Jak se dělá mincovna (16. část)

Zvládnutí ražeb oběživa, pamětních stříbrných a zlatých mincí na konci roku 1995 dávalo mincovně velké perspektivy. Navíc šikovně stanovené ceny přinášely výrazné ekonomické efekty. Mincovně se v letech 1994–1998 opravdu dařilo. Někdo by řekl, že po takové prudké horečce musí zákonitě přijít vychladnutí. Naštěstí nepřišlo.

Mincovna už všechno uměla a proof ražby zvládala na výbornou. ČNB svoji spokojenost projevila tím, že koncem roku 1995 s Bižuterií Českou Mincovnou, a. s., jak majitelé svoji firmu nechali nově přejmenovat, uzavřela pětiletou smlouvu na výrobu oběživa.

Smlouvy na ražbu pamětních mincí byly jednoleté, ale nebylo pochyb, že banka i v této oblasti má zájem o víceleté obchodní vztahy. Svoji důvěru potvrdila, když pořizování střížků z drahých kovů ve Vídni přesunula do pravomoci mincovny. Nebylo pochyb, že jsme se stali pro Vídeň mimořádně zajímavými zákazníky, naše objednávky se meziročně trvale navyšovaly. Výměna zkušeností mezi odbornými technickými pracovníky se stala běžnou praxí a obchodní návštěvy mezi oběma mincovnami probíhaly permanentně.

Česká mincovna začala konečně hledat vlastní cestu, kterou by se nějak odlišovala od státních mincoven okolních zemí. Přispěla k tomu náhoda. V Praze jsem se setkal s velmi zajímavým člověkem, Tomášem Těthalem. Představil se mi sebevědomý manažer kolem čtyřicítky, který na sebe ochotně prozradil, že studoval jadernou fyziku v Sovětském svazu, a má know-how na technologie, které se v Čechách běžně nevyskytují. Zdůraznil, že v areálu jaderného centra v Řeži u Prahy sídlí jejich firma, která umí vyrábět různé druhy hologramů.

Na Českou mincovnu, jako slibně se rozvíjející firmu, ho upozornil ředitel Státní tiskárny cenin Richard Bulíček. Hologram se při výrobě cenin začal využívat jako nový ochranný prvek. Když může výrobce papírových bankovek využívat hologram, tak proč ne také mincovna.

Spojení Těthal a Vízek slibovalo nové možnosti. Moje první návštěva v provozovně v Řeži ve mně vyvolala smíšené pocity. Překvapilo mě, že základním jazykem je zde ruština. Mozkem nových technologií byl pan Jermolájev. Mluvil obstojně česky a vypadal jako opravdový ruský vědec. Působil seriózně a udělal na mě dobrý dojem. Používal odborné termíny, kterým jsem moc nerozuměl, přestože ruštinu ovládám. Přirozený instinkt mi velel mít se na pozoru, protože jadernou fyziku v Rusku nestudovali obyčejní hoši z ulice. Lákalo mě ale něco nového, co jsem v evropských mincovnách dosud neviděl, a bylo to silnější než moje opatrnost. Navíc jsem si říkal, že Richard Bulíček by se jen tak s někým do obchodování nedal. Tisk bankovek je pod bedlivým dohledem nejen ČNB, ale i speciálních útvarů tajných služeb. Tito pánové mají své možnosti, jak výrobu českých peněz ochránit před vlivy nežádoucích osob.

Následná návštěva lidí z firmy Czech Holography v mincovně prověřila možnosti naší vzájemné spolupráce. Do hry ještě vstoupil pan Houha, který měl v Řeži na starosti technickou stránku výroby. Svým chováním, vyjadřováním a přístupem k řešení problémů na nás působil ze všech holografistů nejlépe. První dojem nezklamal. Rádi jsme s ním spolupracovali.

Začali jsme společně hledat možnosti, jak hologram využít pro výrobu mincí, případně medailí. Bylo to velké pokušení pro Mirka Vítka i Pepu Pazoura vyvíjet něco naprosto nového a překročit hranice běžné mincovní výroby. Nechtěl jsem připustit myšlenku, že by se hologram lepil na mincovní plochu. Mincovní výroba je založena na principu ražby. Houha s Pazourem se pustili do společného vývoje. Moc jsem si od tohoto spojení dvou chytrých a šikovných techniků sliboval. Zásadní jednání se odehrávala v mé kanceláři a vždy jsme veškeré kroky pečlivě zapisovali, abychom neztratili ani jeden nový poznatek. Během půl roku, za notného přispění pana Jermolájeva, se zrodil první silný niklový plech s holografickým obrazem, který by se dal použít jako razník.

Technologie se neustále zdokonalovala a zkoušely se různé povrchové úpravy střížků, které by dostatečně zřetelně odrážely a prosvěcovaly holografickou ražbu. Koncem roku 1998 už ražené hologramy měly potřebnou kvalitu, která snesla i přísná kriteria ČNB. Mincovníci a holografisti úspěšně ukončili společný vývoj. Malé série medailí s hologramem byly opravdu zdařilé a začaly se používat pro komerční účely jako reklamní žetony.

ČNB v té době hledala nějaký originální nápad, kterým by trvale připomínala příchod magického roku 2000. Ve výtvarné soutěži odborná bankovní komise vybrala k realizaci návrh mladého umělce Otakara Duška. Do celkové koncepce nové pamětní stříbrné mince s nominálem 2 000 tento avantgardní výtvarník zakomponoval hologram na zlaté inleji. Ta měla být vsazena do raženého mincovního pole a vytvořit tak úplně nové spojení stříbra a zlata v jedné minci.

Centrální banka ve své vyhlášce z 22. 10. 1999, č. 241/1999 Sb., vyhlásila technické parametry nové pamětní mince 2000 Kč takto:

• kov Ag 999, inlej Au 999,9
• průměr 40,00 mm, zlatá vložka 16,00 mm
• hmotnost 34,214 g, inlej 3,111 g
• hrana hladká s vlisem – ČNB Ag 0,999, 31,103 g, ČNB Au 999,9, 3,111 g.

ČNB rozhodla, že se budou razit dvě varianty ve špičkové kvalitě v celkovém počtu 20 000 kusů. Den emise byl stanoven na 1. 12. 1999.
Náročnější úkol mincovna od ČNB ještě nedostala. Připravili jsme cenu ražby mince včetně hologramu a banka ji po mnoha jednáních akceptovala. Zadavatelé z banky chtěli mít především jistotu, že vývoj nové technologie zlaté inleje s raženým hologramem bude dostatečně kvalitní a ukáže světu, jak mincovní mistři z Jablonce za sedm let své existence vyrostli.

Experti z holografické firmy velice intenzivně hledali a zkoušeli mnoho různých konstrukcí hologramu a ověřovali, jak co nejvíce prodloužit životnost niklového razníku s holografickým záznamem. K výrobě požadovaných 20 000 kusů bylo potřeba vytvořit v galvanických lázních obrovské množství plechů. Z nich pak mincovna na vlastním speciálně konstruovaném vysekávacím zařízení připravovala razníky.

Dlouho se hledal potřebný tlak, kdy razník obtiskne svůj obraz do zlata a vznikne alespoň pět–sedm dobrých inlejí. Zkoušel se i nový materiál, pomocí kterého by se inlej zafixovala do předem vyražené misky ve stříbrné proofové ražbě. Zmetkovitost u ražeb stříbrného nosiče byla značná. Na mincovním poli bylo příliš mnoho lesklých ploch bez reliéfu. Každá nečistota stříbra, zejména drobné tmavé tečky a světlé flíčky byly po ražbě často patrné. Zkompletovat 20 000 mincí, které budou vyhovovat přísné kontrole ČNB, byl nesplnitelný úkol. Celá mincovna byla trvale ve dvou směnách na nohou. Razit hologram v noci při umělém osvětlení nebylo možné. Obsluha lisu nedokázala rozeznat, zda je hologram kvalitní, nebo má v sobě díry, které holografický efekt narušují.

Smířili jsme se s faktem, že do 1. 12. 1999 nejsme schopni všechny mince k uvítání roku 2000 vyrazit. Nakonec se banka spokojila s tím, že jsme v daném termínu vyrobili 14 000 kusů ve variantě matové a 3 000 kusů s převahou zrcadlového lesku.

Unikátní mince o nominálu 2 000 Kč vzbudila velkou pozornost. Byli jsme právem hrdí, že jsme jako první na světě vyrobili něco tak technicky náročného. Hologram byl obdivován, ale sochařské ražené dílo z mince příliš nevyzařovalo. Skutečně to byla sice výtvarně zajímavá kompozice, ale z hlediska ražeb nevýrazná mince. Třetí tisíciletí jsme překvapili, ale s tím druhým, kde ražený reliéf byl doveden k dokonalosti, jsme se moc důstojně nerozloučili.

Brzy jsme zjistili, že půl roku před námi použili na minci hologram v kanadské mincovně v Ottavě. Radost nám to ale nezkazilo, i druhé místo na světě je krásné.

Počáteční rozpaky sběratelů brzy vystřídala velká sháňka. Varianta s převážně zrcadlovým mincovním polem byla rychle vyprodána a během roku 2000 se už obtížně dala koupit i ta druhá.

Zájem o využití raženého hologramu už centrální banka více neprojevila. Mincovna brzy poznala, že cesta, kterou se s Czech Holography vydala, nemá budoucnost. Podařilo se nám společné know-how prodat mincovně ve Varšavě, která polskou národní banku přesvědčila o zajímavosti použití hologramu na pamětní mince. Byla to poslední spolupráce s pány Těthalem a Houhou. Oni začali hledat nové směry podnikání v ochranných prvcích. My jsme se poučeni pokorně vrátili k tradičním formám ražeb a na cesty, které jsme již léta intenzívně prošlapávali.

Jan Vízek, bývalý ředitel České mincovny