Zamknout, či ne

Jsou děti ve školách v bezpečí? Událost v MŠ Slunečná před téměř dvěma lety vyprovokovala na oddělení školství otázky, jak jsou jablonecká školská zařízení zabezpečená.

„Školky volí při zabezpečení mezi třemi možnostmi. Rodiče mají čipy či kódy na elektronický zámek nebo se do školky dostávají pomocí klasického bzučáku. Ten povětšinou funguje během vyučování také ve školách,“ říká vedoucí oddělení školství, kultury a sportu Zdeňka Květová. Podle ní většina rodičů nic nenamítala proti větší ostražitosti, která se po únoru 2013 objevila. „Převažují právě ony čipy, které otevírají rodičům vstup do budov MŠ. V rodině jsou většinou dva, je pravda, že operativnost v jejich předávání je trochu nižší než třeba při použití kódů,“ přiznává Květová.

V základních školách hlídá přístup do budovy ráno zpravidla školník. V osm hodin se budova zavírá a vejdou pouze lidé objednaní nebo se hlásí domácím telefonem na sekretariátech škol.

Důležitá je prevence

Po letošním incidentu ve Žďáru nad Sázavou se diskuze nad stejným problémem rozvinula znovu. Tentokrát zareagovala také Policie ČR a společně s městskou svolala na Jablonecku poradu ředitelů všech stupňů škol ke způsobu obrany proti agresorovi, který už do budovy vnikl.

„Naším prvotním úkolem není chránit každou jednotlivou školu. Způsob zabezpečení je věcí ředitelů a posléze zřizovatele zařízení. Naším cílem je hlavně prevence. Školy a vzdělávací zařízení typu Domu dětí a mládeže Vikýř či ZUŠ jsou veřejnými budovami, nelze je tedy jednoduše uzavřít a nikoho dovnitř nepustit. Proto jsme s řediteli škol vedli tuto diskuzi a předložili jsme jim jakýsi manuál chováni v krizové situaci,“ popisuje říjnové setkání s pedagogy vedoucí Obvodního oddělení Policie ČR v Jablonci nad Nisou npor. Roman Šípek.

Podle něj navíc útočník nemusí být vždy jen ten, kdo přijde z ulice. „Může to být cizí člověk, rodič, ale může jít i o studenta, žáka, pedagoga či jiného zaměstnance školy,“ konstatuje policista. Při podezření na vnitřní nebezpečí je třeba sledovat emotivní projevy, změny v chování, řeči o sebevraždě či útoku na jiné, vlastnictví zbraně, extremistické názory nebo příslušnost k podobně laděným skupinám. Vnějšího útočníka pomohou odradit nebo mu alespoň znesnadní přístup opatření při vstupech do budovy a informovanost žáků a pedagogů. „Pokud se však popisovaná osoba objeví v okolí školy, nebo je uvnitř, je třeba okamžitě informovat vedení školy a policii, státní nebo městskou,“ varuje npor. Šípek.

Neutíkat, zabarikádovat se

Pokud se už útok stane, je třeba jednat s chladnou hlavou, postup je zcela opačný než například při požáru. Výrazně se nedoporučuje evakuace, neboť právě skupina evakuovaných se stane snadnějším cílem pro útočníka. „Učitel shromáždí žáky ve třídě, zabarikáduje se v ní lavicemi a skříněmi a případně zakryje okna. Pak se spojí s vedením školy a nahlásí, kde s dětmi je, jak jsou zabezpečení a pokud ví, jak útočník vypadá, zda je sám nebo ne a jaké má zbraně,“ vysvětluje vedoucí obvodního oddělení PČR s tím, že vedení školy obstarává komunikaci s policií a s ostatními pracovníky školy a dětmi.

„Myslím, že by bylo rozumné převést manuál do praxe, tj. nacvičovat krizové situace tohoto typu podobně jako obecná cvičení u civilní obrany,“ zamýšlí se nad problematikou náměstek primátora Pavel Svoboda s tím, že je třeba stále apelovat na rodiče, aby oni sami nepodceňovali nebezpečí, nebyli lhostejní a dávali pozor na to, kdo se snaží s nimi do budovy vejít. „Při sebemenším podezření je lépe vše ohlásit,“ dodává Svoboda.