Vladimír Kopal - Nedopusťme, aby areál na Kolečku zanikl

Vladimír Kopal se narodil v roce 1966. Je absolvent ZŠ ve Mšeně a Gymnázia U Balvanu. Od roku 2006 je předsedou Ski klubu Jablonec, je ženatý, má dva syny a jedno vnouče.

Jakému sportu jste se v mládí věnoval?

V osmi letech jsem se začal věnovat orientačnímu běhu. Když kluci (Ivan Šmaus, Radek Kunc a další) na začátku osmdesátých let založili oddíl lyžařského orientačního běhu (LOB) u TJ Elitex, přešel jsem k nim. Vzniklo to tak, že byli lyžaři, kteří běhali orienťák a rozhodli se, jako jedni z prvních, tyto dvě disciplíny spojit také u nás v Jablonci. Toto propojení fungovalo velmi dobře a my začali chodit na tréninky s lyžaři. V létě jsme tak dělali klasický orienťák, v zimě pak LOB.

Jakých výsledků jste ve své kariéře dosáhl?

Myslím, že poměrně dobrých, několikrát to cinklo na mistrovstvích ČSSR i přeborech ČR. Kariéru jsem víceméně ukončil v roce 1989, kdy jsem šel na vojnu, a poté se vrátil k rekreačnímu sportu.

Na které trenéry z dob mládí rád vzpomínáte?

Především na staré lyžařské bardy: Sklenáře, Pospíchala a Bartoše. V orientačním běhu pak na Grossmanna, Kunce a Šmause, což byli starší závoďáci, kteří nám předávali zkušenosti.

Jste 17 let předsedou Ski klubu Jablonec, kdy a za jakých okolností jste se do činnosti oddílu zapojil?

Bylo to v roce 2006, když jsem prodal podíl ve firmě. Byl jsem ekonomicky zajištěný a vzhledem k tomu, že v klubu trénovali oba moji kluci, zapojil jsem se do činnosti a ještě tentýž rok mě valná hromada zvolila předsedou. Kromě toho jsem byl zvolen předsedou Sportovních klubů Břízky, které sdružovaly oddíly fotbalu, tenisu, kanoistiky, cyklistů, cvičenek a lyžování. V té době se každý z oddílů chtěl osamostatnit a museli jsme se dohodnout na rozdělení sportovišť. Nebyla to snadná práce, ale nakonec došlo k dohodě a přibližně od roku 2010 sportuje každý na svém a SK Břízky se zrušil.

Vedete lyžařský oddíl, co se vám za léta ve vedení podařilo?

Kromě lyžařského Kolečka nám patřil i objekt v Břízkách vedle tělocvičny, který sloužil jako administrativní budova a ubytovna. Tento objekt jsme se rozhodli prodat, důvodem byl špatný stav, na opravy jsme neměli prostředky a ekonomicky byla pro nás budova neúnosná. Dodnes jsem přesvědčen, že to bylo správné rozhodnutí. Díky tomu se nám těžiště a zázemí oddílu přestěhovalo na Kolečko. Byli jsme úspěšní v získání dotace z evropských fondů, a to na rozšíření zázemí, jehož vybudování jsme spojili s odkanalizováním areálu. Kolaudace se konala v roce 2012. V roce 2014 jsme získali finanční prostředky na osvětlení lyžařských tratí. V současné době máme osvětleny 3 km tratí a kromě závodníků je v zimním období využívají i rekreační sportovci nejen našeho města. V roce 2018 jsme rozšířili zázemí pro naše trenéry a závodníky. Za velký úspěch považuji navýšení naší členské základny, která v době mého nástupu čítala 86 dětí, dnes jich máme zhruba 300.

Máte další plány, jak lyžování pozvednout?

Plánů je mnoho, ale v současné době nás jako mnohé jiné lyžařské oddíly trápí teplejší zimy. Nevíme, kde bude tento sport za 20 let. My máme výhodu, že jsou vedle nás biatlonisté a díky nim jsou tratě na Kolečku zasněžovány. Ovšem velkým nedostatkem je přístup do našeho areálu, a to zejména v zimě. Uvedu to na příkladu. V letošní, poměrně teplé zimě jsme se do areálu 32 dnů nedostali auty, velice těžko tak nakládáme materiál, který potřebují lyžaři a biatlonisté na závody (lyže, vosky, zbraně). Současná dopravní obslužnost rozhodně není ideální a snažíme se ve spolupráci s městem najít řešení, abychom mohli plnohodnotně areály dopravně obsloužit a předejít fatální dopravní nehodě, ke které může při současném stavu (strmost, šířka, údržba) dojít. Problém je i s parkovací plochou. Situaci se snažíme řešit v součinnosti s městem a MP Jablonec tak, aby rodiče mohli v klidu dopravit děti na trénink a měli prostor, kde mohou zaparkovat a na děti počkat, aniž by dostali botičku. Ovšem pokud se problém s dopravní obslužností a parkováním nevyřeší, bude tento areál i pro budoucí generace nedostupný. Obnovu by si zasloužil také asfalt na tratích, který v určitých místech již omezuje trénink na kolečkových lyžích. Chtěl bych rovněž získat lepší techniku na údržbu tratí.

Myslíte, že jsou tyto problémy alarmující?

Pro nás určitě. Podívejte se, jak dopadly můstky v Harrachově. Nedopusťme, aby tak krásný areál, který na Kolečku máme, zanikl a nebyl přístupný pro další generace. Naší prioritou vždy byla a bude výchova mládeže. V republice patříme mezi top kluby, několikrát jsme vyhráli Superpohár oddílů, vychovali několik reprezentantů. I když se všichni neprosadí ve vrcholovém sportu, zůstanou sportu věrní jako hobíci. A je lepší, aby děti chodily na lyže, než aby seděly doma, nebo se potloukaly venku.

Jiří Endler