Liberec versus Jablonec – výstava o našich dvou městech

Když jsme se v libereckém muzeu rozhodli udělat výstavu o našich dvou městech, měli jsme nejdříve jen název Liberec versus Jablonec. S tím jsme zaprvé navazovali na dřívější výstavu Liberec kontra Reichenberg, kde se vyprávělo o předválečném a současném Liberci, zadruhé jsme se chtěli dotknout letitého fenoménu – konkurence Jablonce nad Nisou a Liberce. Jenže jak to celé nejlépe pojmout?

Vlastně nás inspirovala letní sezóna roku 2024, kdy jsem jako průvodce chodil s místními i turisty po Jablonci i po Liberci a vyprávěli jsme si o zajímavých místech a událostech z historie. 

Výstava bez rivality

Výstavu, která nás čekala a dostala název Liberec versus Jablonec jsme ale nehodlali pojmout nijak konfrontačně. Spíše jsme se plánovali podívat na různé fenomény, které najdeme v obou městech, popřemýšlet, jak žijeme vedle sebe, co nás rozděluje a co spojuje a jak vlastně fenomén Jablonec/Liberec vypadá. Našli jsme spoustu zajímavých věcí. Takových, které všichni Jablonečáci i Liberečáci vlastně považujeme za běžné, ale když je seřadíme ve zkratce na papír, ukazuje se, v jak výjimečných místech žijeme.

Společné rysy obou měst

Padla třeba otázka, které ze dvou měst leží výš. Na první dobrou samozřejmě každého napadne, že Jablonec, jehož oficiální nadmořská výška je zhruba o 150 metrů vyšší než ta v Liberci. Když se ale zeptáme, které město má větší rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodem katastru, je to přesně obráceně. Liberec má „střechu“ na Ještědu (1 012 m), zatímco sklep u řeky Nisy v Machníně (325 m), což činí rozdíl neuvěřitelných 687 výškových metrů. Více než deset evropských států má rozdíl mezi krajními body menší a například takové Dánsko by se „do Liberce“ na výšku vešlo čtyřikrát! Kdo by to byl řekl, že? A přitom je to vlastně jasné… 

Obě naše města měla v historii dvě radnice, všechny čtyři s mohutnými věžemi. A to také není pravidlo – kdybychom jeli severními Čechami od Liberce do Chebu, po cestě bychom takové sídlo městské správy s věží nenašli v téměř žádném městě. Navíc obě naše současné radnice od loňského roku spočívají na seznamu národních kulturních památek a z věží obou si lze v létě prohlížet nádherné okolí.

Obě naše města mají historické lázně, které byly v době otevření pojmenovány podle rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. Obě města mají historická centra posazená nikoli v rovině, nýbrž v poměrně prudkém kopci. Obě města mají přehrady vybudované téměř ve stejné době. Obě města mají svůj hotel Zlatý lev. Obě města mají divadlo od jedné architektonické kanceláře Fellner & Helmer z Vídně. A hned vedle divadel stojí pošty, opět od jedné firmy Friedrich Setz, opět z Vídně. Obě města zavedla už na přelomu 19. a 20. století tramvajovou dopravu jako jedna z prvních v Čechách. A v českých zemích nejsou jiná těsně sousedící města, která mají tak trvale úspěšné fotbalové kluby.

Nebo se na Jablonec nad Nisou a Liberec podívejme jinak – jako na dvě města, která se k sobě neustále přibližují. Kdysi mezi nimi stálo několik vesnic, dnes městských částí – Proseč nad Nisou, Vratislavice nad Nisou, Kunratice nebo Rýnovice. V současnosti se města stýkají „tělo na tělo“ a v jednom místě na silnici najdeme pod sebou dvě cedule – končící Jablonec a začínající Liberec, naproti pak opačně. Města spojují silnice přes Vratislavice nebo Kunratice, které v 19. století nesmírně zrychlily cestu. Na sklonku 19. století spojil města vlak. Po druhé světové válce tramvaj. Odjakživa tu proudí řeka Nisa, která není tak mohutná, aby po ní mohly plout lodě, ale je dokonalým symbolem našeho sousedství. A dokonce mezi městy máme malý horský hřbet i s rozhlednou – prosečskou krasavicí od architekta Hemmricha. Jablonec a Liberec prostě mají k sobě blízko jako nikdo jiný v republice.

Expozice odhalí nečekané souvislosti

Na výstavě v Severočeském muzeu v Liberci, které také užívá poznávací značku MUZA, se tohle všechno dozvíte prostřednictvím povídání, fotografií nebo trojrozměrných předmětů z libereckých sbírek i zapůjčených od laskavých kolegů. Jablonecké muzeum nám dalo k dispozici fotky ze zrušeného židovského hřbitova, magistrát zapůjčil nádherné modely Hemmrichových rozhleden, které jinak uvidí návštěvníci při stoupání na radniční věž. Z jabloneckého divadla máme půjčený přístroj na „výrobu“ zvuku mořského příboje a část staré železné opony chránící diváky před nebezpečím požáru. A máme půjčený i slavnostní kroj folklórního souboru Nisanka, skvěle symbolizující naši společnou řeku i kraj.

Na výstavě uvidíte i turistické cedule z nejvyššího a téměř nejnižšího bodu Liberce od Klubu českých turistů, směrové cedule ze starých tramvají od Boveraklubu, fotky a mapy z jabloneckého a libereckého archivu i liberecké knihovny, virtuálně se projedete tramvají z místa řidiče a poslechnete si k tomu literární experiment zvaný Tramvestie. A nebo si můžete na zvětšenině slavné Matouschkovy mapy najít, kde dnes bydlíte, přeložit si starý německý název v muzejní nápovědě a nalepit logo MUZA na příslušné místo. A úplně na konci žetonem zahlasovat, které město máte radši … nebo klidně obě dvě. Jste k nám na výstavu, která v libereckém muzeu potrvá až do 25. května 2025, srdečně zváni!

Lubor Lacina, kurátor výstavy, MUZA/Severočeské muzeum v Liberci