Josef Mužíček - Kde je vůle, tam je i cesta

Josef Mužíček se narodil v roce 1957 v Mladé Boleslavi. Absolvoval ZDŠ Pivovarskou a pětiletou výuku na Střední průmyslové škole strojní s výučním listem a Fakultu tělesné výchovy a sportu při Univerzitě Karlově v Praze. Do roku 1981 pracoval v TJ Bižuterie jako cvičitel ve středisku plavecké výuky a později jako jeho vedoucí.

V roce 1990 přešel do školství, učil v ZŠ Mšeno, od roku 1995 na Gymnáziu U Balvanu a v roce 1999 se stal ředitelem Domova mládeže v Jablonci n. N. Od roku 2005 byl ředitelem Domova mládeže v Liberci a od července loňského roku pracuje jako zástupce ředitele pro Domov mládeže při Střední průmyslové škole strojní, stavební a dopravní v Liberci. Od roku 1969 je členem plaveckého oddílu TJ Bižuterie, kde byl dlouhá léta plavcem, trenérem i cvičitelem plavání a také byl členem výboru TJ. Věnuje se také triatlonu, v letech 2014–2016 byl hlavním trenérem žákovské reprezentace.

Plavecký oddíl slaví 70 let. Vaše minulost je s ním úzce spjata, kdy jste do oddílu vstoupil?

Pokud mě paměť neklame, bylo to 6. dubna 1969, kdy jsem se zúčastnil školních závodů. Kamarád plaval, šel jsem se s ním podívat a po skončení závodu jsem se přihlásil do oddílu.

Kde se v té době trénovalo?

V městských lázních, byl tam bazén o rozměrech 15x7 metrů a krásné prostředí, galerie, ze které jsme si mohli jednou v roce – před Vánoci – skočit do vody. Jako kluk jsem měl lázně velmi rád. Trénovali nás pánové Maitner, Lejsek, Pošmourný, Plesl, Hanč, později Ruda Tomeš, Jiří Hušek a další.

Kde jste závodili?

V lázních se tehdy konaly závody jen v rámci oddílu či okresu a utkání proti Liberci, jezdili jsme závodit do Ústí, Teplic, Litvínova atd. Ve 14 letech jsem se dostal na MČR, což byl asi můj největší úspěch v žákovské kategorii. Plavání mě bavilo, postupně jsem se začal zajímat o trénování a po střední škole jsem studoval fakultu tělesné výchovy. Po škole jsem nastoupil do TJ Bižuterie, do střediska plavecké výchovy, kde jsme učili plavat dětí od 1. po 6. třídu a poslední ročník MŠ. Tehdy bylo v okrese v jednom ročníku 1 500 dětí, dnes cca 300. Stále jsem i závodil a jako dospělý byl 9. na MČR na 200 m polohový závod.

Také jste trénoval a byl předsedou klubu, který váš svěřenec to dotáhl nejdál?

Předsedou jsem byl v letech 2003–2007, bylo to v období, kdy současný předseda Tomáš Janata nepůsobil v Jablonci. Dětí jsem trénoval mnoho, ale asi největší úspěch dokázal Ivo Danilevič, pozdější olympionik – bobista, který ve 14 letech zaplaval československý rekord na 50 metrů. Ten čas si pamatuji dodnes – 26,49 s. Ovšem v Jablonci byla vždy výborná parta trenérů, a proto oddíl byl a je celkově úspěšný napříč nejrůznějšími kategoriemi. Pod vedením všech trenérů získali plavci mnoho medailí i titulů z MČR, nicméně v poslední době zažívá oddíl velký boom a sklízí úspěchy i v reprezentaci pod vedením současné nové party trenérů.

Vedle plavání jste se věnoval triatlonu, kdy jste objevil jeho kouzlo?

Kolem triatlonu jsem se začal motat v roce 1985. Tehdy nebyly oddíly triatlonu jako dnes, většina sportovců toto odvětví pochytila ze zpráv ze zahraničí. Z plavců jsem to začal zkoušet já, Pavel Votruba, pak jako žáček Renda Milichovský (pozdější dlouholetý reprezentant) a Petr Sirůček. Postupně se přidávali další. O úspěšný rozmach triatlonu v Jablonci se velkou měrou zasloužil Ladislav Janata a další tehdejší hlavní organizátoři závodu Bižumuž. Když v TJ Liaz založili první triatlonový oddíl, vstoupili jsme do něho. Tým tvořili vesměs plavci Milichovský, Siruček, Tomáš a David Janatovi, i původem neplavci Štěpán Chroustovský, Jan Kostelník, Broučil, Martinka a další. Mnozí z nich byli úspěšní i na mezinárodním poli na MS. Mým nejúspěšnějším svěřencem byl Š. Chroustovský, který v roce 1996 přivezl stříbro z MS v duatlonu, a odchovankyní Radka Vodičková (účastnice OH v Londýně). Postupem času jsme založili oddíl při TJ Bižuterii, o což se velmi zasloužil Ladislav Janata. Mezi partu tahounů oddílu rozhodně patřil další otec, Bohumil Chroustovský. Já jsem spíše trénoval, rodičové se starali o chod. Tradičně jsou zde pořádány závody i celorepublikového charakteru. Dnes jsou úspěšní pořadatelé závodů David a Tomáš Janatové. Uspořádali tu poprvé v Jbc závody ČP a později i další MČR v krátkém triatlonu. Já se zaměřoval spíše na závody pro mládež. Některé pořádáme dodnes, já tedy pouze dvě akce, a to Jablonecký mládežnický aquatlon (letos bude 25. 4. již 19. ročník) a Předvánoční plavání – aneb Štafetka 3 ī 25metrů.

Proč byste dětem doporučil plavání i triatlon, v čem jsou výjimečné?

Sport obecně nutí děti, lidi pravidelně něco dělat, překonávat překážky, vede k větší zodpovědnosti, lepší životosprávě. Prostě žije se díky němu relativně zdravě. Plavání je pohyb v přirozeném prostředí, ve kterém se člověk vyvíjel. Nezatěžují se tolik klouby, sportovec je rozvíjen harmonicky. Triatlon, protože zahrnuje tři sporty, je zase všestrannější, nutí člověka se v průběhu závodu okamžitě správně rozhodnout, co má v dané chvíli udělat, aby dosáhl co nejlepšího výsledku.

Máte své životní krédo?

Mně se osvědčilo heslo „Kde je vůle, tam je i cesta.“ a zároveň „Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.“ Toho se držím téměř celý život a v tomto duchu jsme s manželkou Hankou vychovali i naše tři syny. Hance (bývalá česká rekordmanka a reprezentantka na 100 m př. – pozn. redakce) vděčím za mnoho skvělých zážitků, výchovu našich synů a vůbec za to, že se sportu mohu věnovat.

Jiří Endler