Unikátní dílo – Srnčí důl

Srnčí důl, který od TJ LIAZ Jablonec odkoupilo město, byl v době výstavby unikátním dílem nejen na území České republiky, ale i v měřítku evropském a světovém. Duchovním otcem myšlenky realizování přírodního sportovního areálu byl Václav Poláček, bývalý předseda TJ LIAZ Jablonec. Stavba trvala dva roky v letech (1976–1978) a od té doby slouží mnoha generacím.

Město plánuje areálu vrátit někdejší lesk a postupně Srnčí důl renovovat. Již v loňském roce šlo na úpravu čtvrt milionu korun. „Majetek získal do správy Sport Jablonec, s. r. o., a ten se bude o areál starat. Naší prioritou je zachovat jej jako celek pro volnočasové aktivity občanů, škol, zájmových spolků a tréninky místních atletů,“ říká náměstek primátora Miloš Vele.

Václav Poláček, který je duchovním otcem lesního sportoviště, se inspiroval ve Finsku, kde podobný areál navštívil. „Byla to takřka revoluční myšlenka, s níž tehdy Vašek přišel a získal pro ni řadu lidí, kteří mu ji pomohli realizovat,“ vzpomíná někdejší člen jabloneckého atletického oddílu Arnošt Fučík.

Stavět se začalo v roce 1976 a budování trvalo dva roky. „Šlo to velmi rychle, všichni jsme odpracovali mnoho brigádnických hodin. Nejdříve se musely pozemky odlesnit, poté se na holé pláni prováděly velké terénní úpravy, náspy, kilometrové kolečko, vrhačské sektory, ohniště a další,“ vzpomíná Milan Mikula, další muž, který je s jabloneckou atletikou dlouhodobě spjatý.

Areál zdraví, jak se také Srnčí důl nazýval, se rodil rychle. Výhodou tehdejší stavby bylo nadšení lidí kolem atletiky. „Všichni jsme chodili pomáhat a každý měl možnost říci názor, co by tam mělo být vybudováno. Chtěli jsme vytvořit přírodní alternativu pro trénování atletů v blízkosti stadionu,“ vzpomíná současný předseda atletického oddílu Dušan Molitoris.

Pohled na tehdejší areál byl úchvatný. Kdo Srnčí důl navštívil, měl dokonalý přehled o všech sportovištích. „Byl zde kilometrový okruh pro běh, oštěpařský, diskařský, koulařský a kladivářský sektor. Své místo měla dálka a trojskok, byla zde sprinterská travnatá rovinka,“ vzpomíná Arnošt Fučík.

„Uprostřed bylo velké tábořiště, které bylo využíváno různě. Pořádala se zde setkání s atlety, oddílové ohně a mnoho dalších akcí,“ doplňuje Molitoris.

Dále byly vedle sektorů zbudovány stříšky pro sportovce, kteří je využívali v nepříznivém počasí. „V levé části kilometrového okruhu se poté postavil srub, který sloužil správci areálu, jímž byl Karel Stloukal. Před několika lety bohužel vyhořel,“ lituje stavby Fučík.

Finance tehdy přicházely z ČSTV a práce zajišťovala TJ LIAZ prostřednictvím svého stavebního úseku. „Vznikla unikátní stavba, i díky množství brigádnických hodin. Myslím, že nebyla nikdy doceněna. Areál nám záviděli atleti z celého světa. Říkali, že nikde, snad kromě Finska, nic tak krásného není,“ pravil Molitoris.

Jeho slova potvrzují i výstřižky z tisku z r. 1978 v kronice atletického oddílu: „Je to vskutku unikátní lokalita. Člověk marně hledá vhodná slova pro to, aby vypsal, jak to vypadá.“ Jiný text blahořečil souznění přírody se sportem: „V noci se tu pasou srnky a prohánějí zajíci. Přes den se zde, uprostřed krásné přírody rámované lesem, prohánějí ligoví atleti Liaz, místní potěr a užijí si zde i děti mateřských škol. Lesní areál je pro svou funkčnost a skloubení s přírodou malým zázrakem na ploše dvou hektarů.“

Areál vždy byl a stále je hojně využíván veřejností. Odjakživa sem kromě atletů chodili rekreační běžci, žáci základních a mateřských škol. Sportovat sem chodí fotbalisté, policisté i hasiči. Na procházce vídáme rodiny s dětmi, maminky s kočárky… „V minulosti sem chodili trénovat lyžaři na běžkách. V době své největší slávy zde trénoval Jan Železný a mnoho významných sportovců zejména z NDR. Nyní sem velmi ráda chodí Bára Špotáková,“ doplňuje Fučík.

V současné době je areál v majetku města, čímž byla naplněna dohoda z roku 2009, kterou odsouhlasilo tehdejší vedení TJ LIAZ Jablonec a zastupitelstvo. „Město areál zakoupilo za tři miliony korun. Atletům zůstane k užívání sektor na oštěp, kladivo a kouli a po dobu 15 let (od roku 2009) nemusí platit pronájem městského sportoviště,“ vysvětluje náměstek Vele.

„Jsme velmi rádi, že se tomu tak stalo, protože areál chátrá a jednota na jeho údržbu neměla a nemá peníze. Již v loňském roce šlo z městské kasy na údržbu areálu čtvrt milionu korun. Nebýt města, tak by Srnčí důl chátral. Nyní má šanci, že bude udržován a zvelebován. V každém případě jsme nic neztratili, ale spíše získali. Máme zajištěny kvalitní tréninkové podmínky na patnáct let,“ uzavírá povídání Dušan Molitoris.

(end)