Lenka Opočenská - Nechci zbytečné studie na dně šuplíku

Město zahalené v zeleni, jež ho chrání před horkým klimatem. Město, které netvoří odpad. Město příjemné chodcům a lidem vnímajícím krásné prostředí. Město lákající turisty. Prostě město, v němž se lidem dobře žije, dýchá i pracuje, kde se cítí bezpečně. To je cíl Lenky Opočenské, náměstkyně pro životní prostředí a strategii města.

Vzpomínáte si, kdy jste se rozhodla studovat ochranu a tvorbu životního prostředí?

Naprosto přesně. V roce 1991, když jsem byla v sedmé třídě, se konal summit o Zemi v Rio de Janeiru, a v časopise ABC vyšla petice na záchranu deštných pralesů. Tehdy mě to velmi zasáhlo. S kamarádkou jsme vzaly petici do školy, přečetly ji do školního rozhlasu a učitelky nám pomohly se sběrem podpisů. Od té doby jsem začala ochranu životního prostředí vnímat jako své poslání.

Máte pocit, že ochrana přírody je ceněné povolání?

Jeden typ ochránců přírody, mediálně viditelné aktivisty, veřejnost ocení, až když hrozí nějaké znehodnocení jejich bezprostředního okolí, třeba překladiště za okny domu. Jinak ochranařina může vypadat různě. Někteří u počítačů píší projekty, jiní v outdoorovém oblečení zkoumají život terénu, další učí ekovýchovu. Já se však považuji spíše za environmentalistu – vnímám životní prostředí komplexně, přírodní prostředí, volnou krajinu, město i člověka jako součást toho všeho.

A co spojení s politikou – je to další typ ochranáře?

Rozhodně (!). To je nejvíc. Politik má mít vizi, měl by za ní jít a na své cestě používat celý arzenál pracovních sil, který má k dispozici. V životním prostředí hraje politika zásadní roli.

A jaká je tedy vaše vize?

Město, ve kterém se cítíte dobře. Ve kterém se můžete bezpečně pohybovat, je v něm dostatek zeleně, kde chcete trávit volný čas. Do veřejného prostoru patří i umění a kvalitní mezilidské vztahy.

V oblasti životního prostředí se chci nejvíc věnovat adaptacím na změny klimatu, které se dotýkají i Jablonce a budou nás přímo nebo nepřímo ovlivňovat stále víc. Je důležité město připravit na extrémní klimatické jevy: sucha, vlny veder, přívalové deště, silný vítr. S adaptacemi jsme měli už dávno začít, EU na tato opatření dává spoustu peněz, stačí jen nabídky využít. Pokud to zanedbáme, z Jablonce se stane tepelný ostrov, kde jsou vlny veder ještě větší: srážková voda odteče mimo město, začne nám usychat zeleň a nově vysazená se ani neuchytí. Vidíme to už na okolních lesích – smrkové monokultury se začínají tzv. rozpadat, což s sebou nese další negativní důsledky pro město. Je důležité si uvědomit, že stromům, které město ochlazují a zvlhčují, trvá desítky let, než tuto funkci začnou plnit. A jejich růst neurychlíme žádnými penězi. V tomto případě hraje čas proti nám.

Není to příliš černý scénář? Mnoho Jablonečanů teď určitě namítne, že zeleně je u nás dost. Nejsou důležitější spravené chodníky a silnice?

Samozřejmě, že opravené chodníky a silnice jsou důležité. Nemám nikomu za zlé, že myslí spíše na ně, vždyť já se po městě pohybuji hlavně po svých a opravu chodníků podporuji všemi deseti. S tou zelení ve městě to ale není tak hvězdné, jak se nám to může zdát. Tím, že je Jablonec obklopen lesy, nám připadá, že je zelený, ale není tomu tak. Dokládají to aktuální analýzy, které vyhotovujeme ve spolupráci s externisty. Nedávno jsem s překvapením zjistila, že někteří lidé spoustu let nejeli MHD. Nebo nechodí po městě pěšky, takže netuší, jak je či není přívětivé k chodcům. Jako chodec vnímám mnoho míst, která maximálně vyhovují autům, ale mně pohyb po městě znepříjemňují a nezbývá mi, než to strpět.

Co je podstatou vaší práce?

Mé oblasti – zeleň, odpady, strategie města a zapojování veřejnosti – by měly chránit a rozvíjet. Chci, aby se Jablonec postupně měnil k zelenějšímu městu přizpůsobenému na nové klimatické podmínky. V odpadové části je mou vizí, aby Jablonec byl městem s nulovou produkcí odpadu, tzv. Zerowaste. V Evropě je to např. německý Kiel, v ČR se k vizi přidalo pouze několik malých obcí, můžeme být tedy první velké Zerowaste město. Nesmíme zapomenout, že prostředí tvoříme pro lidi, takže se s nimi musí počítat jak při plánování rozvojových projektů, tak při realizaci, to je to zapojování veřejnosti. A co se týče strategie města, měla bych zajistit, aby město dělalo správné věci správně, aby vše na sebe navazovalo a každý přesně věděl kdy, co a proč se bude dít.

Za ostatními politiky jsou opravené komunikace, nové školky, fungující sociální služby nebo dobře sestavený rozpočet. Co hmatatelného v životním prostředí uvidí lidé za vámi?

V ideálním případě budeme při každé opravě či investici už od začátku myslet na to, jak do nich dostat stromořadí, jednotlivé stromy, zadržovat vodu. Město pak bude protkané zelenou infrastrukturou, tj. sítí zelených koridorů a center. To všechno by lidé měli využívat, protože městské prostředí má být především pro lidi.

Součástí vaší práce je i strategie. Mnoho lidí si pod tím pojmem představí jen hromadu papírů.

Ale ty nejsou nejdůležitější, jsou jen prostředek, který nám pomůže dosáhnout výsledku, a tím je zlepšit rozhodování, zavést a vybudovat nové věci. K plánovaným strategiím patří koncepce cestovního ruchu, rozvoje centra, bytové politiky, spolupráce s podnikateli nebo zapojování mladých lidí. Když všechny tyto koncepce budeme mít, a budou kvalitní, tak z nich budou žádoucí výstupy, jakési návody pro práci úřadu. A pokud se je podaří správně uplatňovat – třeba koncepci rozvoje centra města – pak se lidé budou v centru cítit bezpečněji, budou do něj rádi chodit, nejen aby si něco zařídili. Před námi je hodně témat, která zatím skoro nikdo neřeší. A strategie by tomu měla pomoci. Strategie je takový servis, prostupuje všemi oblastmi města a jejím výstupem jsou kvalitní výsledky všech odborů. Strategie jim pomůže v tom, aby se prostředky vynakládaly správně a efektivně. Aby nevznikaly zbytečné studie pro založení na dno šuplíku.

(jn)