Lidový vypravěč a průkopník slepých cest vykročil na cestu poslední

Když jsem seděla proti nejvýbušnějšímu zastupiteli Jablonce, musela jsem se jeho pověsti usmát. Viděla jsem muže, který měl ruce klidně složené na desce stolu a očekával, nač se ho asi tak budu ptát. Vzpomněla jsem si, kolik veselých historek jsem od něj slyšela, ale také kolikrát jsem ho brunátného viděla křičet na své kolegy, že takhle tedy ne! A tak jsem se spontánně zeptala – proč se tolik rozčilujete? „Jsem nervák, ale mám tu výhodu, že se po výbuchu okamžitě uklidním. A nemám z toho žaludeční vředy. Někdy rozčílím i sám sebe. Třeba, když si materiál do zastupitelstva špatně přečtu, nachystám si plamennou řeč a pak zjistím, že jsem pitomec,“ odvětil mi Václav Vostřák.

Tak takhle jsem začala rozhovor s Václavem Vostřákem, který jsem psala pro Jablonecký měsíčník v roce 2007. Pana Václava jsem znala už spoustu let před tím, ještě z dob, kdy byl jabloneckým místostarostou. Lidi buď štval, nebo v nich budil sympatie. Přesto jich za ním hodně chodilo, stěžovalo si, ptalo se na vysvětlení, třeba v hospodě u piva.

„Člověk je zástupcem všech, takže nemůže mluvit s jedním proti druhému, těžko je lidi žádat, aby přiznali, že nemají pravdu. Záleží na úhlu pohledu, jakmile ukážete více stran sporného problému a vysvětlíte je, pak většinou přistoupí i na názor města. Když ne, pak je to srážka dvou gramofonů - každý si mele svou. Pak to nemá cenu, protože nepokračuje diskuze lidí, kteří se chtějí dohodnout,“ řekl mi Václav Vostřák o práci městského zastupitele a právě on věděl, co říká. Po roce 1989 kandidoval ve všech komunálních volbách – bylo jedno, zda z 20., 17. či 11. místa. Vždy uspěl a patřil mezi zastupitele s největším ziskem hlasů. Tvrdil, že neexistují nevolitelná místa, jsou pouze nevolitelní lidé. Naposledy v zastupitelské lavici zasedl na podzim roku 2018, i když ke konci své zastupitelské praxe už to nebyl úplně on. Jeho výbušnost se někam ztratila, jen občas zajiskřila se svou bývalou intenzitou. Stále častěji se zavíral do radniční věže mezi své historické anály.

Historii Jablonce miloval, i když věděl – ale nikdy by nepřiznal – že jeho znalosti nejsou vždycky tak úplně historicky přesné. Na své vizitce uváděl, že je lidový vypravěč a průkopník slepých cest. „Průkopníka jsem si vypůjčil od Járy Cimrmana, který už ho nepoužívá – člověk, který chodí po cestách, jež jsou zdánlivě slepé. Protože slepý může být člověk, ne cesta. Vždycky je nějaké řešení,“ vysvětlil mi Václav Vostřák, první laureát ceny Pro Meritis, kterou mu statutární město Jablonec nad Nisou udělilo na Novoročním koncertě 1. ledna 2012.
Na jednu ze zdánlivě slepých cest, kterou my ostatní nevidíme, se Václav Vostřák vydal v pondělí 11. března. Jana Fričová

Nejsem zdaleka jediná, kdo na Václava Vostřáka má velmi živé vzpomínky a komu budou jeho trefné poznámky chybět. Za všechny se vyjádřilo několik blízkých spolupracovníků.

S Václavem jsme se poznali na prvních jednáních stávkových výborů a následně při formování Občanského fóra v roce 1989. Naše spolupráce pak pokračovala v městském zastupitelstvu. Václav byl nejen vynikající společník, ale i kamarád, na kterého se člověk mohl vždycky spolehnout a bavit se jeho postřehy a smyslem pro humor. Jiří Musil, první porevoluční starosta Jablonce nad Nisou (1990–1994)

V. V. byl náruživý historik amatér, který (měl jsem ten pocit) o historii Jablonce věděl snad všechno. Byl také skutečným patriotem města. Jeho pečlivost při shánění a zajišťování dokumentů byla obdivuhodná. Důkazem toho byl „jeho“ archív v radniční věži. Bavilo mě s Václavem diskutovat, protože se dokázal pěkně rozpálit, byl někdy až cholerický, a to v dobrém slova smyslu, ale nakonec jsme se vždy dohodli a rozešli ve smíru. Prožil jsem s ním v klubu zastupitelů města za ODS skvělých 28 let a budu na něj vzpomínat jenom v dobrém. Čest jeho památce. Jiří Čeřovský, bývalý starosta (1994–2006)

Poslední dobou mám zprávy, které mě rmoutí. Tahle patří mezi ně. Proto vzkazuji: „Václave, tvůj humor a selský rozum mně budou chybět.“
Petr Tulpa, bývalý starosta (2006–2010)

Václav Vostřák byl bytostně spjat s naším městem. Pracoval nejen jako zastupitel a politik, ale zejména jako občan. Stejně jako se zajímal o aktuální dění v Jablonci, tak se možná ještě intenzivněji zajímal o historii našeho města a šířil své nabyté vědomosti dál. Pracoval takříkajíc v první linii, komunikoval s lidmi na ulicích i v různých hospůdkách a podněty, které získával, velmi důrazně uplatňoval na jednáních zastupitelstva. Právě pro svou občanskou odpovědnost a ochotu zapojit se do veřejného dění byl nominován na historicky první Cenu města Pro Meritis, kterou jsem měl tu čest mu slavnostně předat na Novoročním koncertě v roce 2012. Velmi si vážím toho, že jsem mohl Václava Vostřáka poznat a měl tu čest s ním spolupracovat. Občan jako on bude našemu městu chybět. Petr Beitl, bývalý primátor (2010–2018)