Historie přehrady ve fotovzpomínkách

Přehrada na Mšenském potoce letos slaví 111 let od položení základního kamene. Ten byl zabudován do hlavní hráze 5. září 1906 v deset hodin. Tehdy se o tom mnoho nemluvilo. Odpor obyvatel naštěstí investory neodradil, a tak se dnes můžeme vydat na krátký fotovýlet do historie stavby údolní nádrže Mšeno.

Opakované ničivé záplavy v druhé polovině 19. století způsobily obyvatelům a podnikatelům v regionu velké ztráty na majetku i životech. Největší katastrofa v červenci 1897 pak přiměla podnikatele a místní činitele jednat, a tak velmi rychle došlo k založení Vodního družstva pro regulaci vodních toků a výstavbu přehrad v povodí Zhořelecké Nisy. To se obrátilo na tehdy nejuznávanějšího odborníka v oboru stavby přehrad – tajného radu, profesora Otto Intzeho. Ten navrhl soustavu šesti samostatných přehrad, z nichž největší a poslední dostavěnou je přehrada na Mšenském potoce.

Záměr od prvních projednávání zvedl velkou vlnu nevole obyvatel samostatné obce Mšeno. Navíc mělké údolí Mšenského potoka neposkytovalo nejvhodnější podmínky a potok nebyl dostatečně vodnatý.

Stavbu ale nic nezastavilo. Protesty obyvatel pomohla zklidnit úprava původního plánu stavby – posunutí hráze a vytvoření dvou vnitřních hrází, které tak zachovaly spojení s okolními obcemi. Otto Intze také přišel s několika unikátními prvky – povodí rozšířil dvěma štolami, které do přehrady vodu přivádějí, a nechal vystavět sypanou boční hráz. Pasecká štola přivádí vodu z Bílé Nisy a Loučenská štola z Lužické Nisy.

Asi nejdražší nemovitostí, která byla kvůli přehradě stržena, byla Priebschova sklárna. Josef Priebsch byl stejně jako ostatní dotčení majitelé nemovitostí finančně odškodněn a vystavěl novou sklárnu na břehu budoucí přehrady.

Firma Franz Schön & synové z Prahy převzala stavební pozemky v únoru 1906 a 21. prosince 1910 proběhla úřední prohlídka stavby, která neshledala žádné závady a povolila postupné napouštění přehrady. V té době nebyla ještě dokončena loučenská štola, definitivní uzavření stavby a poslední úřední kontrola proběhla na přehradě 8. listopadu 1911.

O stavbě přehrady, štol a všech doprovodných objektů byly vedeny pečlivé záznamy ve dvou stavebních žurnálech. Na stavbě pracovaly stovky lidí, a to i zahraničních dělníků – především italští minéři, kteří razili štoly. Přehrada tak zasáhla i do skladby obyvatel, někteří tu totiž zůstali a založili rodiny.

Zpočátku nenáviděná, ale velmi brzy centrem sportovního i společenského dění – takový je osud největší vnitroměstské přehradní nádrže střední Evropy. Už v roce 1913 byla vybudována loděnice veslařského klubu jabloneckého reálného gymnázia a později pak ještě loděnice obchodní akademie. Přehrada se tak rychle dostala do srdcí obyvatel a zůstala tam dodnes. Po roce 1962, kdy se Mšeno stalo součástí Jablonce nad Nisou, tak skutečně můžeme hovořit o jabloneckém moři, které vychovalo vodáky světové úrovně a dodnes je chloubou města.

Petra Handlířová