Lokalitu na Horní Černé Studnici tvoří podmáčené horské louky, žulové lomy a prameništní oblast Novoveského potoka.
Katastrální území: Nová Ves nad Nisou
Datum registrace významného krajinného prvku: 20.9. 1995
Rozloha: 9,23 ha
Důvod vyhlášení: území, které zahrnuje pestrý soubor biotopů - podmáčená horská louka, zarůstající žulové lomy, prameništní oblast Novoveského potoka
Na podmáčených loukách roste prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), blatouch bahenní (Caltha palustris) aj.
V bezprostředním okolí se nalézá poslední otevřené ložisko tanvaldské (železnobrodské) žuly, ale její těžba probíhala během historie i na mnoha jiných místech v okolí. Tvoří celý masiv Černé Studnice a v pásmu dlouhém 18 km a širokém 2-3 km lemuje z jihu pravděpodobně mladší žuly krkonošsko-jizerského plutonu. Jde o běložlutavou dvojslídnou žulu se slabě růžovým nádechem, v níž je objem muskovitu a biotitu v rovnováze. Dalšími horninotvornými nerosty jsou draselné živce, plagioklasy a křemen, v zanedbatelném množství je přítomný mj. turmalín, granát a andaluzit. Hornina byla díky svému teplému vzhledu oblíbeným dekoračním kamenem zejména na konci 19. a počátkem 20. století a hraje v místní architektuře významnou roli.
