Jablonec nad Nisou na konci roku 1918

První světová válka byla globálním válečným konfliktem pustošícím od roku 1914 do roku 1918 většinu světadílů i oceánů. Po skončení válečného běsnění již neměl svět nikdy vypadat jako předtím.

Na území historických českých zemí se na přelomu let 1918/1919 odehrávaly dva zcela odlišné dějinné příběhy. V českojazyčných územích (v našem okolí např. na Železnobrodsku) přivítalo obyvatelstvo vznik Československé republiky 28. října 1918 s nadšením projevujícím se i veřejným ničením symbolů mnohasetleté habsburské monarchie. Naopak v oblastech osídlených Němci se lidé nejprve museli se zánikem Rakousko-Uherska psychicky vyrovnat. Následně se trápili s hospodářskými i organizačními potížemi nově vzniklé separatistické provincie Deutschböhmen vyhlášené v Liberci už 29. října 1918. Ještě později se složitě vyrovnávali s násilným obsazením oblasti československým vojskem v prosinci 1918.

V převážně německojazyčném Jablonci nad Nisou 28. říjen přivítali příslušníci české menšiny poměrně viditelně. 30. října vyvěsili prapory v národních barvách na českých domech, škole a Národním domě. V něm se také sešli na slavnostní schůzi Češi z Jablonce i z blízkého okolí, a to bez odporu německého obyvatelstva.

Zástupci provincie Deutschböhmen totiž měli v Jablonci jiné problémy než pacifikovat českou menšinu. Právě v našem městě nastal velký problém s vojáky navrátivšími se z fronty. Už 1. listopadu 1918 se sešlo ve zdejší Turnhalle na 400 revolučně naladěných mužů a pouze zásluhou řečnického mistrovství nového jabloneckého starosty Karla Richarda Fischera nedošlo k tragickému vyústění konfliktu. Podařilo se mu zradikalizovaný dav uklidnit a za cenu rozdělení si kompetencí v řízení města mezi radnicí a vojáky docílit jejich klidného rozchodu. Napětí ve městě ale pokračovalo. Zajišťovat pořádek, dostatek potravin a starat se o nezaměstnané i navrátilce bylo čím dál složitější. V průběhu podzimu se myšlenka existence samostatné Deutschböhmen stále více kompromitovala a bylo tak již jen otázkou času, kdy se obě části české kotliny opět spojí do jednoho státu.

K obsazení Jablonce došlo 11. prosince 1918. Ve čtyři hodiny ráno vzbudilo obyvatele houkání sirény ohlašující vstup československých vojáků do města. Následně hlídky zajistily policejního komisaře Karla Heinecke, redaktora Gablonzer Tagblatt Richarda Böhme a především starostu K. R. Fischera, který se posléze pod protestem podvolil jurisdikci československého vojska. Situaci ve městě tak začal od 11. prosince 1918 kromě jabloneckého německojazyčného městského úřadu řídit i nově ustanovený český Menšinový národní výbor Jablonec nad Nisou a Československé vojenské staniční velitelství.

Dne 11. prosince odpoledne podepsali zástupci města a zástupci československého státu dohodu o podobě budoucí spolupráce. Předmětem byl především klíč k poměrnému zastoupení ve všech městských orgánech mezi Němci a Čechy v poměru 7:4, a to až do nových voleb. Nové zastupitelstvo mělo mít celkem dvaadvacet Němců a dvanáct Čechů.

Přestože se bez násilí obešlo i obsazení dalších německojazyčných lokalit Jablonecka, všechny problémy se samozřejmě nevyřešily hned. Němci se jako součást ČSR chápali toliko dočasně.

Jazykové a další spory byly jistě nepříjemné, klíčová ale byla především otázka ekonomického přežití města. Tu se naštěstí postupně podařilo vyřešit. Situace se rychle stabilizovala a v návaznosti na konsolidaci poměrů v celé republice nakonec dosáhlo město Jablonec nad Nisou v dalších Fischerových funkčních obdobích (ve dvacátých a na počátku třicátých let 20. století) velkého rozmachu v hospodářské, kulturní i společenské oblasti.

Nicméně problém „nesžití se“ německé minority s ČSR, vzpomínka na vnucené spojení s novou republikou a nedořešení národnostní otázky, nic z toho nezmizelo ani z Jablonecka, ani z pohraničí, ani z celého státu, a do dvaceti let pak přineslo své smutné následky.

Jan Kašpar, vedoucí SOkA Jablonec nad Nisou