Jablonec pohledem malířů

Pro prázdninový díl seriálu o historii Jablonce jsme pro vás připravili téma poněkud odlišné od předchozích dílů, ale s dějinami města nedílně spjaté. Seznámíme vás tentokrát s tím, jak viděli Jablonec v minulosti výtvarní umělci, především pak malíři.

Jablonec nepatřil a ne­patří k vyhledávaným námětům výtvarných umělců jako je tomu v případě historických měst, která lákají tvůrce svou neopakovatelnou atmosférou a malebností. Nejstarší zpodobnění Jablonce vznikala většinou až v devatenáctém století. Jsou to některé dokumentárně nebo dekorativně pojaté veduty, pohledy na město reprodukované tiskem, a to technikou litografie nebo rytiny. Se zobrazením města se rovněž setkáváme na střeleckých terčích a obrazech zachycujících určité historické události. Jejich autoři zůstávali obvykle v anonymitě, často se rekrutovali z řad uměleckoprůmyslově zaměřených malířů skla a porcelánu. Řadí se sem též malíři zdobící výrobky z papíroviny a lisovaného plechu, kteří působili nejen v centru této umělecké výroby Rychnově, ale i jeho okolí, zejména v Kokoníně.

Pro rozvoj umělecké tvorby bylo důležité založení uměleckoprůmyslové školy v Jab­lonci v roce 1880. Do města přicházeli výtvarní umělci, kteří byli jmenováni profesory školy. K nejstarší generaci peda­gogů patřil Hans Linser (1856 - 1918), který se vedle vyučo­vání figurálního kreslení věnoval zobrazování krajiny a vytvořil lavírované kresby, pohledy na Jablonec z různých míst v okolí, jako je jeho „Pohled na Jablonec od Nové Vsi“.

Hanse Linsera vystřídal na profesorském místě malíř nástěnných obrazů Dominik Brosick (1873 - 1935), který přišel do Čech z Vídně, kde pracoval na výzdobě chrámových interiérů. Díky zakázce z Hejnic se dostal do jizerskohorského regionu, kde se trvale usadil. Jako všestranný malíř pěstoval i krajinomalbu a vytvořil několik obrazů s jabloneckými mo­tivy („Zimní Jablonec“). Brosick, dlouholetý profesor uměleckoprůmyslové školy, probudil u řady svých talentovaných žáků touhu stát se malířem a nasměroval je k dalšímu studiu na uměleckých akademiích, především v Praze a Vídni. Po ukončení vysokoškolských studií se hned několik malířů vrá­tilo do domovského regionu a žilo a tvořilo v Jablonci a jeho okolí.

Dokumentárně zajímavý soubor kvašových maleb s jabloneckými motivy vytvořil koncem 19. století pražský malíř Karel Liebscher (1851 - 1906). Sloužily jako ilustrace XII. dílu knižního souboru Čechy nakladatele J. Otty.

Typickým jabloneckým krajinářem, který při svých malířských toulkách křižoval Jizerské hory a západní Krkonoše, byl Rudolf Prade (1888 - 1944). Jeho obrazy charakterizuje volný malířský rukopis a velké koloristické nadání. Prade maloval i městskou krajinu a vytvořil různé pohledy na Jablonec. Ji­ného založení byl malíř a grafik z Jabloneckých Pasek Rudolf Karasek (1895 - 1986). Ve své rané tvorbě byl ovlivněn kubismem a expresionismem, od konce třicátých let minu­lého století se přiklonil k ly­rické krajinomalbě. Motivy svých obrazů nacházel v nejbližším okolí svého bydliště - v Pasekách, Jindřichově a Lučanech. Malíř Roman Dressler (1889 - 1963) byl úspěšným portrétistou, stejně tak se věnoval i krajinomalbě. Jeho drobnopisná precizně provedená malba vyniká v několika širokých panoramatických pohledech na Jablonec jako je „Pano­rama Jablonce od Dobré Vody“. Krajinář Eduard Enzmann (1882 - 1965) se trvale usadil v horské osadě Jizerka a vybíral si motivy převážně v jizerskohorské krajině. Obrazy s jabloneckými náměty maloval na objednávku. Tak vznikl jeho monumentální trip­tych, který zdobí koncertní sál budovy nynější základní umělecké školy v Podhorské ulici.

Grafik a malíř Richard Fleissner (1903 - 1989) přišel do Jablonce ve dvacátých letech minulého století jako profesor uměleckoprůmyslové školy. Nebyl to typický krajinář, přesto namaloval několik obrazů z okolí jablonecké přehrady a vytvořil grafický cyklus s jabloneckými motivy.

Malířem, který s jistou dávkou nostalgie zachycoval atmo­sféru starého Jablonce, byl Karl Wenzel Berndt (*1881). I mnozí další malíři se příležitostně pokoušeli ztvárnit ve svých dílech město, v němž žili a tvořili. Byl to kokonínský Oskar Just, Wilhelm J. Krick z Jabloneckých Pasek, Ernst Olbrich z Lukášova i jiní.

Druhá světová válka a udá­losti s ní spojené znamenaly ostrý předěl také v oblasti výt­varné kultury a umění. Většina umělců působících v Jablonci musela město opustit. Jediný z předválečných malířů zde zůstal Roman Dressler. Na uměleckoprůmyslovou školu přišli noví profesoři, mezi nimiž byli i grafik a kreslíř Viktor Vorlíček (1909 - 1976) a malíř Václav Pokorný (1914 - 2005), kteří ve svých kresbách, grafických listech i malbách neopomněli ztvárnit město, kde žili. Kreslířem, který s dokumentární přesností zaznamenával proměny krajiny i památek na Jablonecku, byl historik umění Josef V. Scheybal (1928 - 2001). Z typických malířů krajinářů připomeňme pak Jozu Mikše (1901 - 1966).

Jablonec zůstává námětem tvorby i některých současných umělců, Jiřího Dostála, Zbyňka Kubánka, Vladimíra Komňac­kého nebo Tomáše Plesla.

Většina děl, na nichž je zachycen Jablonec v dobách minulých, se nalézá v majetku insti­tucí a soukromých osob a nejsou přístupná veřejnosti. Pravidelně se však s nimi můžeme setkat na výstavách v Městské galerii MY. Během letošního podzimu to bude na výstavách jabloneckých vedut, maleb V. Komňackého a kreseb J. V. Scheybala.

Mgr. Jan Strnad