Od neznámé vesničky k bohatému městu

Ve třicátých letech 16. století byl Jablonec pouhým neobydleným místem uprostřed lesů v nejzapadlejším cípu panství Skály, resp. Malá Skála. Po zakoupení panství Vartemberky však začaly v Jizerských horách probíhat rozsáhlé hospodářské změny. Po úpadku trvajícím více než sto padesát let byl znovu osídlen i prostor Jablonce. Jeho další rozvoj ale nebyl nijak překotný.
V bouřlivých dobách třiceti­leté války byla vesnice vypálena, avšak na rozdíl od obdobné události z roku 1469 nedošlo tentokrát k přerušení vývoje osídlení. Stalo se tak i na­vzdory faktu, že po skončení války byli místní většinoví evangelíci nu­ceni přestupovat ke katolictví a zá­chrana víry byla možná je­dině tajným odchodem za hranice.

Jablonečtí konvertité byli od roku 1624 podřízeni do­hledu faráře ze Bzí. V první polo­vině třicetileté války vlastnil maloskalské panství Albrecht z Valdštejna, ale ještě za jeho života je získala coby léno (a po roce 1634 již jako statek svobodný) hrabata Des Fours.

Ve druhé polovině 17. století došlo k rychlému rozvoji Jablonce. Výrazem toho byla v osmdesátých letech realizo­vaná stavba nového, tentokrát již kamenného kostela, zasvěceného svaté Anně.

Rokem 1687 se datuje první úvaha majitelů panství o možném budoucím vý­znamu Jablonce pro celý region. V prvním desetiletí 18. století se dokonce vrchnost již reálně pokusila vymoci pro Jablonec povýšení na městečko, nebyla to ale snaha úspěšná. Problém spočíval v tom, že akt povýšení neznamenal v žádném případě jen polepšení právního statutu obce. S udělením ti­tulu totiž souvi­sela i hospodářská pozice místa, jelikož směňovat a obchodovat se tehdy mohlo jen v lokalitách, které měly k podobné činnosti oprávnění. Takové výsady byly proto žárlivě střeženy. Jabloneckou konkurenci samozřejmě nemohl potřebovat především blízký Liberec. Ten jako významné, a k tomu ještě historické město, disponoval hlasem, který nebylo možné přeslechnout.
Třicátá léta 18. století znamenají pro Jablonec významnou proměnu církevních poměrů. V roce 1737 došlo z iniciativy maloskalské vrchnosti ke zřízení vlastního jabloneckého farního úřadu, čímž se Jablonec formálně osamostatnil od duchovní správy ve Bzí.

Ve druhé polovině 18. století lokalitu ohrozila celá řada konfliktů (sedmiletá válka, válka o bavorské dědictví), přesto se však Jablonec dále rozvíjel. Sortiment sklářského zboží místních výrobců se postupně stával předmětem zájmu okolních regionů. Proces to ale nebyl jednoduchý a byl spjat s mnohými potížemi.

V osmdesátých letech 18. století již lokalita dosáhla tako­vého stupně rozvoje, že si mohla dovolit myslet na dobročinnost, byť prozatím jen z přísně soukromých zdrojů. V roce 1784 byl tak vedle anenského kostela na základě donace jednoho z místních obyvatel založen špitál pro místní obyvatele v nouzi.

Konec 18. století a počátek století následujícího byl pro střední Evropu zcela ve zna­mení válek - nejprve s revoluční, posléze s napoleonskou Francií. Vedle sklářství se v Jablonci začala poměrně rychle rozvíjet také výroba textilní. Stalo se tak díky novému majiteli panství Franzovi Z. Römischovi a jeho zájmu o válečné dodávky. Jablonec mohl být postupně považován za centrum určitého vlastního, pomalu se vyvíjejícího regionu.

Za této situace dokázal podnikavý Römisch získat pro lokalitu vylepšení statutu. Rozhodnutím císaře Františka I. z 21. dubna 1808 byla vesnice Jablonec povýšena na městys a bylo jí povoleno uspořádat každý pátek týdenní obilní trh a ročně dva jarmarky, první v pondělí po letnicích a druhý o první sobotě měsíce října (letnice neboli seslání Ducha svatého jsou pohyblivým svátkem, který připadá vždy na sedmou neděli po Velikonocích). Povyšovací listina byla vyhotovena 20. října 1808 a oficiálně vyhlášena byla v Jablonci za zvuků trub a bubnů 24. května 1809.

Privilegiem sice získal Jablonec právo konání trhů, ale v praxi nebylo kde obchodovat. Obec neměla žádné náměstí, tedy žádný klasický tržní prostor. Historický střed Jablonce, Kostelní vrch (Kirchberg), byl vlastně jen křižovatkou vedle kostela sv. Anny s farou, hřbitova, špitálu, hospody a o něco dál stojící školy. První náměstí tak začalo vznikat právě v této době. Postupně se ve své charakteristické nakloněné podobě objevil Starý trh (Alter Markt), první a dlouho jediné náměstí v Jablonci. Potřebám dvou tisíc tehdejších obyvatel Jablonce i cizím obchodníkům začalo toto budoucí Mírové náměstí sloužit již 29. května 1809, kdy se zde konal první jarmark.

V roce 1809 ale nedošlo jen ke vzniku prvního jabloneckého náměstí. Na spojnici mezi starým a novým středem Jablonce ležící první hřbitov u kostela sv. Anny byl roku 1809 zrušen a nové pohřebiště vzniklo v prostoru na Baště. První pohřeb se tam konal ještě téhož roku (naposledy pak roku 1899, kdy i tato lokalita přestala dostačovat a byla nahrazena již třetím jabloneckým hřbitovem, kde se pochovává dosud).

Povýšení na městys mělo za následek i proměnu podoby místní samosprávy. Jablonec byl nově rozdělen na čtyři části a podřízen tzv. čtvrtrychtářům. Nad nimi stál tzv. rychtář městyse, který měl pravomoci podobné již pozdějším starostům, na rozdíl od nich ale nebyl volen, nýbrž byl jmenován vrchností.

Tak začínalo devatenácté století, v němž se mělo Jablonci dostat významného postavení a celostátního významu.

Mgr. Jan Kašpar
ředitel Státního okresního archivu v Jablonci nad Nisou