Nemáme šanci ovlivnit obchod s chudobou

Možná jste zaznamenali, že po Jablonci jezdí nákladní auto s nápisy veřejně prospěšné práce a veřejná služba. A možná jste zaznamenali i fakt, že pro Jablonec pracují lidé v reflexních vestách s nápisem Pracuji pro své město.

Jsou to pracovníci veřejné služby a veřejně prospěšných prací. Lidé, kteří byli dlouhodobě registrovaní na úřadu práce a nebylo možné pro ně nalézt uplatnění. Mnohdy jsou to lidé s nejnižším vzděláním a nulovou kvalifikací, zato mají mnoho životních šrámů a častokrát mnoho dluhů. Nejsou zvyklí vstávat ráno do práce a nejsou zvyklí pracovat osm hodin denně. Přesto přijdou na radnici pro lopatu a koště a vydají se uklidit autobusové nádraží, natřít lavičky, přestěhovat nábytek a spoustu dalších věcí. Netvrdím, že odvádějí stoprocentní výsledky, ale jejich činnost je ve městě vidět, to je fakt. Za měsíc prokazatelně odvedou více než deset tisíc hodin práce za více jak milion korun. Přitom náklady města na jejich zaměstnávání jsou cca 100 tisíc měsíčně. Jejich mzdu platí úřad práce.

Často se setkávám se stížnostmi na romské spoluobčany, kritizujete jejich život ve městě a ptáte se mě, proč s tím něco neuděláme a proč jsme zbourali domy v Zeleném údolí. Odpověď je jednoduchá. Domy byly prázdné. Až na jednu rodinu v nich nikdo nebydlel. Byly to holobyty, které město v minulosti přidělovalo jako sociální bydlení. Dnes díky štědře nastavenému sociálnímu systému rozdělování příspěvků a doplatků na bydlení už holobyty nejsou třeba. Lidé pobírající tyto dávky mají šanci bydlet takzvaně normálně. Město má sociální a bytovou politiku poměrně dobře nastavenou, o potřebné se stará od podpory azylového domu přes ubytovny až po sociální byty pro seniory, nevidomé či jinak zdravotně postižené. Co ale nemáme šanci ovlivnit, je činnost podnikatelů, kteří ve svých domech, leckdy v centru města, ubytovávají sociálně slabé a barva pleti nehraje roli. Kdo zaplatí, bydlí.

Spolužití lidí různých etnik, sociálních a příjmových skupin, je dnes jedním z největších problémů našeho města. Nutno podotknout, že jde o problém, k jehož řešení nemá město téměř žádné páky. Stále čekáme na potřebné zákony o sociálních dávkách na bydlení, o sběrnách šrotu, o registru přestupků. Tahounem této problematiky na parlamentní úrovni je nyní náš senátor za ODS Jaroslav Zeman.

Zapojení lidí pobírajících dávky od společnosti prostřednictvím práce pro město je podle mého názoru jednou z cest, jak se vypořádat s problematikou sociálního systému. To, že alespoň část nezaměstnaných a sociálně slabých spoluobčanů chodí pracovat na radnici dobrovolně a každé ráno, považuji za úspěch. Jejich i náš.

Petr Beitl, primátor