Tomáš Slavík - Motivace je ve mně pořád
Tomáš Slavík je jeden z nejúspěšnějších českých MTB jezdců, specializuje se na fourcross, ve kterém získal tři tituly mistra světa. S cyklistikou začal jako malý chlapec, v jedenácti letech vyhrál mistrovství Evropy v bikrosu. Od roku 2013 pořádá prestižní závod JBC 4X Revelations v Jablonci nad Nisou. V roce 2024 proběhl už jedenáctý ročník této akce s více než 10 000 diváky.
Jak jste se dostal k bikrosu?
Dostal jsem se k němu úplnou náhodou už v pěti letech. Mamka si tehdy myslela, že mě vede na zimní dětský kroužek – ale místo toho jsme skončili v přípravce na BMX. Byl jsem brutálně hyperaktivní dítě a myslím, že mamka si taky chtěla oddechnout. Na jaře jsme pak poprvé přišli na trať a od prvního tréninku mě to úplně pohltilo a drží do dnes. Trenéři rychle poznali, že mi to jde, a já se do toho opřel na 110 %. První závod si pamatuju dodnes. Byl to malý amatérský závod bez licence, kde jsem byl první. V tu chvíli jsem si myslel, že takhle vyhraju každý závod, na nějž nastoupím. Jenže vzápětí přišlo vystřízlivění a na svém prvním mistrovství republiky jsem se nedostal do finále. Brečel jsem, vztekal se, ale o to víc mě to nakoplo. Začal jsem makat, o rok později už jsem se do finále dostal a začal jezdit o skutečné výsledky.
Co vás přimělo přejít na fourcross?
Když mi bylo 15–16 let, fourcross zažíval boom, jezdil ho snad každý. Mě tehdy ani nenapadlo přecházet, byl jsem zaměřený na BMX. Nechtěl jsem opouštět disciplínu, ve které jsem vyrostl. Postupně jsem si ale cestu k fourcrossu našel a rychle zjistil, že je to přesně ono. Chytila mě komunita kolem něj, byla víc uvolněná, než jakou jsem zažíval v bikrosu, a právě to mi bylo blízké. Zároveň jsem si uvědomil i praktickou stránku, horská kola mají větší globální průmysl, větší podporu od továrních týmů a lepší možnosti pro profi kariéru. Bikrosem je těžší se živit. Mé rozhodnutí bylo správné, dělám, co mě naplňuje, a zároveň je to moje práce.
Který z vašich získaných titulů mistra světa si ceníte nejvíce a proč?
Nejvíc si cením prvního titulu z roku 2010 v Kanadě. Byl to takový raketový start do profesionální kariéry. Už tehdy jsem jezdil naplno, ale titul všechno posunul výš. Od té chvíle šlo všechno rychleji a moje kariéra nabrala obrovské obrátky. Tehdy jsem se stal nejmladším mistrem světa v historii fourcrossu.
Jaké byly vaše největší výzvy během kariéry?
Bylo jich hodně – světové poháry, mistrovství světa, Crankworx, těžké městské sjezdy. Ve finále je pro mě tou největší výzvou soutěž sám se sebou – každý den vstávat, držet disciplínu, motivaci, rutinu. Právě to je podle mě nejtěžší část – vydržet konzistentní v tom, co tenhle náročný sport obnáší. Když se mi to daří, přicházejí výsledky.
Co vás vedlo k vytvoření závodu JBC 4X Revelations v Jablonci nad Nisou?
V roce 2013 jsem chtěl vytvořit nejlepší fourcrossový závod na světě s využitím všech zkušeností z kariéry. Chtěl jsem udělat závod od jezdce pro jezdce, ale hlavně pro diváky. Viděl jsem nevyužitý potenciál show, kterou fourcross může být. Podle mě má jít o akční podívanou s doprovodným programem, kde si diváci užívají každou vteřinu, kdy jsou na kopci. Všechno musí šlapat – rychlé odbavení, intenzita, dramata, hlasitá hudba, šílená trať a přímý přenos. Pojmenoval jsem to JBC 4X Revelations. Letos jedeme už 12. ročník a myslím si, že taková atmosféra není nikde jinde na světě.
Jak vnímáte roli domácího závodu pro českou MTB scénu?
Revelations má obrovský dopad, hlavně na lokální scénu. Pomáhá nejen fourcrossovým závodníkům, ale i jezdcům z jiných MTB disciplín. Ukazuje mladým, že horská kola a sport obecně jsou super cesta. Máme mnoho jezdců, kteří začínali v dětských kategoriích a dnes jsou hvězdy. A dopad závodu přesahuje i hranice Česka. Když o něm hovoří lidé v Jižní Americe nebo v Evropě, je to pro mě potvrzení, že to má smysl.
Kde hledáte motivaci po tolika letech na vrcholu?
Motivace je pro mě přirozená. Mám v sobě takový motor, který mě žene pořád dopředu. Pořád mě to baví. Vždycky si najdu něco, co mě posune dál – závod, trať, technika nebo třeba práce na sobě. Baví mě ten proces, výzvy, to, že nikdy nejsem hotový. A vidím, jaký vliv to má na lidi kolem mě, na mladé jezdce a fanoušky.
Jak trávíte volný čas mimo kolo?
Snažím se nabírat energii na další cesty, závody, projekty ať už s přítelkyní, na rybách nebo s přáteli. Někdy rád prostě zastavím a na pár dní vypnu, i když to už taky moc neumím.
Jiří Endler
