Příběh Terezy Hájkové: Vysněná zelená kombinéza

U příležitosti jubilejního 50. ročníku připravuje skupina nadšenců knihu o historii Jizerské 50, ve které bude otištěno 50 příběhů lidí. Jeden z nich sepsala i lékařka Tereza Hájková.

Spousta lidí si myslí, že Jizerku ujedou jen mladý a hubený lidi. To já tedy rozhodně nejsem. Ale je pravda, že závod je nejtěžší prvních deset kilometrů. Když se vyjede na první velký kopec, tak už je to v pohodě.

Běhám odmalička, chodila jsem na sportovku ve Vrchlabí. Když přišla rodina, dala jsem si od běhání dlouhou pauzu. Na Jizerku jsem se vrátila až v roce 2013, předtím jsem porodila čtyři děti po dvou letech. Měla jsem tři císaře, takže to fakt dřív nešlo.

První start byl šílený, šla jsem to jen ujet. Dokonce jsem si s sebou vzala mobil, abych si mohla přivolat sběrný autobus. Nejtěžší je sehnat lyže na moji váhu a tehdy jsem měla lyže na pětasedmdesát. To opravdu nestačilo. Kamarádi mi namazali nějaké nóbl vosky, ale bylo to hrozné. Strašně mi to lepilo. Nahoru jsem předběhla davy, dolů to nejelo. Nějaký Slovák na mě volal: „Píchaj, píchaj!“

Nakonec jsem vzala železnou škrabku a sundala to. Byl to hrozný závod, rozum mi říkal: „Už se sem nikdy nevracej!“

Ale já se nevzdala. Mám totiž velký vzor, moji babičku. Ta plavala odmalička až do třiadevadesáti let. Když jí bylo dvaasedmdesát a byla po mrtvici, tak ji v Podolí potkali známí a koukali: „Máňo, tobě to pořád plave.“ Proto zase začala závodit a během dalších dvaceti let vyhrála devatenáct medailí na veteránských mistrovstvích světa i Evropy.

V roce 2014 jsem si všimla týmu Standy Řezáče. Silvini mají nepřehlédnutelné zelené kombinézy, a proto jsem šla za nimi, jestli by mě nevzali pod sebe. Bylo na nich vidět, že si říkají: „Co chce ta veliká tlustá stará ženská?“ Ale pak mě viděli na Karlovské padesátce a řekli, že to se mnou zkusí. Pravda, musela jsem přežít jejich dvě strašlivý kalby, ale byla jsem v týmu.

Dostala jsem vysněnou kombinézu a můj tříletý syn prohlásil, že je ošklivá…

Na minulou Jizerku jsem v ní vyrazila. Měla jsem k tomu jasné pohnutky: ve střední kategorii hodně lidí ve sjezdech pluží a já brzdit nehodlám. Pánové se ohlídnou a vidí, že jede obrovská tlustá ženská.

Proto jsem chtěla zářivou kombinézu jako Řezáč. Říkala jsem si, že když budu vypadat jako obří žába, tak mi budou uhýbat. Jenže to dopadlo jinak.

Nějaký pán mi doslova přistál na zádech a vystřelil mě do lesa. Bylo to v esíčku, kde se muselo v rychlosti odšlápnout. Jen jsem cítila náraz. Měla jsem krvavé lýtko, natržený meniskus a čtyřhlavý sval. Do cíle zbývalo asi osm kilometrů. V tu chvíli to ani nebolelo – oklepala jsem se a nakonec dojela v docela slušném čase. Koleno mi zkolabovalo až doma.

Ale to nebylo nejhorší: samozřejmě, kombinéza byla roztrhaná. Odjela jsem v ní jenom jeden závod.

Jizerka je zvláštní. Viděla jsem na ní mnoho zajímavých obrazů. Nějaké ty pány, jak házejí lyže do lesa, dalšího, co skončil v potoce. Ještě před dětmi jsem si jednou v cíli dala párek a poslouchala dva závodníky. Říkali, že od čtyřicátého kilometru pořád jen koukali na velký červený zadek, a proto dojeli. Byl můj…

Je tady zvláštní atmosféra. Elita si nepovídá, ale i ti lepší amatérští lyžaři spolu závod prožívají. Náročné je to na startu, říkám, hlavně nezlomit lyži nebo hůlku, to je pak konec. Vloni jsem musela vzít jednoho pána po holi, protože mi pořád píchal do mojí stopy. Třikrát jsem ho upozornila, pak jsem ho praštila. A on: „Kdybyste nebyla ženská, tak vám to vrátím.“

Proč to vlastně dělám? Je to trochu únik. Máme čtyři děti, manžel je muzikant. Potřebovala jsem se dostat z domu. Když řeknete, že jedete na lyže, tak to nikdo moc nebere. Ale když jedete na závody, je to najednou jiné.

A nejlepším tréninkem je přece závod.

Tereza Hájková je rehabilitační lékařka, 43 let

Jak si užít Jizerskou 50 jako divák?

Šest tisíc závodníků, 50 kilometrů, tři desítky národností, jedinečná atmosféra, to vše a mnohem více je jeden závod: Jizerská 50. Letos se uskuteční už jubilejní 50. ročník. Závod v Jizerských horách startuje v novém termínu o třetím únorovém víkendu v Bedřichově.

Netroufli jste si stoupnout do stopy ČEZ Jizerské 50, ale přesto byste chtěli být u toho? Rádi byste fandili těm největším hvězdám nebo vašim známým? Přečtěte si rady a tipy, jak si užít závod nejlépe jako divák a kde bude nejlepší fandit.

Stadion Bedřichov

Nejlepší atmosféru zažijí diváci samozřejmě přímo v zázemí na stadionu v Bedřichově. Budou moci naplno fandit u hromadného startu a hlavně u dojezdu závodníků do cíle a při slavnostním ceremoniálu u vyhlášení vítězů. Pro návštěvníky je připravena Volkswagen divácká tribuna s LED obrazovkou, kde mohou sledovat veškeré aktuální dění na trase. V zázemí je pro diváky i závodníky nachystán bohatý doprovodný program, který zabaví na celý den jak dospělé, tak malé fanoušky. V pátek zde proběhne slavnostní zahájení s ohňostrojem, děti se můžou během celého víkendu zabavit v Hervis Nordic Fun Parku s mistrem světa Martinem Koukalem a chybět nebudou ani stánky partnerů závodu.

Na stadion se mohou diváci dopravit z Liberce autobusem č. 18 či speciální kyvadlovou dopravou. Ta pojede z Liberce (od budovy TJ Lokomotiva), Jablonce nad Nisou (zastávka Pražská u zimního stadionu) a Janova nad Nisou (zastávka Na Rozcestí) pouze v sobotu a neděli mezi 6. a 9. hodinou. Přesné časy odjezdů najdete na webu www.jiz50.cz

Pro závodníky je kyvadlová doprava zdarma po předložení startovního čísla. Pro auta bude Bedřichov v sobotu 18. a v neděli 19. února uzavřen od 6 do 9 hodin.

Vstup mají povolen pouze závodníci, kteří si koupili předem parkovací kartu, a místní obyvatelé s vydaným povolením od obce Bedřichov.

Smědava

Atraktivním místem pro fandění je bezpochyby Smědava, za kterou se nachází největší stoupání na trase Jizerské 50 směrem na Knajpu. Na místě je možné zaparkovat i dojít si na nedaleké občerstvení. Tady už jde opravdu do tuhého a závodníci si zaslouží podporu fanoušků jako při těch nejtvrdších stoupáních na Tour de France.

Jizerka

Věhlasné místo na trati je Jizerka, která se nachází na cípu trasy Jizerské 50, konkrétně na 23. kilometru. Diváci zde mohou závodníkům fandit na krásném sjezdu. I zde se nachází parkoviště.

Jiná místa pro fandění organizátoři nedoporučují. Pro bezpečnost a plynulost závodu platí zákaz vstupu na trasu jak divákům, tak případným hobby běžkařům.

Další informace

• ČEZ Jizerská padesátka 2017 (Kalendář akcí)
• www.jizerska50.cz