Striptýz je práce duševní i tělesná

Nebýt dvou pánů, kteří jeli v šedesátých letech sbírat zkušenosti s cestovním ruchem do bohémské Paříže, asi by Jablonec nedržel prvenství v obrozenecké historii striptýzové show. Jenže když si dva chlapi vyrazí na varieté a zážitky z něj zpracovávají ve svých myslích při čekání na opožděný spoj, když jeden z nich šéfuje restauracím a jídelnám a druhý zastává významný post na radnici a když mají tu moc něco nového přinést a předvést, tak to stoprocentně udělají.

A tak to bylo i v případě jabloneckých Večerů milostné poezie v nově otevřené vinárně hotelu Praha, jíž se říkalo Žalhostický hrozen. A jak nejlépe zdůvodnit objednávku netradičního estrádního vystoupení než mezinárodní a tehdy věhlasnou výstavou skla a bižuterie Jablonex 68. A tak se objednala estrádní umělecká produkce s vloženými striptýzovými vystoupeními tří tanečnic. Všimněte si, že píši TŘÍ tanečnic, nikoliv jedné. V historii utkvěla však jen jedna, blonďatá herečka Soňa. V archivních análech jsem však dohledala ještě jednu aktérku vystoupení bez závojů, a to jakousi tanečnici Alenu. Odhalené ženské obliny mohla obdivovat tehdejší společenská smetánka a zahraniční hosté výstavního veletrhu od 13. července do 11. srpna 1968. Diskrétnost odvážných představení mělo zajistit tehdy poměrně vysoké, stokorunové vstupné.

Avšak věhlas nahých tanečnic byl tak velký, že přesáhl hranice Žalhostického hroznu a vzbudil spravedlivé rozhořčení kolektivu žen jakéhosi státního statku, jež neváhaly a svůj názor napsaly do tehdejšího deníku Práce. Ženy pracující v zemědělství zajímalo, zda žena, která provádí tuto „práci“ (práci striptérky), je vdaná, pracuje na hlavní či vedlejší poměr s vědomím a souhlasem manžela. A také byly zvědavé na výši platu, když není třeba pracovat ani duševně, ani tělesně.

Dostalo se jim odpovědi, že i věhlasná, uznávaná a dosud žijící Josefina Bakerová tančila taktéž beze všeho, že představení nastudoval Krajský podnik pro film, koncerty a estrády v souladu se vším platným a že hvězda estrády, paní Soňa, je vdaná, pracuje u filmu, manžel je redaktor a souhlasí se vším. Navíc dotyčný pracovník dokazoval, že práce striptérky není jednoduchá, je tělesná i duševní, nestačí jen mít hezkou postavu a odvahu se svléknout, ale je třeba být inteligentní, mít hudební, herecké a taneční vzdělání. Soňa i její kolegyně Alena vzešly z velkého množství uchazeček a placené byly podle běžných směrnic na umělecká vystoupení.

V závěru dopisu obdržel kolektiv žen pozvání na vystoupení včetně nabídky, že nejbližší pobočka Čedoku jim jistě zajistí zájezd do Jablonce na míru tak, aby i v době, kdy je v létě v zemědělství skutečně napilno, se stihly v autobuse při cestě po představení prospat. Vždyť několik chvil v krásném prostředí, při dobrém jídle a pití a se zážitky možnými a známými jen z filmů dokáže přinést více odpočinku než cokoli jiného.

Nevím, jak se odpočívalo v šedesátých letech minulého století, pravdou však je, že Večery milostné poezie byly tak úspěšné, že se jejich produkce prodloužila až do konce srpna a jednalo se i o dalších. Ty se ale nikdy neodehrály. Přišel osudný srpnový den roku 1968 a ten změnil mnohé.

(jn)