Jak se dělá mincovna (17. část)

Většina lidí si pod pojmem medaile představí kus barevného kovu kulatého tvaru zavěšený na stuze, který úspěšnému sportovci na stupních vítězů předává zasloužilý funkcionář. Medaile, než si ji šťastný sportovec urovná na své hrudi, vzniká ale hodně složitě.

Mezinárodní sportovní akce mají pro tvorbu sportovních medailí přísná pravidla a organizátoři neradi připouštějí, aby je razil někdo jiný, než určí tvrdá sportovní lobby. V roce 2004, kdy se v Praze konalo Mistrovství světa v ledním hokeji, jsem měl možnost se s těmito mezinárodními praktikami seznámit.

Mincovna v té době již několik let razila pro Český hokejový svaz sportovní medaile. Každoročně jsme pro ně dodávali sady pro vítěze všech ligových kategorií, počínaje extraligou mužů až po dorostence. Nebylo proto divu, že jsem generálního sekretáře svazu Jindřicha Micku již v roce 2003 požádal o spolupráci ve vazbě na chystaný světový šampionát. Vysvětlil mi, že se jedná o velice komplikovanou záležitost, kterou v rukou pevně třímá Světová hokejová federace IIHF se sídlem v Ženevě a ta má svého dvorního dodavatele medailí. Kompetence Českého svazu ledního hokeje (ČSLH) jsou v této věci prakticky nulové. Pokud chce mincovna tyto medaile vyrábět, musí své zástupce vyslat do Ženevy. Nechtěli jsme tuto mimořádnou příležitost jen tak vzdát. V mládí jsem na vesnické úrovni hokej hrál a hokej, to je i kus národní hrdosti každého Čecha. Úspěch z Nagana z roku 1998 byl ještě dostatečně živý, a tak jsme zájem o ražbu medailí pro mistrovství světa v Praze vzali mimořádně vážně.

Na výtvarné návrhy medailí se sportovní tematikou jsme měli mladého talentovaného profesora z jablonecké umělecké školy Petra Horáka. Když jsem mu předal tiskoviny s logem IIHF a s logem Mistrovství světa 2004, vypracoval mnoho kresebných návrhů budoucích medailí. Ty byly prostřednictvím Ing. Micky zaslány do Ženevy zároveň s dopisem předsedy svazu Karela Guta. Dopis obsahoval přání pořadatelů v Praze, aby IIHF učinila výjimku a dodávku sportovních medailí si objednala v České mincovně.

Po deseti letech fungování byla výrobní technika a technologie naší mincovny na evropské špičkové úrovni. Rovněž se úspěšně rozvíjela i obchodní činnost. Tu od jara 2003 zdatně vedl Libor Křapka. V hokejové terminologii řečeno to byl můj odchovanec, který patřil do základní sestavy našeho týmu. Tento zdravě ambiciózní a dobře jazykově vybavený mladý muž se postupně stával mým klíčovým spolupracovníkem a řešil se mnou ty nejsložitější obchodní případy.

Byli jsme rozhodnuti, že musíme vyhrát. V Ženevě měl pořizování medailí ve své kompetenci zástupce finského svazu Raimo Lainonen. Kresebné návrhy medailí se mu líbily, a tak neváhal a zaslal nám v létě 2003 technické parametry medailí. Musely mít průměr minimálně 50 mm, aby se na mohutných hrudích hokejistů dostatečně vyjímaly. Zároveň si stanovil výrobní cenu ve švýcarských francích, kterou nesmíme překročit. Tímto postupem nás značně zaskočil, neboť jsme předpokládali, že budeme mít z této zakázky velkou reklamu a alespoň nějaký profit. Jeho cenový návrh naši představu vůbec nesplňoval. Pokrýval sotva výrobní náklady na zhotovení razidel včetně sádrového modelu, který jsme museli Petru Horákovi zaplatit. Nechápali jsme, který výrobce ve Švýcarsku může být tak laciný. Určitě to nebyla státní mincovna v Bernu, ta se výrobou medailí vůbec nezabývá, věnuje se výhradně ražbě peněz.

Po čilé korespondenci jsme se konečně koncem srpna 2003 s Raimo Lainonenem v Praze potkali. S Liborem Křapkou jsme na jednání šli s jasným předsevzetím, musíme uzavřít smlouvu, která bude pro mincovnu představovat další mezinárodní úspěch. Český trh se sportovními medailemi jsme již několik let ovládali a představitelé fotbalového, basketbalového a hokejového svazu byli našimi stálými obchodními partnery. Museli jsme přesvědčit i pana Lainonena. Tento vysoký, urostlý, blonďatý, modrooký finský manažer byl mimořádně zdatný obchodník. Libor Křapka mu představil naše vzorky ražeb medailí, já jsem mu věnoval sadu oběžných mincí České republiky, která měla na přebalu fotografie s motivem Nagano 1998. Byl to argument silnější, než jsme očekávali. Raimo Lainonen byl spokojen a smlouvu s námi podepsal. Přání českých fanoušků se však nenaplnilo a medaile vyrobené v Jablonci si naši hoši na krk nepověsili. Skončili na nepopulárním 5. místě.

Spolupráce s Českým olympijským výborem

Jinou kapitolou medailí se sportovní tematikou se staly medaile, které mincovna začala razit ve spolupráci s Českým olympijským výborem (ČOV). ČOV navázal úzkou spolupráci s ČNB, která ve svém počátku české olympijské hnutí finančně podporovala. Ekonomický ředitel ČOV Jiří Kynos, bývalý vynikající sprinter, měl pro naši medailovou tvorbu zvláštní slabost. Na jeho krku mnohokrát zacinkaly medaile z domácích i mezinárodních soutěží. Sláva ze světových běžeckých oválů mu nezamotala hlavu a jako sportovec a voják neztratil kontakt s běžnou realitou života, navíc měl mimořádný cit pro výtvarné umění. Nízký reliéf medailí ve kvalitě proof ho zvlášť zaujal.

Spolu s dr. Surgou z ČNB přišel Jiří Kynos s myšlenkou vyrobit pro ČOV pamětní medaili jako drobný dárek, který bude určen pro prezentaci ČOV na letní olympiádě v Atlantě 1996. Sádrové modely si nechal vytvořit u ak. soch. Ladislava Kozáka. Rukopis ČNB na této medaili byl patrný, neboť měla shodné technické parametry s pamětní mincí nominálu 200 Kč. Medaile od mistra Kozáka vzbudila v Atlantě velkou pozornost, všichni byli překvapeni vysokou kvalitou ražby i hodnotou výtvarného námětu.

Když se po dvou letech chystala již zmíněná zimní olympiáda v japonském Naganu, nebylo pochyb, že se výborný nápad s pamětními medailemi bude opakovat. Přípravě jsme s Jiřím Kynosem věnovali zvláštní péči. Hokejový turnaj určitě vejde do historie zimních her. Nikdo z nás netušil, že se začne psát také nová historie českého hokeje.

Postup byl podobný jako u Atlanty. Výtvarný návrh připravil mistr Kozák. Na medaili bylo logo olympiády – stylizovaný květ s nápisem Nagano 1998 včetně olympijských kruhů. Na rubové straně nápis Český olympijský výbor, lev a kruhy. Mincovna přišla s nápadem připravit ještě jednu variantu lícové strany, kde by byl dominantním motivem hokejista. Parametry medailí měly opět technické specifikace shodné s mincí 200 Kč.

Novinkou bylo množství medailí. Mincovna si ve smlouvě vymínila, aby rozhodující množství bylo určeno pro tuzemský sběratelský trh a jen menší část z celkové emise sloužila jako dárkový předmět, kterým se ČOV bude v Naganu prezentovat. Před olympiádou a v jejím průběhu jsme využili příznivou situaci a dokázali jsme obě varianty medailí dobře prodávat. Jak čeští hokejisté na turnaji postupně zdolávali jednoho soupeře po druhém, tak se medaile s hokejistou prodávala stále více a více. Obchodní oddělení neustále tlačilo na výrobu, ať urychlí svoji produkci. Zákazníci nechtějí čekat a bojí se, že se na ně z limitované série nedostane.

Jako většina fanoušků, tak i já s oběma syny a výjimečně i manželka, jsme se brzy ráno v neděli 22. 2. 1998 dívali na finále hokejového klání v Naganu. Mé nadšení ze zlaté výhry 1:0 mělo trošku jiný nádech než u zbytku naší rodiny.

Neprodleně jsem volal domů Mirka Vítka, velkého sportovního nadšence, ať prověří, jak rychle dokážou vyrobit razidla, ze kterých by se dala razit z ryzího zlata varianta hokejového Nagana. Hned následující den jsem objednal zlaté střížky pro průměr medaile 31 mm, o hmotnosti 15,56 g, Au 999,9. Během dvou týdnů bylo na světě skutečné zlaté hokejové Nagano. Obchodní úspěch byl nevídaný. Každý zlatý hokejista obdržel od předsedy ČSLH Guta jeden kousek na památku.

Jiří Kynos se ukázal nejen jako zdatný ekonomický ředitel, ale i jako prozíravý marketingový manažer, který stejně jako my věřil, že hokejová varianta naganské medaile přinese velký úspěch.

Mincovna ve spolupráci s ČOV vytvořila novou tradici a každé dva roky razila medaile s olympijskou tematikou.

Postupem času mezinárodní olympijský výbor začal prodávat svá marketingová práva reklamním agenturám, které za použití loga olympiád platily závratné částky a začaly si svá práva nekompromisně hlídat. Mincovna nemohla riskovat mezinárodní arbitrážní řízení a případné pokuty za porušení marketingových licencí. Od roku 2004 se oficiální loga vyskytují jen na medailích pro potřeby ČOV – nejsou předmětem prodeje. Medaile ražené v režii mincovny mají za licenční poplatek využitou reverzní stranu ČOV bez olympijských kruhů a lícová strana je tematicky modifikovaná, aby se nedotkla cizích práv. Výtvarníci tak mají možnost vytvořit vlastní představu loga a s olympijskou tematikou mohou nakládat podle své fantazie.

Jan Vízek, bývalý ředitel České mincovny