Neznámá historie našeho města – 5. díl

Příjmení Hoffmann ve dvou osudech 

Jablonec nad Nisou má ve své historii dva muže, kteří nosili příjmení Hoffmann a zanechali ve městě nesmazatelnou stopu. Známější z nich je Heinrich (1875–1939), o němž sklářští znalci hovoří jako o otci jablonecké krystalerie. Patří k úzké skupině sklářů, jejichž zásluhou se lisované sklo z Jablonce stalo světově známým a jejich jména dodnes rezonují mezi sběrateli.

Pro samotný Jablonec však měl větší význam Gustav Hoffmann (1851–1909). Jeho odkaz neoslní skleněným leskem, ale je neméně důležitý – byl to právě on, kdo přinesl do města elektřinu a položil základy jeho moderní infrastruktury. Gustav se narodil v Lukášově roku 1851 do rodiny textilního podnikatele. Už v mládí se nebál nových výzev a ve své tkalcovně zavedl moderní výrobní postupy. Roku 1885 se stal jedním z prvních průmyslníků, kteří do svých provozů přivedli elektřinu, a tím započal éru elektrifikace Jablonce.

V roce 1891 stál u zrodu akciové společnosti Jablonecká elektrárna Hoffmann, Mahla & Comp, která od roku 1892 dodávala elektřinu celému městu. Šel však ještě dál a roku 1898 získal koncesi na provozování elektrické dráhy. A tak se v roce 1900 v Jablonci rozjela tramvajová doprava, která spojila Rychnov s Jabloncem, Janovem a Brandlem. Pokud se v samém srdci Jablonce opět rozezní cinkání tramvaje, letos jsme tomu nejblíže za poslední tři desetiletí, bude to symbolické připomenutí muže, který město poprvé propojil elektřinou a kolejemi.

Gustav Hoffmann však nebyl jen podnikatel a inovátor, ale byl i aktivním členem městského života. Vedl jablonecký Anglický klub, krátce stál v čele dobrovolných hasičů z Brandlu, stal se čestným členem Jabloneckého řemeslného spolku a působil v městské radě i okresním zastupitelstvu. Za své zásluhy o veřejné blaho byl dekorován Rytířským křížem Řádu Františka Josefa I. 

Zemřel náhle a nečekaně ve věku 58 let. Místo posledního odpočinku má překvapivě skromné. Žádná honosná hrobka, žádné zdobené pomníky. Jen malá nenápadná černá deska připevněná na obvodové zdi hřbitova (sektor B č. 20). To rodinná hrobka v úvodu zmíněného skláře Heinricha Hoffmanna je nepřehlédnutelná (sektor K č. 68), ale chybí u ní náhrobní deska se jmény.

A tak jeden má hrob, který nikdo nepozná, a druhý desku, kterou nikdo nevidí: „Sic transit gloria mundi“ – „tak pomíjí světská sláva“.

Milan Bajer na základě článků a knih Petra Nového