Zdeněk Tomášek - Modelařina je celý můj život
Kdy jste začal dělat své první modely?
V osmi letech. V tehdejším Aeroklubu v Kolíně, který měl pobočku pro děti, jsem s kamarádem začal stavět letadýlka. Tehdy to byly funkční, balzové modely, rychlostní motoráky na laně. Modelování mě bavilo a později jsem letadýlka nejen stavěl, ale po absolvování výcviku také na velkých větroních létal. Dokonce jsem byl školený i pro vojenské účely a chtěl jít na vojenské učiliště do Košic, ale nakonec z toho sešlo. Zájmů jsem měl víc, věnoval jsem se i kanoistice. V zimě však nebylo možné trénovat a u nás v oddíle byla taková místnost, kterou jsme začali využívat na stavění lodních modelů. Klub vedl můj táta a postupně jsme stavěli lepší modely, s nimiž jsme začali jezdit i na závody.
Jakých úspěchů jste se svými modely dosáhl?
Z kanoistického oddílu jsme přešli pod Svazarm, který nám zajistil kvalitní zázemí. Díky podpoře a součinnosti jednotlivých odvětví jsme mohli jezdit na závody po celém Československu. Jako junior jsem ve volné plachetnici získal titul mistra České republiky, to je zřejmě můj největší úspěch. Tím, že jsem kroužek vedl, a poté studoval VŠ, nebylo na stavbu modelů moc času, za to jsem začal rýsovat jejich plány a podle některých stavíme dodnes.
Přestěhoval jste se do Jablonce, jaké byly začátky Admirál klubu?
Zprvu jsem modelařil doma, ale pak jsem se seznámil s Milanem Marešem. Domluvili jsme se, že bychom mohli najít prostor, kde bychom modely dělali. Podařilo se nám sehnat místnost v jedné vile v ulici U Rybníka, kde jsme pracovali na modelech několik let, ale poté jsme získali prostory v bývalém Svazarmu v Jungmannově ulici. Tam jsme měli velkou dílnu. Tehdy nás bylo asi 15 dospělých, klub jsme nazvali Admirál a navrhli vlastní vlajku.
Byl o klub zájem?
Působili jsme pod patronací Preciosy, která nás podporovala. Již tehdy měla Preciosa velké kopírky, kde jsme si mohli rozmnožovat plány, také nám nakupovala technickou literaturu. Udělali jsme si nábor ve školách a brzy měli naplněnou kapacitu. Nyní máme zhruba 75 členů, z nichž je 15 dětí. Úzce spolupracujeme s DDM Vikýř, jmenovitě s Pavlem Dostálem, ve Vikýři se ti nejmenší seznamují se základy modelařiny.
Jaké lodě stavíte a jak jsou jejich stavby časově náročné?
Mladí začínají s jednoduchými stavebnicemi. Máme tři různé modely, které jsme si sami navrhli, nechali vyrobit a děti je pod odborným vedením staví. Modely za zimu postavíme, nalakujeme, vložíme do lodí motorky a vše připravíme na to, aby se model dal dálkově rádiově ovládat. To je práce tak na 100 hodin. Poté, co je loď takto dokončena, oslovíme rodiče, zda chtějí investovat do ovládání (regulátoru), zdroje a dalších technických věcí nutných k provozu. Nejedná se o malou investici, jde řádově o tři čtyři tisíce korun. Starší modeláři staví náročnější lodě. Průměrově nelze určit, kolik hodin na jednotlivém modelu trávíme, někdy jsou to stovky, jindy i tisíce hodin.
Jaké jste stavěl největší či nejtěžší modely?
To asi nelze přesně určit, modelařina je celý můj život. Postavil jsem asi 25 modelů, nebylo jich více jednak z důvodu časových, ale také proto, že by je nebylo možno ani kde skladovat. Postavili jsme několik modelů pro různá muzea a na některém z nich trávili i 3 500 hodin.
Nedávno jsme dokončili modely rakousko-uherských válečných lodí pro Technické muzeum v Praze, nyní stavíme lodě pro muzeum v Gdaňsku. Za utržené peníze a díky podpoře Nadace Preciosa financujeme chod klubu. Zajímavostí asi je, že práce pro muzea je termínovaná a naše modely musí vydržet minimálně 100 let, to je podmínka zakázky. Také jsme dělali například průřez pyramidou pro hradecké muzeum.
Kromě stavění pořádáte také závody?
První jsme připravili v roce 1969, měli jsme dost širokou základnu a závody na přehradě se jmenovaly Jablonecká kotva, jednalo se o mistrovství ČR. Pomáhali nám skauti i ostatní organizace. Bylo zde mnoho kategorií – plachetnice, volný motorák, rádiem řízený motorák, upoutanci na laně atd.
Tyto závody jsme pořádali mnoho let po sobě a od těch dob jsou všechny závody v Jablonci velmi oblíbené. Každoročně pořádáme několik závodů v různých kategoriích i s mezinárodní účastí. Od roku 1971 jsme pořádali také soutěže stolních modelů neplovoucích. Nejprve na Malé Skále, později na výstavišti. V roce 1981, 1992 a 2008 jsme dokonce pořádali MS v této kategorii. V roce 2018 budeme slavit padesát let klubu a na tento rok jsme mezinárodní organizaci požádali, abychom zde podobné závody opět mohli uspořádat. V pátek 1. května pořádáme spolu s DDM Vikýř tzv. Setkání mládeže do 18 let – soutěž lodních modelů, a to na Novoveském koupališti. Velkou akci následně připravujeme do Hrádku nad Nisou, kde na Kristýně proběhne v termínu 14. až 17. května osmý Evropský pohár historických plachetnic s mezinárodní účastí modelářů z Ruska, Polska, Slovenska, Německa a domácích z České republiky.
Jiří Endler
