Víme, čím žil Jablonec před 100 lety - duben 1915
Sto let – to jsou přibližně tři lidské generace. Vybrali jsme pro vás z oblíbeného deníku Gablonzer Tagblatt, čím žil Jablonec před sto lety.
1. dubna 1915, 88, strana 5, ranní vydání
Pešť. Jmenný seznam zajatých obránců Přemyšlu bude v nejbližší době k dispozici. Podklady z pevnosti zachránili rakouští vojenští letci. Přemyšlu teď velí generál Artamanov.
Berlín. Z hlavního velitelství. Na západní frontě útočili Francouzi u Reyneville a Priesterwalde, byli však s velkými ztrátami odraženi. Východní fronta: ruské hraniční pásmo jižně od Memelu je vyčištěno. Poražený nepřítel se stáhl od Taurogenu ve směru Skandwily.
3. dubna 1915, 91, strana 4, 5, 8, 13, večerní vydání
Jablonec. Jablonečtí rekruti ročníku 1896 pořádají na Dobré Vodě na Velikonoční pondělí večírek na rozloučenou a srdečně zvou všechny své přátele a příznivce.
Chlebenky. České místodržitelství vydalo podrobné pokyny pro distribuci chleba a mouky, které platí od 11. dubna. Příděl na osobu a týden činí 1 400 gramů mouky nebo 1 960 g chleba. Chlebenka bude mít 56 ústřižků po 35 g mouky (1 útržek odpovídá 1 housce).
Lučany. Tělocvičný spolek Turnverein pořádá na Velikonoční pondělí v 19 hodin dobročinný koncert v hotelu „Zur Stadt Wien“ (nyní Blaník), na kterém zahraje nejlepší jablonecký salonní orchestr.
Připomínáme také náš „Železný kříž“! Za 10 popř. 20 haléřů obdržíte hřebík, který do něj zatlučete. Vybrané peníze půjdou do fondu pro válečné invalidy.
Parte. V největším žalu oznamujeme přátelům a známým, že padl desátník 27. dělostřeleckého regimentu Wilhem Johann Gärtner, zámečník a hrázný mšenské přehrady. Byl pochován na vojenském hřbitově v obci Ujoidek v jižním Maďarsku. Manželka Anna a děti Willy a Emmy.
4. dubna 1915, 92, strana 3, ranní vydání
Brazilie, stát Rio Grande do Sul – Cachoeira. Krajané založili sbírku na pomoc našim raněným. Náš krajan pan Wilhelm Müller sděluje, že vybrali 4 000 K. Částku rozdělili a zaslali na rakouský a německý konzulát. Chtějí se také připojit k akci „Zlato jsem dal za železo“.
6. dubna 1915, 93, strana 3, večerní vydání
Signum Laudis obdržel majitel smržovského a rohozeckého panství rytmistr Nikolaus de Four Walderode a jeho bratr Kuno, příslušník dobrovolné automobilové jednotky, za statečnost před nepřítelem.
Vídeň. Císař František Josef a členové dvora obdrží stejné chlebenky jako obyvatelé Vídně. Bílé pečivo se bude péci jen pro císaře, a to ze zdravotních důvodů.
7. dubna 1915, 94, strana 5, večerní vydání
Vidličkonůž – pomůcka pro jednoruké invalidy je v prodeji. Pomůže krájet a napichovat maso a chleba jednou rukou. Byl již úspěšně vyzkoušen v lazaretech.
8. dubna 1915, 95, strana 5, večerní vydání
Pád Přemyšlu očima italského zpravodaje. „Již 15. března se vědělo, že pevnost padne. 22. března cestou z Lemberku do Přemyšlu jsme potkávali válečné zajatce z posledního výpadu (zúčastnilo se ho 10 000 mužů). Rusové jim podávali čaj a polévku ve velkých hrncích, dostali špek a jiné vařené jídlo. V pevnosti jsem byl na velitelství, kde zdánlivě vše fungovalo jako dříve, vlály na něm ještě rakouské prapory a důstojníci měli své šavle. Město nabízelo smutný pohled: v kavárnách Habsburg, Elite, Tiber a Mikado byly umístěny lazarety. Rusové všude pomáhali, přiváželi potraviny. V polních kuchyních se vařil čaj a polévka pro nemocné a raněné. Zajatci byli tříděni podle národnosti a odváděni do pevnůstek. Rusové byli nadšení – důstojníci jim řekli, že pád pevnosti bude znamenat konec války. Byl jsem tam 3 dny. Důstojníci pak byli autobusy a auty převáženi do Lemberka. Ve městě bylo prý 16 800 civilních obyvatel. Ti bohatí mohli odjet do Lemberka. Počala se již stavět železniční trať. Očekával se příjezd velkoknížete Nikolaje – říkalo se, že každý obléhatel dostane medaili. Když jsem odjížděl, vlály všude už jen ruské vlajky…“
10. dubna 1915, 97, strana 7 a 8, večerní vydání
Nálet zepelínu proti nepříteli. Válečný zpravodaj píše pro list Dagens Ryheder: „Strašná zima – křižujeme nad Severním mořem. Nesmíme svítit ani kouřit. Zdá se nám, že jsme součástí nějaké komety, která se žene vesmírem. Nemluvíme, slyšíme jen hukot vln. Vzdušné moře proniká našimi šaty – jsme jako ve velkém krunýři. Potom vidíme v černočerné noci slabá světla nějakých měst a vesnic. Teď máme pocity dravého ptáka, který hledá kořist. Zatímco se vzdušný křižník řítí tmou, blíží se město jako velká flotila, která netuší blízkost smrti. Potom shodíme bombu, vidíme mohutný, bíle žhnoucí plamen v hloubce a slyšíme explozi jako výkřik ohromné zlověstné bytosti. Tlak vzduchu nadzdvihne příď jako vlna loď, ale volněji, měkčím pohybem, jako když vydechne ohromný pták. Příď poklesne a znovu nás obejme ledový chlad vichřice.“
Vynálezce strojní pušky sir Hiram Maxim oslavil letos 75 let. Pochází z hugenotské rodiny, která se odstěhovala do USA. Otec byl majitelem pily a Hiram jevil od malička velké nadání pro mechaniku. Chtěl být postupně námořníkem, kolářem, stal se dekoratérem vozů a saní ve firmě Daniela Flynta. Jeho strojní puška (kulomet) odpálila 10 střel za vteřinu. Když ji předvedl německému císaři, řekl: „To je zbraň budoucnosti – a žádná jiná“.
18. dubna 1915, 105, strana 3, ranní vydání
Vídeň. Příčinou pádu Přemyšlu byl hlad. Po opětovném dobytí Přemyšlu na podzim 1914 zbylo jen 6 dní na zásobení. Bylo vysláno 213 vlaků s potravinami, než Rusové opět pevnost oblehli. Ve městě bylo nutno živit 128 000 vojáků, 14 500 koní, 18 000 civilních osob a 2 000 zajatců.
19. dubna 1915, 106, strana 3, ranní vydání
Bukurešť. 56 vagonů mrtvých tatarských vojáků. Ruské ztráty v bojích o Bukovinu dosud nebyly vyčísleny, ale jsou značné. Po porážce Rusů byly vypraveny vagony s mrtvými Tatary do Ruska – před bojem jim bylo slíbeno, že pokud padnou, budou pohřbeni v rodné zemi. Ve vagonech se nachází nejméně 3 500 těl.
22. dubna 1915, 109, strana 3, večerní vydání
Ze světa módy. Bílé, ručně pletené dámské punčošky jsou posledním hitem módy. Tmavým „pavučinkám“ již odzvonilo. Móda se inspiruje taftovými šaty biedermeieru – a k těm se právě hodí jemné bílé punčochy s vypleteným vzorem a černé střevíce s přezkami. Současně se tím řeší i sociální problém – je to práce pro domácí dělnice – pletařky.
30. dubna 1915, 117, strana 5, večerní vydání
Benglerova stezka z Černé Studnice na Terezínku. Německý horský spolek se rozhodl pojmenovat novou hřebenovku po svém předsedovi Adolfu Benglerovi. Je 7 km dlouhá a dá se projít pohodlně za dvě hodiny. Jakmile sejde sníh, bude určena barva značení a způsob popisu. Provoz na stezce bude zahájen slavností. Turistům se otevřou nevídané rozhledy, divoké skalní partie i stinné lesní cesty.
Christa Petrásková
