Jindřich Ťukal - Lyžování a hudba jsou mé životní vášně
Jindřich Ťukal, narozený 2. října 1937 v Jablonci nad Nisou, je významnou osobností sportovního a kulturního života na Jablonecku. Věnoval se širokému spektru sportů, ale zároveň nikdy nezapomněl na kulturní dědictví svého rodného města, zejména hudbu.
Vaše sportovní kariéra je velmi pestrá, kterým sportům jste se věnoval?
V mládí jsem se věnoval skoro všemu. Od šesti let jsem lyžoval, od osmi dělal gymnastiku, později hrál volejbal, tenis i atletiku. Byl jsem takový univerzál, bavilo mě být všestranný a zvládat různé disciplíny. Ale pokud mám vybrat jeden sport, tak je to lyžování, věnuji se mu od roku 1946. To je mou celoživotní vášní. Také bych zmínil volejbal, který jsem hrával sedm let za Janov nad Nisou, kde byla skvělá parta lidí. Dlouhá léta jsem hrál také tenis za Bižuterii.
Jak jste se dostal k lyžování?
Začal jsem u běžeckého lyžování. Později Antonín Fučík zlákal k lyžování mladšího syna a následně mě oslovil Zdeněk Špringl, tehdejší předseda oddílu TJ Liaz. Začal jsem jim pomáhat a desítky let byl i členem výboru. Staral jsem se o materiální zásobování a vybavení závodů a obhospodařoval veškerý lyžařský materiál. Po evropském poháru, který se zde konal, jsem se věnoval moderování závodů TJ Liaz. Těší mě, že jsem mohl být součástí rozvoje lyžování na Jablonecku více než 30 let.
Váš otec byl patriot, zdědil jste to po něm?
Rozhodně. Narodil jsem se v Jablonci v roce 1937, za války jsme bydleli v Saskově ulici. Patriotismus k Jablonci mám hluboko zakořeněný. Můj otec sbíral pohlednice starého Jablonce a psal historické spisy, já v tom duchu pokračuji – miluji historii, architekturu i kulturu našeho města.
Údajně jste zažil bombardování města?
Je to tak. V roce 1945 jsem to osobně zažil. Viděl jsem německá letadla, která na začátku května 1945 bombardovala město. Pronásledovala ruská letadla, jež po nich střílela. Jako dítě jsem to vnímal velmi silně. Němci bombardovali Farského kostel, ale omylem zasáhly autobusové nádraží a jednu budovu jabloneckých „mrakodrapů“. Dalším jejich cílem byl kostel na Horním náměstí, ale místo něj trefili obytný dům. Tu bombu jsem viděl, jak byla vypuštěna. Ty vzpomínky mě hluboce poznamenaly.
Hudba hraje ve vašem životě velkou roli, jakou?
Hudba je moje největší vášeň. Měl jsem dva sny – lyžovat v Alpách a zahrát si na varhany. Oba jsem si splnil. Na varhany jsem amatérsky hrál na 24 různých nástrojů po celé republice. Mám rád klasickou hudbu – Dvořáka, Smetanu, Bacha, Beethovena, ale také jazz, swing, dechovku, cimbálovku nebo moderní hudbu. Jsem pravidelným návštěvníkem Pražského jara, kde jsem poznal osobnosti jako Josef Suk, Václav Neumann, Jiří Bělohlávek, Libor Pešek, Leonard Bernstein, Vlastimil Harapes a mnoho dalších. Od roku 1974 jsem členem Klubu přátel Pražského jara. Organizoval jsem i koncerty v Jablonci. Hudba je pro mě skutečně duchovní potrava.
Které hudební okamžiky vás oslovily?
Silných momentů je mnoho. Třeba první koncert, který jsem zažil jako dítě se školou, vedl dirigent Chlebeček. Hráli Smetanovu Vltavu a ten zážitek mě naprosto pohltil. Začal jsem hrát na klavír. Hudbu si zamiloval a nevynechal skoro žádný koncert v Jablonci ani v okolí. Také jsem jezdil na Dvořákův festival a další hudební akce – trabantem, všude, kde byla dobrá hudba.
Máte i jiné záliby než sport a hudbu?
Jednou z mých zálib jsou hlavolamy. Vzpomínám si, že v roce 1967, během politického Pražského jara, skončil prezident Novotný a došlo i k uvolnění ve vydávání knih – tehdy začaly opět vycházet Foglarovy příběhy. Mám doma kompletní sbírku 22 jeho knih, které jsem pečlivě uchovával a později předal synovi. A právě jedním z prvních hlavolamů, který jsem zakoupil a se synem řešil, byl legendární Ježek v kleci – symbol důvtipu a trpělivosti. Dodnes říkám, že jedině cílevědomost vede k cíli. Hlavolamy mě provází celý život – sbírám je už desítky let. Mám asi 1 900 hlavolamů. Třídím je podle tvaru: prostorové, plošné, logické, zápalkové, provázkové nebo drátové hlavolamy. Mám unikátní sbírky Ježka v kleci a Rubikovy kostky. Mé hlavolamy jsou z celého světa. Každý má svůj systém, princip a já si u nich nejen odpočinu, ale i potrápím hlavu.
Máte nějakou životní filozofii, kterou byste chtěl předat mladším generacím?
Každý člověk by měl rozvíjet alespoň pět základních oblastí: Vztahy a rodinu – základní oporu. Vzdělání – od školy k zaměstnání až po celoživotní vzdělávání. Tělesnou zdatnost – sport je důležitý pro tělo i ducha. Kulturní rozhled – hudba, divadlo, výtvarné umění. Osobní zájem či hobby – něco, co ho těší a rozvíjí individuálně.
Jiří Endler
