Jiří Chmelař - S přehradou je spojen celý můj profesní život
Studoval jste v té době neznámý obor, jak jste se k němu dostal?
Chodil jsem na gymnázium, ale popravdě, moc mě nebavilo. V té době otevírali nový experimentální učební obor vodaře při Střední odborné škole ve Vysokém Mýtě. Byl to obor zaměřený na funkci hrázných a jezdných (obsluha na hrázích, jezech a v plavebních komorách).
Jak jste se dostal k práci hrázného v Jablonci?
Před vojnou jsem krátce pracoval na přehradě Souš a ještě před koncem vojny se objevila nabídka Povodí na funkci hrázného v Jablonci, který by vystřídal Františka Školu. Byl jsem vybrán a svou funkci zastávám již 45 let.
Váš život je plně spojen s perlou Jablonce, s přehradou?
Ano, nikde jinde jsem nepracoval a především jsem v blízkosti přehrady po celou dobu žil. Hrázný bydlí v modrém domku Povodí Labe u bývalé Bižuterie. Zde jsme s manželkou pracovali a žili, měli jsme zahrádku a prakticky jsme byli stále v práci. To vše se nyní změnilo. Od července bydlíme v novém bytě, koupili jsme si zahrádku a byt uvolnili mému nástupci, kterého zaučuji a prvního ledna převezme moji práci a já si začnu užívat důchodu.
Pracovat tolik let v jednom zaměstnání je dnes rarita.
Je to takový unikát, ale práce hrázného je nesmírně zajímavá a různorodá. Vodní nádrž Mšeno je specifická tím, že je uprostřed města a tvoří hlavní volnočasové teritorium města, zejména v letních měsících. Naše práce, kterou vykonáváme, je více vidět a je vnímána různě. Lidé si velmi všímají maličkostí, ale mnohdy pro nás zásadní věci jim unikají. Často volají na různé směry, že se jim nelíbí to či ono. Neříkám to proto, že bych si stěžoval, ale abych sdělil, že má práce je, na rozdíl od kolegy třeba na Černé Nise, jsem více pod drobnohledem. Navíc mnohé politické strany udávají přehradu jako prioritu před volbami, ale ne vždy se předvolební plány naplní.
Co vše zahrnuje práce hrázného?
Především jsou to pravidelná měření a relace související s chodem přehrady. Hodně času pojme údržba zeleně, břehů a pláží. Na jaře kapají ryby, což je problém rybářů, ale my předcházíme kritice a tlející, páchnoucí ryby sbíráme. Kosíme louky, hlídáme kvalitu vody, která se za poslední roky velmi zlepšila, což je dáno i odkanalizováním oblasti Břízky a domů na straně za loděnicí TJ Delfín. V mém rajónu jsou také i druhá a třetí přehrada na Bedřichově, kde také hlídáme kvalitu vody, měříme teplotu, průtok, průsak hráze atd.
Které zásadní akce jste v roli hrázného zažil?
Byly celkem tři. Ta první na přelomu let 1990/2000 kdy bylo zjištěno, že hráz prosakuje. Místo tradiční injektáže jsme se rozhodli pro vybudování tzv. těsnicí štoly. Jednalo se o specifické dílo, které se do kamenných hrází nikdy nedělá. Předcházelo tomu na podzim 1998 vypuštění přehrady a bylo to podruhé v její historii (poprvé r. 1959). Vše se podařilo a myslím, že po letech provozu to byla správná volba. Druhou významnou akcí bylo budování protipovodňové štoly v roce 2013 a s tím související rekonstrukce rozdělovacích objektů na obou Nisách. Díky tomu umíme regulovat tři toky, a to Lužickou Nisu z Lučan, Mšenský potok a Bílou Nisu z Bedřichova. I díky tomu máme vodu v přehradě, neboť pouze Mšenský potok by nám přehradu nenaplnil. Třetí akcí je právě probíhající rekonstrukce koruny hráze.
Jak se změnilo vnímání přehrady za dobu vašeho působení?
Nádrž byla vždy chloubou města. Její okolí se v průběhu času měnilo. Zažil jsem bourání Navety a výstavbu nového sídliště Mšeno. To nebylo úplně šťastné rozhodnutí, z okolí zmizelo mnoho krásných stromů a nová betonová zeď zastínila zapadající slunce. Chápu, že to bylo budováno v kontextu doby, ale rozhodně jsem přesvědčen, že mohly být projektovány terasovité domy, které by ráz krajiny tolik nenarušily. Změnilo se i zázemí, v minulosti byly v okolí tři kiosky. Nedávno jsem obcházel přehradu a je jich 12. Nejsmutnější jsem asi z Tajvanu, který byl kdysi chloubou přehrady a častým výletním místem. Dnes je zde ruina. Majitel objektu i přilehlého pozemku nic nečiní a torzo hyzdí krásné místo v bezprostřední blízkosti nádrže. Renovaci by si zasloužily i Sluneční lázně, osobně bych se přikláněl k zachování retro stylu.
Je práce hrázného i vaším koníčkem?
Určitě ano, 45 let jsem s ní plně spjat, je to práce, která mě baví a do jisté míry mi dává volnost. Rozhoduji, které práce kdy vykonávat, dokáži určit priority a myslím, že má práce je vidět. Provádíme také pravidelnou cyklickou údržbu. S trochou nadsázky mohu říci, že jsem byl sám svým pánem. Z vedení společnosti ani města mi do práce tolik nemluvili a vždy jsem ji vykonával s láskou a zodpovědně. Mám však i jiné koníčky, rád jezdím na kole, na běžkách, mám rád Krkonoše a výlety v přírodě.
Odcházíte do důchodu, není vám to líto?
Je i není. Mám dvě děti a víc než to, že odcházím, mě mrzí, že syn po mě nepřevzal štafetu, podobně jak se tomu stalo např. v Josefově Dole, kde dělá hrázného druhá generace Ševčíků. Bohužel syn se nepotatil, což je mi líto. Pět let přesluhuji a do důchodu se těším, konečně budu mít více času na své koníčky. Když se ohlédnu je za mnou kus vykonané práce, a to ocení mnoho lidí, napříč generacemi. Jejich pochvala mě vždy potěšila a potěší a utvrzuje v tom, že jsem práci nedělal nadarmo a měla smysl.
Jiří Endler
