Jan Krajník (27. 2. 1959–26. 4. 2021)

Celý život (až na malé výjimky) prožil v Jablonci nad Nisou. Od svého mládí hrál na kytaru a zajímal se o východní nauky (budhismus a hinduismus), jógu a mystiku. Hlavními tématy jeho života byly tedy hudba a mystika, což odpovídá i dvěma školám, které absolvoval, a to Husitská teologická fakulta a Státní konzervatoř v Praze.

Jan Krajník učil hru na kytaru v ZUŠ, publikoval i svou metodiku hry na kytaru Kytara základní přehled, skládal a vydával také své klasické a bluesové skladby (např. Simply blues, La Nautica, Melodie na cestu, Noci nad Alhambrou, Katalánské příběhy a další), rád maloval, fotil, cestoval, hodně četl, psal povídky a krátké filozofické texty a glosy. Byl zkrátka takovým novodobým renesančním umělcem.

Působil v orchestrech Ladislava Bareše, Rudy Janovského i v orchestru Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Před 29 lety založil kapelu Mandragora, ve které se za dobu její existence vystřídala spousta členů. S touto kapelou Honza vydal celkem pět alb: Turning, 100Wattová ryba, Horko, 265 a Stroje (poslední deska vyšla kromě CD i na vinylu). Honza vždy k písničkám skládal nejen hudbu, ale i texty, a písně také aranžoval včetně dechové sekce.

V roce 2009 založil svou druhou artrockovou kapelu ERIDU, s níž se rozhodl realizovat projekt: Natočit a vylisovat gramofonovou desku postaru – udělat nahrávku do magnetofonu, a potom z pásku, bez digitálního převodníku, vyřezat matrici pro lisování desek. A tak v roce 2013 vyšla první čistě analogová deska Lucifer’s girl. Všechny anglické texty včetně hudby a aranží jsou rovněž Honzova práce.

V roce 2010 založil spolu s frontmankou Andreou Bělíkovou pop-rockovou kapelu NAUTICA, pro kterou zpočátku aranžoval a produkoval její autorské písně. Postupně se z Andrey a Honzy stala autorská dvojice a z Honzy stálý hostující člen kapely. S Nauticou Jan Krajník natočil opět analogově, tzn. bez jakýchkoli digitálních úprav, tři autorské desky – NAUTICA, Cože? a Aeroplán, který vyšel rovněž na vinylu.

Poslední deska, kterou stihl ještě letos v lednu vydat, je deska kapely ERIDU Sound of Blood. V poslední stejnojmenné písni Sound of Blood můžete slyšet tlukot Honzova srdce, které do této písně nahrál spolu s Davidem Němcem.

Honzovo srdce dotlouklo 26. 4. 2021 na oddělení ARO v Jablonci nad Nisou po marném boji s následky onemocnění COVID-19. Všem lékařům, zdravotním sestrám a bratrům na tomto oddělení a současně na oddělení JIP v Tanvaldě patří velký dík za jejich péči.

Alena Bělíková

Velké díky za podmanivé kouzlo Tvého světa

Honza Machandr, jeden ze zakládajících členů původní Mandragory, vzpomíná:

Jako první vzpomínka na Honzu se mi vybaví moment, kdy mě vlasatý mládenec, který u nás v ulici doručoval noviny, pozval improvizovat na housle se sitárem… prý že to bude něco jako Menuhin se Shankarem – nic méně skvělého jsme nepřipouštěli. To bylo v roce 1988. Lehce jsem podlehl kouzlu Honzova podivuhodného světa, v němž zněly jeho vlastní písničky, ale zněl zde i Ozzy Osbourne, Bach, Jethro Tull a Brouci z Liverpoolu, v krajinách, kde se Vinnetou potkával s Julem Vernem a Salvátorem Dalím.

V Honzově duchovním světě se přirozeně prolínal Východ se Západem, Bhagavadgíta s Biblí svatou, či dokonce s Tibetskou knihou mrtvých. Všechno studoval a bral velmi vážně. Byl to důležitý zdroj jeho tvůrčí inspirace.

Na každé zkoušce jsme hráli nějakou novou Honzovu skladbu nebo úplně novou verzi té minulé. Jeho hudební, slovní a výtvarné invence byly neutuchající.

Tvořil lehce, nápady mu nechyběly, spíše si občas stěžoval, že nemůže přestat psát hudbu ani o prázdninách, v lese, ve Španělsku, a pak to všechno po návratu musí ještě natočit nebo vytisknout a vydat.

Vím, že Honzův svět byl přitažlivý pro mnoho lidí, kteří se s ním setkávali a jsou zde i teď, v tuto chvíli, kdy se s Honzou loučíme…

Jeho pozemská pouť se uzavřela.

Ze všech těch střípků, fotek, not, skladeb, textů a vzpomínek na Honzův surreální humor, které nám utkvěly, budeme vždycky schopni si vybavit to podmanivé kouzlo Honzova světa.

Děkujeme Ti za všechny ty pestré a podivuhodné dary, kamaráde!