Výstava připomněla příběh kostela a kašny
Městská galerie MY připravila jako součást programu k letošnímu jubileu města výstavu, která připomněla architekta Josefa Zascheho a sochaře Franze Metznera v souvislosti s historií vzniku jedné z nejvýznamnějších jabloneckých stavebních památek, římskokatolického kostela Nejsvětějšího srdce Páně.
Není to poprvé, kdy galerie přiblížila veřejnosti dílo jabloneckého rodáka Josefa Zascheho, autora projektu zmíněné stavby. První výstava se konala v roce 1999 při příležitosti odhalení pamětní desky na kostele Nejsvětějšího srdce Páně. Zato představení sochařského díla Franze Metznera mělo v Jablonci premiéru.
Příběh vzniku nového římskokatolického kostela trval dlouhých třicet let, během nichž vznikl bezpočet projektů v rozdílných stylových provedeních. Podobně dlouho se odvíjel i příběh vzniku kašny navržené sochařem Franzem Metznerem. Umělecké dílo evropského významu mělo stát ve Vídni nebo Praze, ale nakonec našlo své místo na začátku 30. let dvacátého století v Jablonci nad Nisou.
Areál římskokatolického kostela na Horním náměstí by si zasloužil celkovou obnovu, aby se této části města vrátila důstojnější podoba. Výstava, nazvaná „Příběh kostela a kašny – architekt Josef Zasche a sochař Franz Metzner“, připomněla nejen historii vzniku kostela a kašny, ale představila Jablonečanům i další díla architekta Josefa Zascheho a sochaře Franze Metznera. V Městské galerii MY byla k vidění od 15. září do 19. listopadu 2016.
Součástí výstavy byl i cyklus přednášek.
Ing. arch. Zdeněk Lukeš
Prvním přednášejícím byl známý historik architektury Zdeněk Lukeš, odborník na stavby 19. a 20. století. Svůj příspěvek zaměřil především na spolupráci architekta Zascheho a sochaře Metznera.
Ing. arch. Zdeněk Lukeš je předním českým historikem architektury, publicistou a vysokoškolským pedagogem. Narodil se v roce 1954 v Praze, pochází z výtvarnické rodiny. Vystudoval architekturu na ČVUT v Praze. V 90. letech dvacátého století působil na Pražském hradě, v letech 2000–2003 byl děkanem Fakulty architektury Technické university v Liberci. Věnuje se popularizaci neprávem opomíjených staveb a jejich autorů. Jako jeden z prvních teoretiků uveřejnil texty o díle architekta Josefa Zascheho. K Jablonci nad Nisou má blízký vztah, opakovaně tady přednášel, v roce 1999 byl přítomen odhalení pamětní desky architektu Josefu Zaschemu na kostele Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Populární jsou jeho komentované procházky za architekturou, je autorem řady publikací a katalogů, často vystupuje v televizních dokumentech a reportážích.
PhDr. Zdeněk Hojda
Druhým z řady přednášejících byl historik a vysokoškolský pedagog Zdeněk Hojda, který se věnuje obecným dějinám, výtvarné kultuře, ikonografii a dalším příbuzným oborům. Publikuje odborné i popularizační texty. V roce 1996 vydal úspěšnou publikaci Pomníky a zapomníky, ve které věnoval pozornost i historii Metznerovy kašny Nibelungů.
PhDr. Zdeněk Hojda se narodil se v roce 1953 v Praze, vystudoval archivnictví a historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1990 pracoval jako vedoucí Archivu Národní galerie v Praze. V současné době působí jako vysokoškolský pedagog Univerzity Karlovy, činný je také v Historickém ústavu Akademie věd ČR.
PhDr. Jan Mohr
Jako třetí se Jablonečanům představil historik umění Jan Mohr. Ve své přednášce se zabýval osobnostmi architekta Zascheho a sochaře Metznera nejen ve spojitosti s libereckou výstavou v roce 1906.
PhDr. Jan Mohr působil dlouhodobě jako historik umění v Severočeském muzeu v Liberci, kde se zabýval především historií uměleckých řemesel. Několik desetiletí působil i v orgánech památkové péče, kde po Dr. Josefu V. Scheybalovi převzal funkci okresního konzervátora památkové péče. Věnuje se také historii architektury, především v oblasti Liberecka a Jablonecka. Narodil se v roce 1950 v Liberci a po studiu dějin a umění na Masarykově univerzitě v Brně působil jako kurátor plastik v oblastní galerii v Liberci. Sochařské sbírky pak spravoval i jako kurátor libereckého Severočeského muzea, kde se nalézá nejrozsáhlejší soubor sochařských děl Franze Metznera. Je považován za odborníka na Metznerovo dílo.
Akad. arch. Jan Sapák
Čtvrtým a posledním přednášejícím z celého cyklu byl architekt a teoretik architektury Jan Sapák. Jeho tématem byli architekti Adolf Loos a Josef Zasche a jejich odborná studia na průmyslové škole v Liberci. Přednáška pojednávala mimo jiné i o odborném vzdělání vlivných a slavných architektů na průmyslových školách a porovnání profilů těchto škol v Liberci a Brně.
Akad. arch. Jan Sapák je architektem ve svobodném povolání a zabývá se projekční, výzkumnou, publicistickou a znaleckou činností. Narodil se 6. března 1957 v Brně. Vystudoval Fakultu architektury VUT Brno, v letech 1981 až 1984 studoval ve škole architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Pracoval v architektonických ateliérech u nás i v zahraničí, v letech 1984 až 1987 ve Stavoprojektu SIAL Liberec jako zástupce vedoucího projektanta M. Masáka. Věnuje se ochraně a restaurování památek moderní architektury, specializuje se na dílo H. Kulky a A. Loose. Je autorem knihy o brněnské vile Tugendhat.
