Neznámá historie našeho města – 8. díl

Felix Dub a ztracený svět meziválečného Jablonce 

Exportní firma M. Dub, založená roku 1879, patřila po desetiletí k etablovaným jabloneckým podnikům. Významně se podílela na rozvoji mezinárodní pověsti města a zanechala trvalou stopu v osudech několika generací jedné podnikatelské rodiny. Její exportní dům sídlil ve dvou sousedních domech č. 5 a 6 na dnešním Dolním náměstí (viz foto).

Zakladatel firmy Moses (Mojžíš) Dub, narozený roku 1845 v Trhovém Štěpánově, vystupoval ve veřejném životě pod jménem Moritz – jak bylo tehdy u židovských obyvatel obvyklé. Původní hebrejská jména se v občanském i obchodním styku často germanizovala, aby snáze zapadla do majoritní společnosti. Moses, podobně jako další příslušníci židovské menšiny, dobře chápal, že skutečnou cestou k přijetí je vzdělání, pracovitost a společenská uměřenost. Náboženství sice nadále určovalo identitu, ale velká část židovských obchodnických rodin se postupně kulturně i jazykově plně asimilovala.

Ve firmě M. Dub později působili také Mosesův bratr Alois Dub (1857–1927), jeho zeť Josef Dessau a synovci Felix a Ernst Dubovi. Obchodně se firmě dařilo i v krizových třicátých letech: provozovala vzorkovny a zastoupení v Berlíně, Londýně, Amsterdamu i Miláně, sklady měla v Alžíru, Paříži a Bruselu, obchodovala s USA. V Jablonci zaměstnávala 120 lidí, roční hodnota produkce se pohybovala mezi 15–20 miliony korun.

Mosesův synovec Felix Dub (nar. 1898 v Bruchsalu) již byl symbolem nové, moderní generace – kosmopolitně vzdělané, jazykově vybavené, s životními zkušenostmi ze zahraničí a zároveň už jen velmi volně spojené s židovskou náboženskou tradicí. Felix byl členem lóže jabloneckých svobodných zednářů (Freimaurerloge „Wahrheit“), jeho manželka byla římskokatolického vyznání a bratr Ernst se oženil s protestantkou. Izraelitské náboženství tak v těchto kruzích přestávalo být duchovní kotvou – spíše znamenalo úřední rubriku nebo paměť předků. Přesto právě tento typ asimilovaného, úspěšného a otevřeného Žida se stal prvním cílem nacistického běsnění. Firma M. Dub padla na konci třicátých let za oběť arizaci – státem organizované „očistě“ hospodářství od židovských vlastníků. Pod záminkou rasové ideologie šlo ve skutečnosti o chladně provedenou a právně maskovanou loupež. Jaký byl osud jednotlivých členů rodiny po obsazení Sudet, není známo – pouze víme, že zakladatelé Moses a Alois Dubovi zemřeli ještě před tím, než do Jablonce dorazili první henleinovci.

Pohřbeni byli na jabloneckém židovském hřbitově, který jako zázrakem přežil válku, ale nikoli komunistický režim. Komunisté se sice navenek hlásili k humanismu a rovnosti, ale nijak jim to nebránilo srovnat v době míru židovský hřbitov se zemí. Tehdejší komunální služby všechny židovské hroby očíslovaly, nafotily a poté nabídly k odkupu kamenickým provozovnám.

Po židovské firmě, jejích zakladatelích i hrobech tak zůstalo jen velmi málo viditelných stop. O to větší smysl má připomínat jejich existenci dnes – ne jako výčitku, ale jako součást dějin našeho města, které byly složitější, než se někdy zdá. Milan Bajer na základě knih 

Petra Nového a dokumentů SOkA Jablonec