Andrea Kroupová - Má to stále větší smysl

Doba je dobrá i zlá. Záleží na úhlu pohledu. Když přijdou problémy, hledáme pomoc. Třeba u nadace. V Jablonci nad Nisou už 25 let pracuje Nadace Preciosa, jejíž současnou ředitelkou je Andrea Kroupová. Vystudovala na liberecké univerzitě obory Technologie textilu, Obchod a Marketing i pedagogiku. Letos soukromě dokončila šestileté studium terapeutické metody kineziologie One brain.

Jak se žije nadacím v České republice?

Je rozdíl, jaká jste nadace. Pokud jste nadace firmy, které se opravdu daří, a to my jsme, tak dobře. Máme jmění, jež do ní vložili před lety zakladatelé a o něž se staráme a zhodnocujeme jej. Ročně rozdělíme a pomůžeme v regionu částkou 8 milionů korun. Také máme své dárce z řad našich zaměstnanců i lidí z regionu a to je pro firemní nadaci důležité. Když lidé sdílí stejné hodnoty, chtějí pomáhat přes nás a s námi. Věří nám.

Pomáhá nám také Veřejná sbírka – Křišťálové tvoření pomáhá. Za čtyři roky její existence jsme mohli pomoci lidem a projektům za 600 000 Kč.

Malé nadace to mají složitější, proto soutěže a hodnocení nadací mezi sebou, podle mne, není férové. Nemůže se hodnotit úspěch nebo rozsah nadací firemních a těch malých, které většinou vznikly na základě nelehké osobní zkušenosti.

Kolika projektům nebo lidem nadace ročně pomůže?

Finančně asi 550 individuálním případům, věcnými dary zhruba dalším dvěma stovkám. Jednorázové pomoci v řádech desetitisíců korun jsou určené například na nákup nějaké pomůcky, na niž přispěje zdravotní pojišťovna, a my dorovnáme zbytek. Poskytujeme i velké příspěvky třeba jabloneckému Muzeu skla a bižuterie. Máme šest fondů, jejichž prostřednictvím podporujeme různé aktivity, spolky, kluby nebo pomáháme lidem v těžké životní situaci.

Preciosa se hlásí k místní sklářské minulosti a tím je daný směr podpory. Cílem nadace je lepší život v regionu, proto potřebujeme, aby tady lidé žili a neodcházeli. A tak podporujeme vědomí dětí o sklářské tradici od mateřských škol darovanými perličkami ke tvoření, do základních škol kupujeme například IT techniku, v oblasti středního školství cílíme na odborné průmyslovky železnobrodskou, jabloneckou a turnovskou, z vysokých jsme vybrali regionální sklářskou katedru TUL a katedru skla a keramiky na VŠCHT v Praze.

Nadace Preciosa slaví čtvrtstoletí, co byste jí popřála do dalších let?

Nejvíce se nadaci daří, když může pomáhat. Za 25 let naší existence jsme pomohli již 250 miliony korun. Jsme největší nadací v regionu a přeju si, aby to tak zůstalo. Aby za námi bylo několik dobrých charitativních projektů a abychom stáli u rozvoje těch nových, které pomohou lidem nebo tomuto kraji.

A samozřejmě bych si přála, abychom nemuseli vlastně pomáhat vůbec. Aby vše, včetně státu, fungovalo, jak má, aby lidé byli zdraví a nadace nepotřebovali. To se asi nesplní. Tak tedy více těch, co chtějí pomáhat, zájem lidí o dobrovolnictví u nás v nadaci a hezké projekty.

Co vás na téhle práci baví?

Ta praktická stránka nadace i ta emocionální. Starám se, aby v nadaci byly peníze pro potřebné projekty, byly správně rozdělené do fondů a taky správně rozdané, protože někdy pomoc žádají ti, kteří na ni vůbec nemají nárok. To je důležité a uvědomuji si, jak významné rozhodnutí firma Preciosa před 25 lety udělala, když se rozhodla mít svou nadaci. Z přesvědčení.

Nejnáročnější na této práci pak jsou individuální žádosti lidí v těžké životní situaci, kdy poznáte jejich osud. Setkáváme se s jejich postojem k životu, k situaci a jejímu přijetí či hendikepu. Naopak krásné je vědomí, že děláte něco, co má smysl. Přišla jsem z byznysu, kde je to hodně o výkonu a touze něco dokázat a porovnávat se. To tady být nemůže. Nikoho nemůže porovnávat, srovnávat nebo radit. To nefunguje. Je potřeba mít nadhled a vědět, co se v regionu děje.

Ředitelkou nadace jsem rok a půl a tím nejlepším jsou setkání s různými lidmi z regionu, poznávání jejich projektů i různých míst. Kontakty s lidmi z nadací, charit a spolků, organizací nebo i divadel či samosprávy, za nimiž něco stojí, kteří něco dobrovolně organizují, jsou úžasné. Cítíte to nadšení, přesvědčení i odhodlání.

Jste žena a my ženy jsme někdy přecitlivělé. Nepodléháte emocím?

Emoce jsou v pořádku, jen vás nesmí válcovat. Starám se o komunikaci nadace, sdílení zajímavých projektů i příběhů. Také o peníze, účetnictví, smlouvy, audit, abychom vše měli v pořádku, a to mě drží v realitě. Někdy si cíleně držím odstup od projektů, abych uměla rozhodnout. Ale některé příběhy s vámi zacloumají, tomu se nevyhnete. Se svými pocity musíme v nadaci vědomě pracovat, nemůžeme si s každým poplakat, ani si myslet, že pomůžeme všem, To by nás zničilo. Lidé do nadace přichází pro podporu, pro pomoc, někdy se chtějí jen vypovídat.

A my si fakt musíme říct: je to naše práce. Nadace v určité chvíli se svou pomocí končí, již více pomoci nemůžeme. Tak to je. I my máme nějakou pracovní dobu a tu je třeba dodržovat. Je to ochrana pro hlavu i duši.

Chtěl vás někdy někdo jako nadaci zneužít?

Ano. Párkrát se to stalo. Většinou to poznáte hned. Někdy až po čase, při vyúčtování. To se divím, jak je možné, že jsem to neodhalila hned. Vždy jsme však takovou situaci vyřešili dohodou, vrácením peněz nebo jsme udělali lepší opatření. Vlastně jsme se díky tomu zlepšili.

Ale taky si pak někdo přijde jen popovídat, říct, jak se daří jeho projektu nebo rodině, poděkovat a nic nechce. Pak vidím, že ta práce prostě má smysl. Čím dál větší.

Jana Fričová