Brathův pavilon v Tyršově parku

Je jen málo dní v roce, kdy nenavštívím Tyršovy sady, onen zelený ostrov uprostřed jablonecké zástavby. Jarní bujení, divá vůně květů, podzimní umírání listí ve zlatém hávu i sněžné čepice na keřích. Není snad místa, kde by byly v nitru Jablonce proměny ročních období tak uhrančivé…

Jablonecký patriot Lukáš Pleticha kdysi napsal: „Jedny z nejkrásnějších jabloneckých podzimních fotografií bývaly pořízeny v Tyršových sadech. Zlatavé listí, vodotrysk, altán, lávka v nízkém podzimním sluníčku!“ A je to pravda, sám mám stovky snímků parku, vzniklých v jeho různých ročních i denních dobách. A téměř na všech hraje nějakou roli nádherný Brathův pavilon!

Ale začněme od samého počátku. Jablonecký městský park vznikl na podmáčeném pozemku u řeky Nisy podle projektu zahradního architekta Hectora Ecka. Jeho zřízení inicioval zdejší okrašlovací spolek, tento nápad byl inspirován zámeckými zahradami a veřejnou zelení v evropských velkoměstech. Podpořila jej tehdy městská spořitelna, která roku 1884 poskytla první peníze na zakoupení pozemků poblíž starobylého Laurichova mlýna.

K předání nového parku veřejnosti došlo 9. července 1893. Ale i později byl tento prostor ještě doplňován o další atrakce. Tak byla dotvořena jeho role ležící kdesi na pomezí mezi hřištěm a svatyní. Právě z těch dob pocházely čedičové sloupky, pomník zasloužilého občana JUDr. Carla Krale či lehce kýčovitá pohádková scenerie s Červenou karkulkou a vlkem.

Parky v té době sloužily nejen odpočinkovým, promenádním, ale také hudebním a tanečním aktivitám měšťanů. Jenže právě proto tomu jabloneckému něco chybělo. Pavilon pro kapelu! Takový otevřený altán se stříškou, jaký v té době byl již třeba v hájku za restaurací Střelnice. V parku byl nakonec postaven až mnoho let po jeho zřízení. Zhruba v místě Karkulčiny chaloupky tak vznikl roku 1913 architektonicky velmi čistý objekt ve stylu na pomezí secese a art deco. Nápis v jeho stříšce stále ozdobně hlásá: Franz Brath Stiftung 1914 neboli Z daru Franze Bratha 1914.

Více se o pavilonu nevědělo. Jeho mecenáš i stavitel zůstávali neznámí. Můžeme se ale pokusit po nich – s trochou spekulací – zapátrat. Ve starém jabloneckém adresáři z roku 1914 totiž najdeme řezníka Franze Bratha, který měl svůj obchod v dnes již nestojícím domě č. 1 v Pražské ulici. Se svojí ženou Marií žil jen nedaleko odtud, ve výstavném objektu č. 1192/13, stále stojícím vedle kruhové křižovatky U Zeleného stromu. Když se ovšem podíváme do sčítání lidu v roce 1921, zjistíme, že majitelkou tohoto domu již byla vdova Marie Brath, kupodivu pouze třiapadesát let stará. Rodinné řeznictví tenkrát provozovala Hermine Brath, podle všeho Franzova dcera, narozená roku 1892. Není dnes až tak těžké v kurentem psaných matrikách vypátrat, že Franz Brath se narodil roku 1857 v domě č. 388 jabloneckému řezníkovi Johannu Brathovi a jeho ženě Theresii, rozené Sedlak. A podle jiné matriky blahobytný živnostník jako vcelku mladý podlehl cukrovce ve svém domě dne 11. července 1912. Snad měl rád hudbu, pan řezník, který bydlel na dohled od parku…

Ani projektanta pavilonku neznáme. Cítím však, že je altánek až nápadně podobný art decovému pavilonku z počátku 20. let 20. století, který by přistaven k domu Emmy Zimmer v Podhorské ulici č. 376 podle projektu proslulého jabloneckého architekta Roberta Hemmricha. I celkový styl specifického použití měděného plechu, ozdobné klempířské prvky a dekorativní užití zdvojených přírodních motivů veverky, žáby, sovy a ptáčka na okraji osmi podpěrných sloupů jsou svojí hravostí blízké dílu Hemmrichovu. Buď jak buď: dílo Hemmrichovo, ani mecenášství řezníka Bratha doposud není v Tyršově parku jednoznačně prokázáno.

Marek Řeháček