Naději dát, naději brát

Naděje – jedno slovo, šest písmen. Kolikrát za den ji dáváme, kolikrát nedáme a kolikrát naopak bereme. Kolikrát v životě mě napadlo - tohle už vážně nemá smysl, je to beznadějné. Kolikrát jsem se naopak upnula na něco, v čem jsem viděla jasnou naději.

NADĚJE – organizace. Málokdo by řekl, že jí je už 25 let. Tato dáma se narodila v roce 1990, kdy se na pražských nádražích objevily desítky uprchlíků z Rumunska. Tehdy jim naši zakladatelé přinesli první hrnec polévky a pár kusů oblečení. Dnes NADĚJE pomáhá po celé republice – lidem starým, lidem bez domova, lidem handicapovaným i ohroženým, dětem a mládeži.

Kolikrát za den by měl člověk dát druhému naději? A je to stále ještě efektivní? Není dnes více těch, kteří se stávají na pomoci závislí či ji zneužívají? Často slýchám okolo sebe tyto výtky a výhrady, že člověk by se měl především snažit sám, přičinit se, pracovat. Jak se díváme na stojící hloučky lidí na chodníku, kteří čekají na otevření nízkoprahového denního centra či na bezdomovce v tramvaji, který zapáchá a je pravděpodobně pod vlivem alkoholu? Bojíme se jich? Jsou nám odporní, lhostejní?

Vybavuji si příběh našeho klienta Petra, silný příběh plný naděje. Petr je klientem noclehárny v Liberci, dříve navštěvoval i Dům NADĚJE v Jablonci nad Nisou. Konzervatorista – klavírista, výborný muzikant, jeden z nejlepších, které jsem kdy slyšela hrát. Odráží všechny mé nenaplněné touhy z dob, kdy jsem si tolik přála učit děti hudbě. Jemu se to podařilo. Pak ale přišel pád. Smrt otce, který přivedl Petra k hudbě, nezvládnutí této těžké situace, alkohol, rozpad rodiny, ztráta práce a bydlení, šikmá plocha, ulice. Když jsme se potkali, okamžitě jsme si sedli a začali zpívat a hrát a není náhodou, že jednou z našich nejoblíbenějších je dodneška Život je jen náhoda, kde se zpívá, že: „…kdo v životě miluje, nemá ztrácet naději...“

A najednou tu byla naděje i pro nás, že můžeme rozdávat radost v hudbě a písních. A protože naděje bývá mnohdy nakažlivá a dávat je mnohdy lepší než brát, s údivem jsme zjistili, že takových hudebních perel je mezi klienty i zaměstnanci více a že chtějí hrát pro druhé. Tak vznikla amatérská kapela Kateřiny band, která svou hudbou vyšperkovala letošní Veletrh poskytovatelů sociálních služeb v Domě kultury v Liberci.

Co napsat na závěr? Především velké díky všem, kteří mně i zaměstnancům jablonecké NADĚJE dávají naději - ve formě podpory, darů, nabídek pomoci, sbírek i jen prostého poklepání na rameno, že naše služba má smysl. Jste pro nás hnacím motorem, pomáháte nám to nezabalit a jít dál.

Brzy oslavíme vánoční svátky. Milí přátelé, přeji vám, abyste pod stromečky našli vše, co si jen přejete. Vedle krásných a hodnotných věcných darů vám přeji, abyste tam objevili i kus naděje. A pokud byste měli pocit, že ji nemáte, pak stačí zazvonit na dveře jablonecké NADĚJE. Hodně krásných chvil s těmi, které máte rádi!

Milena Havrdová, oblastní ředitelka Naděje, pobočka Jablonec n. N.