Neznámá historie našeho města – 9. díl

Heinrich Schwan – dvě tváře kultury 

Ve druhé polovině 19. století se v jabloneckém kulturním dění objevili dva jmenovci, jejichž životy se v lecčems podobaly, ale zároveň zásadně lišily. Spojovalo je nejen shodné jméno a rodiště, ale i skutečnost, že oba významně ovlivnili kulturní život města – každý však zcela po svém.

Zatímco starší z nich zpřístupňoval ve svém kulturním sále a kině lidovou zábavu širokému okruhu diváků, mladší – hudební skladatel, spisovatel a básník – oslovoval spíše intelektuální publikum.

Heinrich Schwan – literát, hudební skladatel a pedagog (1872–1963)

Vedle profese učitele na školách nižšího stupně se věnoval i výuce zpěvu na jabloneckém gymnáziu, vedl pěvecké sdružení Gablonz a působil v místním spolku přátel hudby. Jeho vášní bylo psaní – tvořil krátké povídky, rýmované historky a především básně, z nichž mnohé sám zhudebnil. Jednu z jeho klavírních skladeb dokonce uvedl pražský rozhlas.

Po odsunu ve své tvorbě pokračoval v německém Echzellu, kde ve věku 91 let také zemřel. V roce 1996 byla deska z jeho zrušeného hrobu přemístěna do Neugablonz a slavnostně odhalena na pietním místě zvaném Isergebirgshain.

Heinrich Schwan – hoteliér, provozovatel kulturního sálu a kina (1856–1916)

Na rohu ulic Růžová a SNP stojí oprýskaná budova, která bývala od počátku minulého století známá pod názvem Hotel Zum Schwan, později jednoduše Schwan, a až dodnes se jí říká U Švánů. V roce 1908 zde Heinrich Schwan otevřel první jablonecké kino, v němž se promítaly němé filmy. Hrálo se třikrát denně, v neděli dokonce čtyřikrát, a diváci měli k dispozici neuvěřitelných 414 sedadel. V sále se konaly různé akce – od shromáždění hostinských, protestujících proti zvýšení daně z piva, až po lidové slavnosti všeho druhu. Také zde nacházely zázemí mnohé místní spolky, některé z nich i po roce 1945.

Roku 1946 byl hotel přejmenován na Společenský dům osvobozených politických vězňů, ale tento název se dlouho neudržel. Později byl sál využíván také jako tělocvična nebo školní jídelna pro žáky ze škol v ulici 5. května a v Sokolí.

Schwanův kdysi velmi oblíbený podnik je dnes liduprázdný a slouží pouze jako skladiště. Jeho zakladatel však zůstal Jablonečany obklopen i po své smrti, neboť v jeho rodinné hrobce jsou ukládány nevyzvednuté urny. Světem protřelý hoteliér by to možná komentoval s nadhledem sobě vlastním: „Und dann heißt es – Wie man sich bettet, so liegt man.“ (A pak že platí – Jak si kdo ustele, tak si lehne.)

Milan Bajer