Ještě před vznikem Československa drželi v rukou otěže jabloneckého rozmachu exportéři. Byli tahouny průmyslu, vizionáři, kteří rozesílali krásu místní bižuterie do všech koutů světa. A mezi nimi stála rodina Eduarda Dresslera – jeden z pilířů tehdejšího Jablonce, rod, který patřil k nejvlivnějším ve městě.
Eduard Dressler (1833–1904) se vypracoval mezi elitu vlastní pílí a obchodním duchem. Nezačínal s velkým kapitálem ani rodinným zázemím – jen s odhodláním a smyslem pro obchod. Oženil se s dcerou frýdlantského kováře v době, kdy neměl majetek ani společenské postavení. Ale věděl, že úspěch je cesta, ne dar. A na tu cestu nikdy nezapomněl. Jako člověk s velkým srdcem se věnoval dobročinnosti a měl hlavní podíl na vzniku jabloneckého chudobince (dnešní státní okresní archiv). Za svou štědrost získal Rytířský kříž řádu císaře Františka Josefa. Nezapomínal ani na svou rodinu – starší dceři Adelheid daroval honosný dům, kde její manžel Hermann Rössler otevřel první jablonecké knihkupectví. Mladší dcera Emma dostala kapitál na koupi lékárny. Dobročinnosti se věnovali i synové Eduard a Heinrich, kteří zdědili smysl pro obchod a veřejný život. Jméno Dressler tak desítky let figurovalo v obchodních společnostech, různých institucích, výborech, zastupitelstvu atd. Jedním z hmotných odkazů rodiny je vila Heinricha Dresslera, kterou projektoval čelný představitel secese a moderny, jablonecký rodák, arch. Josef Zasche. Dochoval se i bývalý exportní dům.
Eduard Dressler z tohoto světa odešel o Vánocích roku 1904. Bylo mu 72 let. Jablonec se s ním loučil ve velkém – zvony všech kostelů, katolického, evangelického i starokatolického, se rozezněly na jeho počest. Navzdory silnému mrazu dorazily stovky lidí. Přišli zástupci spolků, kolegové z obchodu i starosta města Adolf Heinrich Posselt, Dresslerův přítel. Jeho rodinná hrobka (JRM 19), jedna z největších v celém Libereckém kraji, stojí na hlavním jabloneckém hřbitově dodnes. Je tichou připomínkou doby, kdy Jablonec žil exportem a muži jako Dressler utvářeli jeho osud.
Milan Bajer, na základě článků a knih Petra Nového
