Metznerova kašna

Horní náměstí ve 30. letech 20. století mělo náladu určovanou kompozičně vytříbeným řešením Josefa Zasche (1871-1957), zdejšího rodáka a jedné z nejvýznamnějších postav jablonecké architektury. Dnes jde ovšem o plochu ve svém původním významu silně degradovanou a nepříliš městotvornou. U příležitostí oslav 150. výročí města se k tomuto prostoru opět obrací pozornost a město prověřuje možnosti jeho restaurování a oživení.

Diskuzi o návratu k Zascheho řešení podpořilo v nedávné době i memorandum významných osobností jablonecké kultury. Sochař a medailér, emeritní ředitel SUPŠ a VOŠ Jiří Dostál, sochař a restaurátor, pedagog SUPŠ a VOŠ Vladimír Komňacký, fotograf Siegfried Weiss, publicista Otokar Simm, galerista a publicista Jan Strnad, archivář a historik Jan Kašpar, architekti Petr Kopal a Jakub Chuchlík navrhují zahájení polemiky na téma obnovy náměstí včetně instalace Metznerovy kašny – významného uměleckého díla, které je nedílnou součástí původního Zascheho projektu.

Josef Zasche

Architekt Josef Zasche se narodil v Jablonci nad Nisou v listopadu 1871. V deseti letech osiřel a díky otcově pozůstalosti se mohl stát úspěšným architektem. Vychodil měšťanku v Jablonci, průmyslovku v Liberci a absolvoval šest semestrů na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Po studiích se usadil natrvalo v Praze, ale svůj chlapecký sen, postavit v rodném Jablonci nový kostel, neopustil.

Ačkoli začal pracovat na návrzích katolického kostela na Živnostenském, dnes Horním náměstí, jeho prvním kostelem postaveným v Jablonci se v roce 1902 stal starokatolický kostel Povýšení sv. Kříže na náměstí B. Němcové, údajně nejkrásnější secesní sakrální stavba v Evropě. Projektování římskokatolického kostela pro Jablonec se Zasche věnoval plných 30 let a vytvořil několik stylově zcela odlišných projektů, z nichž první, secesní, vznikl již v roce 1898. Součástí posledního návrhu, dokončeného v roce 1930, byla také úprava prostoru dnešního Horního náměstí. Vedle kostela vznikla parková plocha s kašnou od sochaře Franze Metznera. Kamenný taras měl být zakončen tzv. schodišťovým domem, který se nerealizoval.

Kostely ale nejsou jedinými Zascheho jabloneckými díly. Je autorem Scheiblerovy hrobky na městském hřbitově nebo Dresslerovy vily v Jugoslávské ulici či domu advokáta Giebische na rohu ulic Korejská a Opletalova. Jako jeden z mála architektů německého původu se Josef Zasche stýkal s českými kolegy a udržoval s nimi přátelské vztahy. Byl respektovaným architektem a členem řady významných společností. Ač nikdy nebyl nacistou, v roce 1945 musel Prahu opustit. Navzdory přímluvám českých kolegů a přátel byl vysídlen do Německa, kde 11. října 1957 významný architekt zemřel v zapomnění ve vesnici Schackensleben poblíž Magdeburku.

Franz Metzner

Franz Metzner se narodil v roce 1870 ve Všerubech u Plzně v chudé rodině. Vyučil se kameníkem a samostudiem si talentovaný mladík doplňoval sochařské vzdělání. Stal se profesorem vídeňské uměleckoprůmyslové školy a uznávaným sochařem. Spolupracoval s významnými architekty, například i s Josipem Plečnikem, architektem Pražského hradu v době prezidenta T. G. Masaryka, a samozřejmě s Jablonečanem Josefem Zasche. Výsledkem jejich společné práce jsou vysoce umělecky ceněný palác Vídeňské bankovní jednoty Na Příkopech, za nějž získal Josef Zasche cenu za nejlepší stavbu Rakousko-Uherska 1900–1910, nebo palác Asekuračního spolku cukrovarnického průmyslu na Senovážném náměstí v Praze.

Jablonec se díky spojení architekta Zasche a sochaře Metznera zapsal do dějin evropského umění a mohl se patnáct let chlubit cennou urbanistickou kompozicí s kostelem a kašnou. O znovuobnovení tohoto uspořádání se začalo v poslední době hovořit v jabloneckých uměleckých a odborných kruzích. Jedná se o dílo evropského významu, které bývalo dominantou města.

Kašna s rytířem

Socha rytíře, který byl součástí Metznerovy kašny v Jablonci, vznikla v roce 1904. Celé dílo mělo původně stát ve Vídni před Votivním kostelem, k tomu však nedošlo. Ve dvacátých letech minulého století získal uměnímilovný jablonecký starosta Karl R. Fischer toto umělecké dílo evropského významu pro Jablonec, kam nedokončená socha přicestovala v roce 1923, tedy už po sochařově smrti. Jejího docizelování a dopatinování se ujali profesoři místní uměleckoprůmyslové školy.

Jablonečtí začali hledat vhodné místo a rytíř dočasně nahradil sochu císaře Josefa II. odstraněnou z parčíku pod kostelem sv. Anny. Konečné umístění sochy se na konci 20. let minulého století stalo předmětem urbanistických soutěží a architektonických studií. V té době se rovněž řešila podoba centra města. Byla vypsána soutěž na novou radnici a také na vzhled Živnostenského, dnes Horního náměstí s kostelem navrženým rodákem, architektem Josefem Zasche. Byl to právě on, kdo navrhl urbanistické spojení kostela a Metznerovy kašny původně určené pro Vídeň.

Kašna se sochou zamyšleného rytíře vznikala podle plánů uložených v pozůstalosti sochařovy rodiny a slavnostně odhalena byla v roce 1930. V červnu 1945 se rytíř stal obětí protiněmeckých nálad, socha byla stržena a ocitla se v městském stavebním dvoře, posléze v depozitáři Národní galerie, odkud v roce 1970 spolu s rozebranou kašnou putovala do německého Neugablonz jako připomínka původního domova pro odsunuté Jablonečany německé národnosti. Tam, v parku před kostelem Nejsvětějšího srdce Páně, stojí dodnes. (mh)

Více se dočtete v knize Kapitoly ze stavebního vývoje v Jablonci nad Nisou, která je k zakoupení v Jabloneckém kulturním a informačním centru.