Lubomír Mlejnek - Práce učitele je psychicky náročná
Lubomír Mlejnek se narodil v roce 1952 v Jablonci nad Nisou. Rodiče pocházeli z Českého ráje, tatínek z Kozákova a maminka z Tatobit. Otec byl zlatníkem a maminka pasířkou. Po ukončení základní školní docházky studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci n. N. obor rytec kovu. Poté pokračoval ve studiu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem obor učitelství matematiky a výtvarné výchovy pro 2. stupeň ZŠ. Školu ukončil v roce 1975 a ještě v témže roce nastoupil základní vojenskou službu.
Po návratu z vojny od roku 1976 učil v ZŠ Pivovarská. Zde působil pět let jako výchovný poradce a dva roky zároveň i jako zástupce ředitele školy, od roku 1989 je ředitelem. V letech 1985–1987 absolvoval na PF Univerzity Karlovy v Praze specializační postgraduální studium pro výchovné poradce. Pro výkon funkce ředitele studoval v roce 1996 v Pedagogickém centru Praha kurz Manažerské přípravy ředitelů škol v rámci projektu PHARE.
Kdy a proč jste se rozhodl stát učitelem a jak dlouho pracujete ve školství?
Příklad jsem měl v širší rodině. Bratranec byl učitelem v ZŠ. V době studia na průmyslovce jsem vypomáhal jako oddílový vedoucí pionýrů, a to mě nasměrovalo k práci s dětmi. Po návratu z vojny jsem nastoupil jako učitel do ZŠ v Pivovarské ulici a od té doby v ní působím 41 let.
Co vás ve vašem povolání učitele a ředitele školy naplňovalo?
Sledovat vývoj dětí od 1. třídy až do ukončení ZŠ a některé i dál. Vést školu, zlepšovat podmínky pro výuku, ovlivňovat vývoj dětí společně s kolektivem učitelů. Ředitel v menší škole zná téměř všechny děti a stejně tak i mí kolegové. Skladba žákovských kolektivů je velmi různorodá a získat ke spolupráci všechny žáky, aby každý podával jemu odpovídající výkon a utvářel správně své postoje a charakter, je vždy výzva. Pokud se práce v tomto směru daří, přináší to člověku dobrý pocit. S prací ředitele to mám podobně. Každý učitel ve škole je jiná osobnost, a pokud se daří objevit jeho tvůrčí potenciál – ve škole pracují kompetentní učitelé, kteří mezi sebou navzájem spolupracují, hledají nové postupy výuky, využívají osvědčené metody nejen ve výuce, ale i mimo ni – je člověk v postavení ředitele spokojený.
Co je nejtěžší při řízení školy?
Zodpovědnost – za práci svoji i ostatních. Vědomí, že ředitel za žádných okolností nesmí selhat. Zvolit správně mezi mnoha názory. Předvídat jaké problémy mohou nastat, než padne rozhodnutí. Nacházet dostatek sil ke kompromisům. Krušná chvíle pro mne nastala při hledání rovnocenné náhrady za učitelku 1. třídy, která kvůli rizikovému těhotenství odešla krátce po zahájení školního roku na mateřskou dovolenou. Složitá situace se řešila, když škole hrozil úbytek jedné třídy a pro jednu z učitelek by to znamenalo ztrátu pracovního místa.
Jaké jsou výhody a nevýhody povolání pedagoga?
Vidí vývoj dětí od 1. třídy, má možnost ho ovlivňovat a předávat dětem své zkušenosti. Přináší radostné i těžké chvíle. Výhodou je i značná dávka samostatnosti a tvořivosti při práci s žáky a metodickém ztvárnění výuky. Povolání umožňuje dělat si věci po svém. Nevýhodou je velká zodpovědnost za žáky, zvláště v dnešní době. Další nevýhodou je neodpovídající finanční ohodnocení vysokoškoláků, což má za následek nevyvážený poměr mužů a žen pracujících ve školství. Většina lidí si myslí, že mezi výhody učitelského povolání patří prázdniny. Já ale vím, jak je práce učitele v základní škole psychicky náročná a jak si o prázdninách potřebuje od školy odpočinout.
Jaké vlastnosti a dovednosti by měl podle vás mít ideální učitel?
Ideální učitel: má rád děti, je to kreativní osobnost s přirozenou autoritou, odborně zdatný, spravedlivý, empatický se smyslem pro humor. Odborník, který dokáže děti zaujmout, je přiměřeně náročný, dbá na dobré vztahy mezi žáky a příjemné klima ve třídě. Ovšem stejně jako neexistuje jen jedna správná vyučovací metoda, tak nemůže být jen jeden typ ideálního učitele.
Změnily se děti za léta vaší praxe?
Děti zůstaly dětmi, ale velmi se změnily a stále se mění. Většina je sebevědomějších a samostatnějších, zvláště na 2. stupni. Změnily se podmínky, ve kterých vyrůstají, a příležitosti, které mají v dobrém i špatném smyslu. Myslím, že dnešní doba je hodně uspěchaná a rodiče mají na děti mnohem méně času. Dnešní škola musí mnohem více času věnovat vytváření postojů žáků při prevenci patologických jevů. Děti jsou náchylnější k negativnímu ovlivnění, velmi výrazně na ně působí multimédia.
Jak vnímáte současný školský systém?
V začátcích mé praxe se běžné počty žáků ve třídách pohybovaly okolo 38 dětí na třídu. Ve snížení počtu žáků na třídu a možnosti dělení početnějších tříd třeba při výuce cizích jazyků se situace ve školství výrazně zlepšila. V žádném školském systému, ani našem, se zatím nepodařilo vytvořit model, jehož prostřednictvím by se dařilo zabezpečit optimální rozvoj individuálních schopností všech žáků. V tomto směru bude potřebné, aby ministerstvo školám zlepšilo podmínky. Omezit bude potřeba nadbytečné administrativní požadavky na ředitele, které se v posledním roce zvýšeně kladly i na učitele. Nesmí kvůli administrativě zmizet ze školy každodenní kontakt mezi ředitelem a učiteli. Učitele by administrativa neměla odvádět od tvořivé práce ke stereotypům a ubírat jim možnosti rozvíjet talent a nadání dětí.
Vaše nejlepší pedagogická zkušenost?
Pokud se podaří, aby žáci během školního dne zažili radost z úspěchu při učení.
Jiří Endler
