Tomáš Janata - Škola bez kázně je jako mlýn bez vody

Tomáš Janata se narodil v Jablonci n. N., chodil na ZŠ Šumava a poté na Gymnázium Tanvald. Poté studoval Pedagogickou fakultu na TUL, obor matematika a tělesná výchova. Při studiu na VŠ pracoval v SG Dr. Randy jako trenér plavání, doplnil si vzdělání na UK v Praze, kde na FTVS vystudoval I. trenérskou třídu se specializací plavání. S plaveckým oddílem je spjat přes 40 let a 24 let je jeho předsedou. Sportu věnuje svůj volný čas, profesí je aktivní pedagog, aktuálně je zástupcem ředitele v ZŠ Liberec-Vratislavice n. N. Je otcem dvou dětí.

Ke sportu vás přivedl váš otec Ladislav (basketbalista a sportovní funkcionář)? 

Zcela určitě mě ke sportu přivedl a podporovala mě i maminka. Jako malý kluk jsem často s rodiči jezdil na různé zájezdy po naší republice jako člen turistického oddílu. Jestli si dobře pamatuji, jednou z aktivit „turisťáku“ bylo i cestování do Jičína, kde se chodilo do bazénu. A tady to asi začalo. Ve druhé třídě ZŠ mě pak při plaveckém výcviku oslovili, jestli nechci začít plavat v oddíle, a bylo rozhodnuto. Ve třetí třídě jsem ještě rok chodil na judo, ale už se začali tréninky krýt a vyhrála voda. 

Jakých úspěchů jste v plavání dosáhl?

V mladších žákovských kategoriích jsem byl několikrát kolem 10. místa na přeboru Čech, v dorostu jsem pak takových umístění nedosahoval, a proto jsem zkusil triatlon, který začal pronikat i do Jablonce. V juniorských kategoriích jsem dojížděl kolem 15. místa.

Nakonec jste zakotvil u plavání, proč? 

Během studií na TUL jsem se stále motal kolem vody a jednoho dne mi moje trenérka Jiřka Sůvová nabídla, zda nechci trénovat. Bavilo mě to a už jsem u toho bezmála 30 let. 

Více jak 20 let jste předsedou oddílu, na co jste hrdý, co se vám za ta léta podařilo?

Těch věcí je spousta. Jsem hrdý na svěřence, kteří to dotáhli z našeho oddílu do reprezentace. Jsem rád, že jsou v oddíle nadšení lidé, kteří ve svém volném čase chodí pravidelně trénovat děti. V tuto chvíli je nás 18 trenérů, kteří jdou po práci do bazénu a o víkendu jedou s dětmi na závody. Není to v dnešní době samozřejmé, ale jsme dobrá parta.

Je o plavání mezi dětmi zájem? Stačí vám kapacita, nebo musíte zájemce odmítat?

O plavání je velký zájem a bohužel kapacita nestačí. Máme jen omezený počet drah, a proto musíme zájemce odmítat. Není to venkovní sport, kde se v prostoru může pohybovat více dětí. Na dráhu se jich vejde jen omezený počet. Tím, že bazén již není uzavřený jen pro oddíl (tak jak to bývalo při otevření v roce 1987) a jsme zde i s veřejností, musíme se přizpůsobit. Před několika lety vznikla studie o přistavění ještě jednoho bazénu, kde by dopoledne byla výuka plavání pro mateřské a základní školy a odpoledne plavecké kurzy a trénink oddílu, ale chybí politická síla, která to prosadí. 

Je oddíl nyní konkurenceschopný?

Konkurenceschopní zcela určitě jsme, ale pomoc ze strany města potřebujeme. Tereza Grusová drží dva české juniorské rekordy, Jakub Bursa je držitelem rekordů na 200 m a 400 m polohový závod, Veronika Grusová je nyní členkou juniorské reprezentace, atd… V Libereckém kraji jsme nejlepším oddílem a snažíme se proto i zlepšit podmínky pro sportovní plavání v Jablonci. Podařilo se nám sehnat sponzory, abychom mohli koupit nové odskokové desky za 200 tis. Kč, které se přidělají na stávající startovní bloky. Tyto desky jsou standardním vybavením při závodním plavání ve 21. století. Bohužel se nepodařilo vyměnit celé bloky. Důvody nechci rozebírat. 

Vím o vás, že jste také antidopingový komisař, jak jste se k tomu dostal?

K této práci jsem se dostal zhruba před 27 lety přes doktorku Andreu Pelikánovou, která byla mezi prvními komisaři v ČR po sametové revoluci. Oslovila mě, že se shánějí noví komisaři, kteří by tuto práci chtěli vykonávat. Je to velmi zajímavé, člověk se dostane i k jiným sportům. Vidí jejich zákulisí a někdy i ty jejich problémy. Přijdete na stadióny fotbalistů, kteří mají, na co si vzpomenou, a pak jedete na Benecko, kde mají lyžaři dřevěnou boudu a suché záchody. Moje žena je také komisařka, tak jezdíme často spolu.

Pokračují vaše děti v rodinné sportovní tradici?

Ano. Do bazénu chodí již od malička a později k tomu přidaly i klasické lyžování. V obou sportech mají, jak Zdeňka, tak Honza, medaile z MČR. Oba dva se zúčastnili jak letní olympiády dětí a mládeže v plavání, tak i zimní olympiády v běhu na lyžích. Z lyžařských olympiád mají oba dva i medaile. Zdeňka bronzovou, Jenda se pak stal dokonce se třemi zlaty nejúspěšnějším sportovcem.

Kromě sportu máte i jiné záliby? 

Rád čtu, chodím po horách, jezdím na kole a v poslední době otužování. Záliba je tedy opět sport. V létě turistika, kolo a ferratové cesty v Alpách. V zimě pak klasické a sjezdové lyžování. Mám velmi rád, když je mrazivý den a jedu si po Jizerkách na běžkách. 

Máte v životě motto, nebo radu, kterého jste se vždy držel?

Těch mott, které mě v životě provázejí, je více. Mám rád historii, snažím se z ní poučit a nedělat chyby našich předků. Ale jestli jedno mám vybrat: v profesním životě – tedy učitele na ZŠ – se mi líbí motto od J. A. Komenského: Škola bez kázně je jako mlýn bez vody. 

Jiří Endler