Anežka Šebová - Hudba má v mém srdci velký prostor

Anežka Šebová se narodila v Jablonci nad Nisou, je absolventkou ZŠ Liberecká, Gymnázia U Balvanu a Pedagogické fakulty Karlovy univerzity, obor hudební výchova a sbormistrovství a dlouholetá členka pěveckého sboru Iuventus, gaude! V letech 2017–2020 vedla sbor Liberi, gaudete! Od září 2023 je sbormistryní věhlasného Iuventus, gaude!, který působí při Základní umělecké škole v Jablonci. Je vdaná, má syna Jindru.

Životem vás provází hudba, kdy se ve vašem srdci rozezněly první tóny?

Naše rodina je hudebně naladěná, taťka vždy doma hrával na kytaru, občas složil i nějakou písničku. Spolu s mamkou a sestrami jsme odmala muzicírovali. Logicky jsem začala chodit do hudebky, hrála jsem na klavír a zpívala v nově vznikajícím sboru Iuventus, gaude! Účastnila jsem se různých soutěží, Během studia na vysoké škole jsem byla na dirigentské soutěži, kde jsem ve své kategorii skončila druhá. To vše asi ovlivnilo, že hudba má v mém srdci tak velký prostor.

Po gymnáziu jste však šla studovat nejprve chemii, to s hudbou moc neladí?

To byl takový můj životní falešný tón. Šla jsem studovat vysokou školu chemicko-technologickou, ale po čase jsem zjistila, že to není moje cesta, že netoužím být laborantkou. Uvědomila jsem si, že se chci věnovat hudbě, kterou miluji, a být její nejlepší učitelkou. Začala jsem studovat na PF Karlovy univerzity, obor hudební výchova a sbormistrovství.

Kdy jste začala předávat svou radost z hudby na ZUŠ?

Ještě během studia. Sbormistryně Liberi, gaudete! Jarmila Klokočníková šla na mateřskou dovolenou. Byla jsem oslovena a nabídku s radostí přijala. Sbor jsem při studiu vedla tři roky a poté odešla na mateřskou a ke sboru se vrátila Jarmilka. Toto září jsem byla oslovena, zda bych nepřevzala sbory Iuventus, gaude! a Amíci, gaudete!

Stala jste se tedy sbormistryní, je to výzva?

Velká, ale cítím se být erudovaná, abych sboráky dokázala vést. Mám zkušenosti, se sborem jsem vyrůstala, znám jeho historii a mohu navázat na jeho poselství. Mohla jsem tedy s klidným svědomím převzít to, co bylo vytvořeno a sbor dále rozvíjet.

Přinesete do sboru i nové tóny?

Snad časem také. Dosud jsem se snažila nacítit, jak vše funguje, co děti potřebují, nebo naopak nepotřebují. Je to takový oťukávací první rok. Děti jsou úžasné a skvěle mě přijaly, možná i tím, že jsem byla jednou z nich. Samozřejmě každý sbormistr má jiné cítění hudby, jinou oblibu skladeb a jinak hudbu prožívá, ale to neznamená, že bych něco chtěla nutně změnit. Spíš bych chtěla na práci, která zde byla dlouhá léta skvěle odváděna, navázat a pokusit se sbor rozvíjet i třeba žánrově. V první řadě bych chtěla, aby děti měly z hudby radost a držet se názvu, který v překladu znamená Mládeži, raduj se! 

Bude se repertoár do budoucna lišit?

Spíš ne, repertoár sboru se vždy odvíjí od ročního období a koncertů, které sbor absolvuje. Nemyslím si, že dojde k výrazným změnám. Skladby se učíme v závislosti na požadavcích koncertů, na které jsme zváni, nebo které pořádáme. Čeká nás Rok české hudby a v návaznosti na to zcela jistě změním hudbu duchovní na hudbu českou s lidovou tématikou.

Sbormistr musí asi být i dobrý manažer, je to tak?

Je to tak, dalo by se říci, že řídím firmu o dvou stovkách lidí z řad sboráků, kolegů i rodičů a moje činnost je s tou manažerskou zcela propojená. Se sborem je spjato hodně jednání, schůzek, organizace soustředění, zkoušek koncertů a akcí spojených se sborem. Bez Jitky Holové bych to rozhodně nezvládla. Jitka obstarává většinu administrativních věcí, které by mi „kradly“ pozornost od hudebního rozvoje dětí. Stejně tak bez pomoci a podpory vedení ZUŠ, Blanky Šubrtové, Jarmily Klokočníkové a rodičů, kteří nám v mnohém pomáhají. Právě rodiče bych moc ráda více propojila s naším sborem, aby věděli, jaká je naše vize, co obnáší chod sboru. Abychom spolu vytvořili jednu velkou komunitu.

Co vás čeká v roce 2024?

Čekají nás koncerty k Roku české hudby. V plánu máme společné vystoupení s Hradišťanem Juraje Pavlici. Připravuje se velký společný koncert sborů Libereckého kraje. Dále nás čeká letní Open ZUŠ, kde provedeme kantátu Otevírání studánek od Bohuslava Martinů a propojíme ji s dalšími skladbami týkajícími se českých tradic. A samozřejmě další koncerty.

Práce sbormistryně je tedy opravdu náročná, jak vše zvládáte?

Bez rodiny by to nešlo. Když jsem nabídku dostala, sedli jsme si s manželem a rodiči a radili se, zda to vše zvládneme. Všichni řekli, že ano. Mojí výhodou je, že mám rodiče blízko a denně mi hlídají syna. Velkou oporou je i manžel, který je vzorný táta. Za to jim všem patří velký dík. Skočila jsem do toho po hlavě, netušila jsem, jak moc to změní chod rodiny, ale sedá si to. Na druhou stranu cítím, že jsem se pro toto povolání narodila a je to mé poslání. Někdy to je náročné, ale rodina mě nabíjí stejně jako hudba a sboráci. To vše mi dodává energii a sílu.

Jiří Endler