Vratislav Karel Novák, Pro meritis 2024, in memoriam
Autor: Jiří Jiroutek
Význačný sochař, šperkař, designér a pedagog, profesor Vratislav Karel Novák, akademický sochař, pocházel z Prahy, avšak větší část svého tvůrčího života spojil s libereckým regionem. Narodil se 13. prosince 1942 v Praze v rodině právníka. V letech 1957–1961 studoval jabloneckou uměleckou průmyslovku, odkud zamířil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde v ateliéru Jana Nušla studoval sochařství. Po absolutoriu v roce 1968 se vrátil do Jablonce n. N. a zřídil si tu ateliér.
Po sametové revoluci začal V. K. Novák hodně cestovat, pracoval v zahraničí a posléze přijal nabídku vyučovat. Od roku 1990 působil v Praze jako vedoucí profesor ateliéru Kov a šperk na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v roce 2008 založil a vedl ateliér Design kovu a šperku ÚUD Západočeské univerzity v Plzni.
Vyučoval, zval hosty ze zahraničí, organizoval tvůrčí prázdninové dílny, vystavoval, přijímal unikátní zakázky. V této době vznikla také velmi známá kinetická plastika Metronom na pražské Letné pro Všeobecnou československou výstavu v roce 1991.
Vedl také autorský kolektiv československé expozice na Světové výstavě Expo 92 ve španělské Seville, pro Cincinnati v severoamerickém Ohiu navrhl Krystalovou věž, která vznikla v letech 2001–2006.
Známé jsou Novákovy kinetické a světelné plastiky, které doplňují architekturu a veřejný prostor severočeských měst. Přímo v Jablonci se setkáváme s uměleckými plastikami, které nevypadají jako tradiční sochařské práce. V roce 1977 vznikla plastika z leštěné mosazi Ruce a reliéf Hudba pro Městskou knihovnu v Jablonci, rok poté vytvořil svou první mobilní dřevěnou plastiku Koule pro Restauraci mladých v Rýnovické ulici a realizoval i první velkou kovovou mobilní plastiku do České Lípy. Navrhl parková svítidla jabloneckého sídliště U Nisy III. a v roce 1982 byla osazena mobilní plastika Vrtule pro nové sídliště ve Mšeně.
V dalších letech vznikly plastiky s pohyblivými prvky na pohon větru nebo motoru v České Lípě, Teplicích, Jirkově, Tušimicích, Liberci, Ústí n. L. a Praze. Všechny Novákovy plastiky potřebovaly pro finální konstrukční řešení spolupráci odborníků – především statiků, ale také kinematiků a dalších. Každá realizace byla prototypem, a tak se některé i přes výpočty odborníků nevyhnuly technickým problémům. Roku 1984 realizoval v Jablonci Krychli pro areál ZŠ Liberecká a pět let poté byl na břehu přehrady instalován Rybářský prut. Pro jablonecké veřejné budovy dále vznikla v roce 1986 nerezová plastika Vlny do městského bazénu a v roce 1994 otáčivé zlaté Tyče v přepážkové hale České spořitelny.
V. K. Novák se věnoval také volné tvorbě malých i větších kovových mobilů, které svými zvláštními pohyby parodovaly svět zvířat či lidí. Do jejich podoby zapojoval fantazii, kreativitu a technický důvtip, ale také humornou nadsázku nad významnými společenskými i životními tématy. Jejich vzhled se v průběhu let proměňoval, ale vždy odrážely autorův obdiv ke konstruktivismu, kinetismu, fyzice a mechanice.
V jeho dílně vznikaly také osobité, autorské šperky. S nimi díky svému jedinečnému přístupu získal věhlas nejen u nás, ale i ve světě. Své šperky prezentoval ve spolupráci s předními českými fotografy i na inscenovaných fotografiích. Všem oblastem své tvorby se věnoval takřka souběžně. Ve svých dílech zacházel často až na hranu možností materiálů a konstrukčních prvků.
V. K. Novák dokázal kreativitou, precizností, neústupností a komunikativností přesvědčit pro realizace svých prací mnoho architektů a dalších odborníků i dobrovolníků z řad přátel a členů rodiny. Díky jedinečnému charakteru díla tak dnes patří k předním českým sochařům a šperkařům 2. poloviny 20. století.
Zdroj: Jan Červinka, kurátor Oblastní galerie v Liberci, K. N. Nováková, kurátorka Muzea skla a bižuterie Jablonec n. N.