Dominik Biemann (1800 - 1857), největší osobnost českého rytého skla prvé poloviny 19. století, se narodil v Novém Světě. Jeho prvními učiteli byli bratři Johann a Franz Pohlové, oba zruční rytci.
Ve svých dvaceti pěti letech Biemann odmítl nabídku hraběte Harracha, jenž mu nabízel místo prvého rytce v huti, a odešel do Prahy, kde navštěvoval uměleckou školu a později Akademii. Poprvé své práce veřejně prezentoval v roce 1829 na výstavě Akademie v pražském Klementinu. Téhož roku se s úspěchem zúčastnil i pražské Průmyslové výstavy. Již po svém příchodu do Prahy si Biemann během letních sezón přivydělával ve Františkových Lázních, kde si jeho dokonalé portréty (ryl i lovecké kompozice aj.) získaly značnou popularitu. Po neúspěšném pokusu o sebevraždu v roce 1855 (od počátku čtyřicátých let trpěl hlubokými depresemi) pobýval v chebské veřejné nemocnici, kde za dva roky zemřel na selhání srdce.
- pn -
Portrét neznámého muže / Madonna della Sedia, 1826. Rytec Dominik Biemann, Praha. Číše - polotovar vyrobený ve sklárně hraběte Harracha v Novém Světě. Broušené a ryté sklo. Signováno D. B. 1826. Vystavený předmět je unikátem světového významu, neboť se jedná o nejstarší Biemannovu signovanou a datovanou práci.