Zdeněk Tomášek - Modelářství je moje vášeň

Zdeněk Tomášek se narodil v roce 1944 v Chlumci nad Cidlinou. S rodiči žil v Kolíně, kde vychodil základní školu, vystudoval strojní průmyslovou školu a poté strojní obor na ČVUT. Po škole dostal umístěnku v Jablonci, kde pracoval jako technolog v Preciose, později v Bižuterii. Je spoluzakladatelem Klubu lodních modelářů Admiral Jablonec.

Kdy jste začal s modelářstvím?

Modelařím od osmi let. Začal jsem již na základní škole a jako každý kluk jsem začal s letadýlky. To mě přivedlo k tomu, že jsem začal chodit na letiště, kde jsem si jako starší udělal pilotní zkoušky na motorová letadla. Byl jsem i školen pro vojenské učiliště do Košic, chtěl jsem být pilotem, ale maminka mi to zakázala. Bála se o mě, skončil jsem v Praze na ČVUT. Ale abych se vrátil k modelářství. V Kolíně jsem se zabýval i vodní kanoistikou, kde jsme přes zimu stavěli modely lodiček a plachetnic. Patřili jsme do klubu při Svazarmu, později jsem sem přivedl i tátu, který v něm působil jako funkcionář. V roce 1957 jsem byl poprvé s modely na závodech v Praze na Císařské louce pod Vyšehradem.

Po vysoké škole jste spoluzaložil klub Admiral v Jablonci, jak k tomu došlo?

Po absolvování fakulty jsem dostal umístěnku do Jablonce. Byl jsem již ženatý, čekali jsme potomka a od 1. 1. 1968 jsem začal pracovat v Preciose. Tři měsíce po mém příchodu mě objevil jeden kamarád – modelář, který zde žil. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že budeme modelařit. Zašel na Svazarm a založili jsme první klub lodních modelů, který jsme později přejmenovali na Admiral.

Kde jste stavěli modely?

Začínali jsme v jedné místnosti, ale měli podporu dvou základních škol, ve kterých jsme vedli kroužky mládeže. Zejména tehdejší ředitel ZŠ Pivovarská Lubomír Mlejnek nás podporoval, ve škole jsme měli dílnu. Poté jsme měli dílnu v budově učiliště v Podhorské ulici, ve Vikýři a nyní máme dílnu, zázemí a malou klubovnu v areálu Technických služeb v Dlouhé ulici.

Kolik vás začínalo?

Bylo nás asi šest dospělých a zhruba asi deset dětí. Počty se různě měnily a mění, ne každý má trpělivost a u stavby modelů vydrží. V současné době má náš klub Admiral asi 68 členů, z toho je zhruba 30 mladých stavitelů do 18 let.

Soutěžili jste s modely?

Ano, dokonce to bylo již v létě v roce 1968, kdy jsme na přehradě pořádali 1. ročník Jablonecké kotvy, letos v září to bude již 56. ročník. V následujícím roce jsme již pořádali na přehradě mistrovství republiky. V roce 1973 jsme byli na prvním ME v Č. Budějovicích. Následovaly další závody, kterých jsme objeli opravdu mnoho. V době, kdy jsme patřili pod Svazarm, bylo vše mnohem snazší a mohli jsme jezdit prakticky všude, kam jsme chtěli, a to i do zahraničí ve východním bloku.

S jakými modely jste soutěžili?

Modely se za ta léta moc neliší. Jsou to většinou makety nebo polomakety lodí, a to obchodní, vojenské, lodě vlastní konstrukce, plachetnice a podobně. Co se liší, to jsou soutěžní třídy, pohon a ovládání. V našich počátcích nebyly lodě rádiově dálkově řízené.

Co se na modelech hodnotí?

Nejprve se loď porovná s plánem, poté se hodnotí čistota provedení, barevnost, jízda. Dříve to byla rovná jízda na rychlost a vzdálenost, nyní jezdí lodě po rovnostranné třicetimetrové trojúhelníkové trati, takzvaném stromečku.

Jakých úspěchů jste dosáhl?

Jsem juniorský mistr republiky ve volných plachetnicích a ve třídě EX a mám ještě další různá ocenění. Tím, že jsem vedl oddíl a stavěl s kluky, šly mé osobní ambice stranou. Úspěchy měli a mají moji svěřenci, máme několik titulů mistrů světa a Evropy. Také moje vnučky Iva a Martina mají tituly juniorských mistryň světa v rádiem řízených modelech.

Jak náročná je stavba modelu?

Velmi, skládá se z mnoha kroků a stavba trvá i několik let. Na počátku je třeba sehnat si technickou dokumentaci. Dříve jsme odebírali různé časopisy, prolistovali desítky knih. Dnes v době internetu je vše snazší. Také materiál se dobou mění, dnes se dokonce některé modely tisknou na 3D tiskárnách. Modelář musí být trpělivý, šikovný a manuálně velmi zručný. Na modelu se hodnotí čistota provedení práce a věrnost modelu, a to obsahuje opravdu mnoho dílčích kroků. Maketa trvá i 3 000 hodin. I proto se snažíme mládežníkům pomáhat. Když totiž někdo přijde, tak se těší na to, že vyjede s lodí, ale představa dvou, tří let by zájemce mohla odradit.

Kolik modelů jste postavil a máte svůj modelářský sen?

Modelářství je moje vášeň. Modelů bylo mnoho, řekl bych tak kolem stovky. A sen? Mám. V hlavě ho nosím již pátý rok. Rád bych postavil rádiem řízenou plachetnici Školního trojstěžníku Švédského vojenského námořnictva.

Jaké vás v nejbližší době čekají soutěže?

První víkend v září to je 56. ročník Jablonecké kotvy a 52. ročník Modré stuhy. Na to navazuje mistrovství světa neplovoucích modelů, které bude od 22. do 29. 9. v Eurocentru.

Jiří Endler