Jak jste se dostal k filmařině?
Díky tatínkovi jsem od malička vyrůstal vedle filmové kamery. Taťka mě všude bral jako parťáka, motal jsem se kolem něj a vyrostl prakticky pod stativem. Prošel jsem si s ním celý filmový proces od scénáře až po výrobu závěrečných titulků včetně točení a střihu na klasický 35mm filmový pás. Tatínek pracoval nejprve pod tehdejším okresním kulturním střediskem a poté pro Krátký film Praha. Po revoluci spolu s Milanem Vanišem založil Studio ReVi a později TV Jablonec, pro kterou jsem vyrobil všechny znělky, a posléze jsem se začal filmařině věnovat naplno. Pamatuji si, že už jako malý kluk jsem s bratrancem Romanem Čejkou napsal první scénář.
Dřív bylo filmování asi těžší?
Rozhodně se muselo více plánovat a vše se před tím, než se točilo, muselo pořádně rozmyslet a třeba i nazkoušet. Filmový materiál byl velmi drahý, stejně jako následný proces výroby – filmové laboratoře. Vše bylo velmi zdlouhavé a člověk mnohdy dva, tři týdny neviděl, co natočil a jak to dopadlo. Poté se film sestříhal a na Barrandov jsme jezdili nahrávat komentář. Taťka například točil Vteřiny Jablonecka, které se promítaly v kině před filmy. Dnes je technika digitální, máte kamery, drony. Člověk vše hned vidí a sám si to nastříhá a ozvučí. Všechno je mnohem snazší.
Kdy jste začal s filmováním vy sám?
Taťka s kamarádem měli filmové Studio ReVi, kde se věnovali reklamě, videotvorbě a snili o televizi. V tu dobu jsem pro ně začal tvořit grafiku a podkresovou hudbu. Když se později uvolnila frekvence, zažádali o ni, licenci získali a začali na 45. kanálu z jablonecké radnice vysílat, kde i poměrně značná část byla věnována vlastní tvorbě. Produkoval jsem tehdy i svůj vlastní pořad Auto moto plus, kterým provázel Honza Bajgar. To asi mohu považovat za své samostatné filmové začátky. Naplno jsem se filmařině začal věnovat před osmnácti lety, když taťka zemřel. Jdu ve stopách svého otce.
Pokračujete v jeho dokumentaristické práci?
Točím historické okamžiky a proměny města, ale i dokumenty o lidech, kteří zachraňují technické památky, například o nedaleké zubačce nebo libereckém Boveraclubu. Táta dělal dvacetiminutové filmy o Jablonci, které byly jakýmsi shrnutím dekády ve městě. Přišlo mi škoda v tom nepokračovat a v roce 2009 jsem natočil svůj první film o městě a okolí, který namluvil Martin Preiss. In memoriam jsem ho věnoval tatínkovi.
Nyní má svoji premiéru dílo 100 let Jablonce nad Nisou ve filmu. Jak vzniklo?
Jelikož tatínek sbíral různé materiály, měl mnoho dokumentů a filmů na osmi a šestnáctimilimetrových filmech, tak jsme se s vedením města dohodli, že by bylo dobré tyto materiály zpřístupnit veřejnosti. Po digitalizaci pak bylo možné vytvořit pětidílnou sérii 100 let Jablonce nad Nisou ve filmu. Ačkoli pátý díl byl samostatně uveden 17. listopadu 2019 při příležitosti 30 let od sametové revoluce, tak premiéra všech pěti dílů měla být na jaře 2020. Ale vlna koronaviru vše odsunula. Poprvé tedy bude možné celý seriál shlédnout 2. dubna od 9 hodin ve velkém sále Eurocentra v rámci veletrhu Euregion tour 2022. Na 17. květen je pak naplánováno promítání od 17 hodin včetně besedy v Městské knihovně Jablonec.
Co vše diváci ve filmu uvidí?
Film vznikal asi pět let a má zhruba 45 minut. Je rozdělen do pěti dílů – od roku 1918–1937, 1938–1945, 1945–1967, 1968–1989 a 1989–2019. Na filmovém plátně či obrazovce běží ve dvou třetinách film mapující např. stavbu radnice, příchod nacistů, nástup komunistů, okupaci v šedesátém osmém, bourání Mšena a výstavbu nových sídlišť, vývoj zdejšího průmyslu, ale i sportu a různých volnočasových a kulturních akcí. V poslední třetině jsou pak souběžně uvedeny historické milníky dané doby. Na nich jsem spolupracoval se Státním okresním archivem a zejména s Janem Kašparem. Je jasné, že vše nelze současně postřehnout a v kině je dobré se soustředit pouze na obrazové snímky. I proto bude následně film umístěn na moje webové stránky www.martinwenzel.cz a web města, kde bude zdarma k vidění. Počítáme, že film využijí i školy, aby děti seznámily s historií města.
Točíte i další věci?
Kromě reklam a promo videí točím i časosběrné dokumenty a tvořím videoobsah pro Krajskou nemocnici Liberec. Nedávno jsem vydal krátký snímek o komínu Brandl, který zahrnuje jeho stavbu i odstřel. Mimo to jsem předsedou Jizerského filmového spolku. Jeho cílem je družit lidi, kteří mají zájem o filmování. V rámci spolku jsme natočili film Lhostejnost, který byl uveden i v rámci Febiofestu a 45minutový film Burani aneb Troška trapné komédie. Ten měl premiéru na festivalu Pod hrází. Náš spolek stál i za akcemi Restaurant day, který se konal u letního kina, na letní scéně Eurocentra nebo ve dvoře dnešní UMPRUM.
Jaké máte filmové plány?
Vím, co chci, vím, kam se chci posunout, ale o tom, co chystám, mluvit nechci. Vše má svůj čas a až nastane ten správný okamžik, dozvíte se to.
Jiří Endler