Helena Nyčová - Srdcem i duší ze Šafránu

Helena Nyčová je dcerou zakladatelů folklorního souboru Šafrán, Jaroslavy a Aleše Václavíkových. Od dětství vdechovala vůni krojů a rytmus lidových písní. V souboru působí jako tanečnice, organizačně pomáhá, a hlavně udržuje jeho ducha živého i pro další generaci. Pro Helenu je Šafrán víc než soubor – je to rodina a rytmus života.

Vzpomenete si, kdy jste začala tančit? 

Pamatuji si, jak se u nás doma rodily nápady na taneční vystoupení. Mamka s taťkou po večerech u jednoho stolu hledali vhodné písničky pro čtyřčlennou kapelu a choreografii, která by byla vhodná pro začínajících 10 tanečníků. Čas věnovaný přípravám byl pro mne součástí téměř každodenního života. Mamka také do noci šila kroje. Musím se přiznat, že soubor není pro mne jen volnočasová aktivita, které se věnuji jen na zkouškách, ale jsme jedna velká rodina, která z generace na generaci předává lásku k folkloru. Je to více, než koníček – je to příběh rodu, který pokračuje.

Je pro vás folklor rodinné dědictví?

Ano, rozhodně. Člověk to v sobě nese, aniž by si to možná zprvu uvědomoval. Folklor mě obklopoval od tří let a mého mladšího bratra Jaroslava od narození. A pak přišla chvíle, kdy jsem se pomalu aktivně zapojila a najednou cítila, že navazuji na něco většího. Když jsme v roce 1995 zakládaly Šafrán, nikdo nepředpokládal, že budeme reprezentovat pojizerský, podkrkonošský a podještědský folklor nejen po celé České republice, ale i ve světě celých 30 let. Nikdo ani nepředpokládal, že po dvou letech se zrodí i dětský folklorní soubor Šafránek. Reprezentovali jsme na prestižních mezinárodních folklorních festivalech, tanečníci i kapela byla součástí natáčení indické pohádky. Nejsme žádný volnočasový kroužek, jsme jedna rodina, jsme folklorní soubor, který má nyní členy od nově narozeného Ondráška až po 78letého houslistu Jirku, který je s námi od samého začátku.

Jaká je vaše role dnes?

Přebírám zkušenosti mých rodičů a předávám je dětem, které jsou novou generací souboru. Samozřejmě i já aktivně tančím a zpívám. Učím se veškerému zázemí, které zahrnuje ekonomické, propagační, ale i veškeré činnosti, které se přímo váží na celou funkčnost souboru.

Vedete k folkloru i své děti?

Perličkou je jistě to, že v období těhotenství a mateřství jsem aktivně tančila a zpívala. Jak Markétka, tak i Terezka byly ihned též součástí například Anenské pouti, Dožínek a hlavně Živého betlému. Obě již pochopily nejen to, že soubor je součástí naší rodiny, ale i poznávání nových kamarádů, přátelství, dobrodružství a zážitků, které si v obchodě nekoupíte.

Šafrán slaví 30 let. Co je pro vás nezapomenutelné?

Zážitků je tolik, že není možné je všechny odvyprávět. Přesto největší byla účast na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Vždy jsem si zakládala na precizně naškrobeném a vyžehleném kroji. Když jsme šli do šatny a měli jsme se převlékat, otevřela jsem obal na kroj a tam nebylo nic… Všichni očekávali, co se bude dít dál. Málem jsem omdlela šokem. Celý soubor se začal smát a mamka mi přinesla nově ušitý kroj, který mám dodnes. I v zahraničí jsme zažili mnoho nezapomenutelného. V Řecku jsme dorazili na festival o den dříve a málem spali na pláži, nakonec jsme ale skončili v hotelu. Na Mallorce jsme v květnu tančili v plavkách u moře, zatímco kolem nás chodili lidé v kožiších. V Mexiku jsme pak diváky potěšili, když jsme zazpívali tradiční píseň La Cucaracha.

Co pro vás folklor znamená?

Folklor pro mě osobně znamená kořeny. Je to způsob, jak být v kontaktu s tím, odkud pocházím – s krajem, lidmi, jazykem i hodnotami, které formovaly generace přede mnou. Není to jen tanec a zpěv, je to vyjádření identity. Zároveň v tom vidím sílu společenství. Folklor spojuje lidi napříč věkem i dobou. Když se zpívá lidová píseň nebo tančí starý tanec, všichni jsou na chvíli „doma“, ať jsme kdekoliv. Je v tom hrdost i pokora. A v osobní rovině, je to vzpomínka na dětství a na rodinu. Folklor není jen tradice, ale i láska.

Ráda jezdíte na motorce. Jak to jde dohromady s folklorem?

Když mi bylo 16 let, „čuchla“ jsem si k vůni benzínu. Vyměnila jsem potápění a živé koně za ty pod kapotou. Motocyklový svět je též součástí mého života, který mě nabíjí a dává svobodu. Při jízdě zapomínám na všechny starosti, trable, ale i povinnosti.

Máte i jiné koníčky?

Prioritou je moje rodina, která je velice činorodá jak sportovně, tak i kulturně. Ač se aktivně věnuji souboru, snažím se veškerý čas věnovat rodině. Jezdíme na kole, navštěvujeme krásná místa nejen v okolí Jablonce, ale i Evropy. Na dovolenou jezdíme osobním autem, abychom mohli poznávat krásy hor, jezer, moří a nové kultury.

Jiří Endler