100 let ZUŠ Jablonec nad Nisou – 2. díl

Od myšlenky k realitě: Jak Jablonec získal svou hudební školu

Jak praví kronika hudební školy: „Dějiny pedagogiky a dějiny hudby podávají množství důkazů a faktů, že všichni kulturní národové považovaly hudbu a zpěv za důležité výchovné prostředky.“ V prvním díle našeho seriálu jsme se seznámili s bohatou hudební historií Jablonce nad Nisou a připomněli si, jak kantory, orchestry a spolky utvářely kulturní život města. Zmínili jsme také klíčovou roli Františka Chlebečka v rozvoji české hudby a založení hudební školy. Nyní se ponoříme hlouběji do příběhu vzniku školy a poodhalíme roušku tajemství jejích prvních let.

Počátky školy – Jablonec nebyl v plánu

Ačkoliv se dnes zdá existence jablonecké ZUŠky samozřejmostí, její vznik nebyl vůbec jistý. V roce 1925, kdy se začala rodit myšlenka hudební školy, se počítalo pouze s jedním ústavem v Liberci. Jablonečtí žáci by tak museli za vzděláním dojíždět. Osud tomu ale chtěl jinak. Do příprav byl přizván František Chlebeček, učitel z Jablonce nad Nisou, který se stal klíčovou postavou v celém příběhu.

Neočekávaný zrod jablonecké školy

František Chlebeček se s vervou pustil do zjišťování zájmu o hudební vzdělání. Sbíral přihlášky a brzy se ukázalo, že Jablonec touží po vlastní škole! Zájem o studium přímo v Jablonci nad Nisou předčil veškerá očekávání. Díky tomuto zjištění a Chlebečkově iniciativě kuratorium rozhodlo o zřízení expozitury v Jablonci nad Nisou.

Krajinské listy a Ještědský obzor

Chlebeček se stal nadšeným propagátorem hudebního vzdělávání. V článcích otištěných v regionálních novinách zdůrazňoval důležitost kultury srdce – citu a kritizoval dosavadní způsob výuky, zaměřený pouze na technickou dovednost. S obavami se vyjadřoval o tehdejší mládeži, která se věnovala sportu a zanedbávala umění. „Mládež rytmus, hárající v těle lidském, vybíjí na hřištích a ideál vidí jenom v rozvoji těla. Tímto přeceňováním tělesné výchovy zabíjeny jsou však v mládeži slovanské, a speciálně české, duše.“ Prosazoval zdravou hudební výchovu, dostupnou všem. Věřil, že škola se stane ohniskem kulturní obrody a bude paralyzovat hudební barbarství.

Hudební škola v Údolní ulici

Ministerstvo školství a osvěty nakonec pronajalo hudební škole čtyři místnosti v budově českých národních škol v Údolní ulici (dnes 5. května). Tato budova, postavená v roce 1905, sloužila původně jako dívčí obecná a měšťanská škola.

Samotná budova školy v Údolní ulici byla postavena městem v roce 1905 a původně sloužila jako dívčí obecná škola s pěti třídami a měšťanská škola se třemi třídami. S výjimkou období 1. světové války, kdy budovu využívala armáda, byla vždy určena pro vzdělávání. Zpočátku se zde učily německé děti, ale po roce 1918, na základě rozhodnutí zemské školní rady ze dne 17. září 1919, byla škola začleněna do sítě českých škol. 

Konkurz na vedení a učitele

Kuratorium vypsalo konkurz na místo ředitele a učitelů klavíru, houslí a violoncella. Ředitelem školy a zároveň učitelem klavíru byl jmenován Antonín Rezler, absolvent mistrovské školy v Praze. Učitelem klavíru a violoncella se stal Josef Čepelík, bývalý profesor na konzervatoři ve Varšavě a dosavadní učitel na německé hudební škole v Liberci. Učitelem houslí byl jmenován František Stoklas, absolvent konzervatoře.

První žáci a obory

Hned v prvním roce existence škola přilákala 115 žáků, z nichž většinu tvořili chlapci. Nejoblíbenějším nástrojem byly housle, následované klavírem. Škola nabízela také výuku hry na violoncello, violu, dechové nástroje a sólový zpěv.

Základní kámen jablonecké kultury

Založení hudební školy v Jablonci nad Nisou bylo významným milníkem v historii města. Díky nadšení a úsilí Františka Chlebečka a dalších osobností se podařilo vybudovat instituci, která dodnes rozvíjí talent a obohacuje kulturní život v Jablonci nad Nisou. V příštích dílech našeho seriálu se podíváme na další etapy vývoje školy a představíme významné osobnosti, které se o její rozkvět zasloužily. (pv)