Petr Roubíček

Představujeme zastupitele města

Narozen roku 1964 v Liberci, v Jablonci žije od roku 1967, studoval Střední ekonomickou školu v Jablonci – obor zahraniční obchod. Po vojně vystudoval VŠE na katedře vnějších ekonomických vztahů. Od roku 1991 pracoval v zaměstnaneckém poměru ve sklářském průmyslu a od roku 1998 jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). V roce 2013 se stal členem představenstva Jablonecké energetické, a. s., v prosinci 2014 jejím ředitelem. Je ženatý, má tři děti, mezi velké koníčky patří cyklistika a jeho velkou vášní je baseball, kde je trenérem i funkcionářem nepřetržitě od roku 1998. Zastupitelem je od roku 2010, v letech 2010–2018 byl radním, v září 2019 byl zvolen náměstkem pro odbor rozvoje, člen ODS.

Proč jste vstoupil do komunální politiky?

V lednu 2010 jsem byl osloven TOP09, zda nechci být na jejich kandidátce do komunálních voleb na podzim 2010, a voliči mě z 9. místa vykroužkovali do zastupitelstva města. V roce 2014 jsem obhájil post zastupitele. Jak je zmíněno, tak jedním z mých koníčků je sport, konkrétně baseball. Když chcete tuto aktivitu dělat pořádně s nějakou vizí (v našem případě je to práce s mládeží s třešničkou na dortu v podobě účasti našeho A týmu mužů v nejvyšší soutěži v baseballové Extralize), tak při budování hřiště a zázemí ve Mšeně u ZŠ Mozartova nutně přijdete do styku s vedením a orgány města (radou, zastupitelstvem, výbory a komisemi). Činnost magistrátu jsem tímto způsobem poznával od roku 1998 a rozhodnutí jít do voleb v roce 2010 přišlo jaksi přirozeně. Mimo to rád komunikuji s lidmi.

Čemu se v komunální politice věnujete?

V současnosti jako tzv. uvolněný člen rady města vykonávám funkci náměstka primátora pro rozvoj města. Spadají pode mě jak odbory samosprávy, tak i státní správy. Jsou to odbor územního a hospodářského rozvoje, kde jsou hlavní agendou územní plán a investice, dále odbor stavební a životního prostředí.

Těžil jste ze svého studia ekonomie?

Ano, až do nástupu na Jabloneckou energetickou, a. s., v roce 2014 jsem pracoval, využíval VŠ vzdělání a jazyky v oboru, který jsem vystudoval. Jsem ze tří dětí a jako jediný jsem mohl studovat vysokou školu obor zaměřený na zahraniční obchod, a po jejím absolvování v roce 1991 jsem nastoupil do obchodního oddělení sklářské firmy Estrela, a. s., v Těpeřích, kde jsem pracoval do konce roku 1996. Poté jsem si odskočil na dva roky mimo obor sklářství. V roce 1998 jsem začal podnikat jako OSVČ a vrátil jsem se ke sklářství, bižuterii a obchodu. Občas mě někdo známý požádal, zda bych mu nepomohl firmu kvalitativně posunout mezi nejlepší v oboru. Vždy to souviselo se sklem a se zahraničním obchodem. V současnosti jsem svoji činnost pozastavil, prioritou je pro mě práce náměstka a nechci jednu práci šidit na úkor druhé.

Jak jste se dostal k baseballu?

Mám o devět let staršího bratra a jeden jeho kamarád dostal cca v roce 1973 od tatínka, který pracoval pro Jablonex v New Yorku, baseballovou pálku a pár rukavic. Zkoušeli to hrát na tehdejším škváráku v Bezručovce a my mladší sourozenci je okukovali. Inspirovali jsme se a ve volném čase jsme se to pokoušeli hrát s násadou od krumpáče a tenisákem. V roce 1986 jsme začali hrát baseball v Jablonci organizovaně, byli jsme členy tehdejšího oddílu softballu a baseballu Jablonečtí Klokani při TJ Liaz. V roce 1992 se týmy mládeže odtrhly a založily Baseball club Blesk. V klubu jsem od roku 1998, kdy jsem začal trénovat mládež, pomáhat s rozvojem oddílu a hlavně s výstavbou baseballového areálu u ZŠ Mozartova.

Co vás na baseballu okouzlilo?

Baseball je úžasná hra, ale poměrně komplikovaná. Jde o kolektivní sport s důrazem na silnou individualitu hráče. Jsou to nejrychlejší „šachy“ na světě, musíte myslet tři čtyři kroky dopředu. Musíte se umět např. obětovat se jako „pálkař-pěšec“ jen proto, aby se spoluhráč posunul o metu dál. Před každým nadhozem musíte mít jasno, co se bude dít, předvídat varianty rozehry podle typu odpalu a rychle vyhodnotit danou situaci. Na vše máte zlomek času, zlomky sekund.

Využíváte něco z toho i v praxi?

Snažím se. Využívám podobné myšlení v práci zde na radnici. Snažím se všechny vedoucí odborů, které mám v dikci, přimět k tomu, aby ze sebe a ze svých kolegů vydali maximum. Všichni jsou výborní, je to taky týmová práce, daří se nám pracovně spojit relativně nespojitelné oddělení a společně postupovat k cíli. Převedu-li to do sportovní terminologie, jsem manažer, který stejně jako trenér spojuje silné individuální hráče v silný tým.

Máte i jiné koníčky?

Na základní i střední škole jsem hrál basketbal, baví mě fotbal, hokejbal, volejbal, tedy spíše ty kolektivní sporty. Rád jezdím na kole. Mám rád ferraty, slezl jsem snad půlku italských Dolomit. Rád čtu detektivky, mám rád dobré, poctivě vařené pivo, můj oblíbený seriál je Teorie velkého třesku a ze sportu ještě mám rád sjezdové lyžování.

Máte na to vše dost času?

S časem je to na štíru. Povinnosti mám k městu, k rodině, k týmu 14–15letých kluků, k tomu klubová bafuňařina. Osobní život v žebříčku priorit klesá, ale pokud se podaří přijít domů v rozumném čase, sednu na kolo, příjemně se unavím a srovnám myšlenky.

Jak vnímáte Jablonec jako své rodné město?

Žijeme v jednom z nejkrásnějších měst, jehož úžasné prostředí je limitem a zároveň příležitostí pro rozvoj města. Největší problémem je dopravní tranzit. Jsou modely, jak jej řešit, jak zlepšit průjezd například pro cyklisty. Přejet z jednoho konce města na druhý je často adrenalinový sport. Máme zde krásné secesní domy, které po válce, i díky odsunu a totalitě, ztratily původní krásu, ale zásluhou patriotů získávají ztracený lesk. Témat na řešení je mnoho – terminál, doprava, bydlení, přehrada. A ta je citlivým tématem, je to perla a skvost města a nerad bych, aby se z ní stal „Mácháč“. Měla by zůstat v symbióze běžného života a volného času.

Jaký je Petr Roubíček?

Pracovitý, společenský, komunikativní, v dětství plachý a nesmělý, ale doba mě naučila prosadit se. Jsem zarputilý a snažím se prosadit či dosáhnout vytyčeného cíle. Rád používám selský rozum.

Jiří Endler