Miloš Vele - Dluhy se dají platit bez nutnosti omezení výdajů

Náměstek primátora statutárního města Jablonec nad Nisou pro ekonomiku v letech 2010–2014. Po roce 1989 začal podnikat a do roku 2010 působil v soukromém sektoru. Do povědomí veřejnosti se dostal po komunálních volbách 2010, kdy se stal náměstkem pro ekonomiku a majetek města. Vystudoval SPŠSE v Liberci a následně ČVUT v Praze. Je ženatý, má dva syny.

Před volbami v roce 2010 jste pracoval v soukromé sféře, co vás táhlo do komunální politiky?

Měl jsem dojem, že mnoho věcí lze na radnici dělat jinak, než se doposud dělalo, a především pocit, který se mi posléze potvrdil, že se město nechová hospodárně. Ze soukromého sektoru jsem byl zvyklý každou korunu před jakoukoli investicí otočit a zvážit. Měl jsem předtuchu, že na radnici tomu tak není, a to se mi po nástupu do úřadu potvrdilo.

Byl jste zvolen zastupitelem a následně jste se stal náměstkem pro ekonomiku, jak k tomu došlo?

V rámci koalice jsme vyjednávali o resortech a jednotlivých pozicích. Já dostal nabídku ekonomického bloku a přijal jsem ji, neboť už jsem měl jakousi představu, co bych rád v této funkci realizoval a zasloužil se tak o zlepšení hospodaření města.

Ulehčily vám práci zkušenosti z privátní sféry?

Privátní svět je mnohem pružnější, flexibilnější a efektivnější. Tady jsme svázáni různými pravidly a zvyklostmi a vše je daleko komplikovanější než v soukromém sektoru. Když máte dobrý projekt, musíte přesvědčit řadu lidí nejen z řad odborníků a ne vždy jsou všichni v dané chvíli kompetentní. Práce na radnici je komplikovanější.

Jaké byly vaše první kroky po nastoupení do úřadu?

Bylo to sestavení rozpočtu na rok 2011. Město mělo přes 450 milionu dluhů a 80milionovou splátku. Ekonomicky to byl jeden ze špatných roků. Daňové příjmy byly historicky na nejnižší úrovni. Sešla se samá negativa a my z toho museli vytvořit pozitivní rozpočet. Nakonec se nám to podařilo. Velmi si cením, že jsme stejný model následně aplikovali hned třikrát, neboť jsme v roce 2011 zjistili, že cesta, kterou jsme zvolili, je správná a jednoduchá. Dluhy se dají platit a přitom se nemusí omezovat běžná činnost města. I mým kolegům ve vedení města bylo jasné, že je třeba začít šetřit. Jednou z úspor byla i nepopulární reorganizace úřadu, kdy se stav úředníků snížil zhruba o jednu pětinu.

Dokázali jste zaplatit 50 procent dluhu, kdy dojde k jeho umoření?

Vše plyne z úvěrové smlouvy, kterou jsme zdědili. Pokud vše půjde, jak má, dluh by měl být splacen v roce 2020.

Je kromě oddlužování ještě něco, z čeho máte upřímnou radost?

Jsem moc rád, že jsme dokončili tzv. Velký bulvár, a nejvíc jsem spokojen s vyřešením odkupu teplárny. Vždy se o teplárenství v Jablonci, zejména před volbami, hodně psalo, ale nikdy se nic reálného nestalo. Nám se to podařilo, odkoupili jsme teplárnu, snížili cenu a našli řešení do dalších let. Radost mám i z mnoha drobností, které se povedly, ať už to jsou opravy cest, chodníků, škol, školek, hřbitova, mostů a podobně. Kladně beru i to, že jsme vždy se všemi úředníky našli společnou řeč a věci řešili s chladnou hlavou. Také jsem spokojen s novým interiérem radnice, na rozdíl od předchozího stavu důstojným k tradici budovy. Radnice je opět krásná. Přitom jsme vše dokázali za poměrně slušných finančních podmínek a s využitím pracovníků veřejně prospěšných prací.

Je v současné době něco, co vás ve funkci náměstka trápí?

Zcela určitě je to dopravní situace ve městě. I když navenek vypadá dobře, není tomu tak. Osobně bych nechtěl bydlet v lokalitě U Zeleného stromu, ani na Osadě. Když nastane špička, stojí tam kolony aut a to, co lidé musí dýchat, si ani neumím představit. Jablonec je jedno z mála měst, které má tranzitní dopravu vedenou přes město. V tomto vidím vůči občanům velký dluh.

Jak si na vaši práci v komunální politice zvykla rodina?

Mé působení v politice moji rodinu zcela zasáhlo, mám vůči ní časový dluh. Na druhou stranu jsem se ponořil do práce, která mě baví. A jak říkají všechny rozumné ženy, včetně té mojí: „Hlavně, že je spokojený v práci.“ Absolvoval jsem mnoho jednání, nebylo vždy snadné přepnout z jedné problematiky do druhé. Nikdy jsem však před problémy neutíkal, ale snažil se je řešit. Otevřené dveře u mě měli všichni spoluobčané.

(end)