Jan Schindler - Ve své práci se snažím neustrnout

Jan Schindler se narodil v Turnově, ale od malička žije v Jablonci. Je absolventem ZŠ 5. května a SOU elektrotechnického v Nové Pace, obor mechanik automatizační techniky (1985/89). V letech 1989/92 pracoval jako technik měření a regulace ve výtopně Brandl. Následně vystudoval SUPŠS Železný Brod (1992/95), obor rytí skla. Pracoval ve firmách Glyfo – Razák a Sklo Šafánek. Od února 2019 je dílenský učitel SUPŠS Železný Brod. Za sebou má stáže v Praze, v Německu, Japonsku a USA.

Nejprve jste studoval elektrotechniku, ale jste sklář. Dva nesourodé obory, co vás k tomu vedlo?

Sklářskou školu jsem chtěl studovat vždy, ale měl jsem zdravotní omezení (alergie a ekzémy) a byl mi doporučen jiný obor. Otec mě vedl technickým směrem, maminka humanitním. Technika mi nikdy nebyla a není cizí a využívám ji dodnes. Vystudoval jsem elektrotechniku, ale další školu jsem nemohl, neboť tehdejší školský systém neumožňoval studovat dvě střední školy za sebou.

Svého snu jste se však nevzdal…

Někde vzadu jsem to pořád měl. Vždy mě lákalo výtvarno, chtěl jsem něco tvořit, věnovat se uměleckému směru. Práce, kterou jsem vykonával, mě nenaplňovala, byl to takový lepší údržbář. Proto jsem se rozhodl svůj osud změnit a přihlásil se na svoji vysněnou školu. Studoval jsem a přivydělával jsem si elektrikařinou, uklízel jsem a pomáhal otci v jeho podnikání. Po škole jsem nastoupil do firmy Glyfo – Razák, kde jsem se dostal mezi zkušené rytce. Ti byli mimořádně laskaví a nezištně se podělili o své rytecké znalosti a dovednosti. Předali mi, co mohli a co znali o železnobrodské rytině. Vedle nich jsem se stal rytcem. Rytí je řemeslně velmi náročný obor a čtyři roky studia jsou pro „řemeslné dozrání“ málo.

V čem je rytí skla specifické?

Rytec musí mít velmi dobré prostorové vidění a chápání. Musí mít velmi dobrý cit pro sklo. Ryje se téměř vždy do čirého skla, kde funguje nejen reliéf, prostor, ale i takzvaně barva, respektive černá a bílá (matná a lesklá). Pokud chci dosáhnout kýženého efektu, musím stoprocentně ovládat hru prostoru, světel a stínů.

Zmínil jste železnobrodskou rytinu, jsou i jiné?

Ryté sklo mělo několik center v regionu Čech. To největší bylo a je na Novoborsku a Kamenickošenovsku, kde také působili nejlepší a nejslavnější rytci. Další oblastí je Karlovarsko a zásluhou Dominika Bimanna také Harrachov. Železnobrodsko je oblast, kde vláda po 1. světové válce založila sklářskou školu s česky mluvícím personálem pro česky mluvící skláře. Novoborská a karlovarská oblast šly ale spíše tradiční řemeslnou cestou, zatímco Železnobrodsko se snažilo být výtvarnější.

Jaké motivy do skla tvoříte?

Snažím se o celé spektrum od komerční po nekomerční rytinu, ať je to fauna, flora, ornamenty, figurální motivy, portréty, architektura, nápisy, ale i abstraktní, strukturální motivy. Moje rytina často přechází od reliéfu ve 3D objekt.

Skicujete si své návrhy?

Na papír a tužku jsem moc líný, daný motiv si tedy předkreslím přímo na sklo. Je ale pravda, že nyní zpracovávám motiv smějícího se hada, tedy s „lidskou emocí“, a to bez papíru a tužky nezvládnu.

Co vás při tvorbě inspiruje?

To je různé. Například velmi rád zpracovávám tzv. odpadní sklo, nebo sklo již použité, které tím vrátím do oběhu. Z toho vytvářím například nápojové sklo, kterému dám nejen optickou, ale i haptickou hodnotu, je tedy i „libohmatné“. Rád také dělám vtipný dekor. Inspiruji se ve svém okolí, mnohdy se dívám na sklo okolo sebe a přemýšlím, co bych z něho mohl udělat.

Jsou vaše originální díla určena i pro běžnou spotřebu?

Rytí není technika kvantity, ale kvality. Nedá se dělat masově, každý kus je originál, od náročných uměleckých děl, až po nápojové sklo. Myslím, že dokážu vyrobit cenově dostupné unikáty, které lze věnovat i jako dárek k běžnému užívání. Ať jsou to skleničky, číše, půllitry a další.

Na ryteckém sympoziu v Kamenickém Šenově byla vaše práce vyhodnocena jako nejlepší. Čím porotu oslovila?

Uspěl jsem v soutěži s kusem „bezpečnostního drátoskla“ v hodnotě 20 korun. Vyryl jsem do něj rybky, které se chtějí těmi dráty prokousat. To byl právě vtipný nápad. Za odměnu jsem jel na 14denní workshop do největšího muzea skla na světě, Corning Museum of Glass v USA.

Před čtyřmi lety jste se stal pedagogem, jak jste se k tomu dostal?

Oslovil mě můj bývalý učitel SUPŠS Železný Brod. Učím čtyři roky a snažím se mladým rytcům předat něco z mých zkušeností. Jednou z mých snah je propojit rytí skla s broušením, což jsou dva příbuzné obory. Obě odvětví jsou založena na stejném principu, odebírání skla rotujícím nástrojem a brusivem. Rozdíl je v tom, že rytci dělají malými nástroji detailnější motivy, zatímco brusiči mohou většími kotouči sklo více „modelovat“.

Vaše práce jsou spektakulární a motivy velmi různorodé…

Lze říci, že mám v čirém skle široký záběr. Ve své práci se snažím neustrnout. Snažím se rozvíjet ve všech směrech. Dělám jak mělkou, nenáročnou, cenově dostupnou rytinu, tak i technicky, časově, a tedy i finančně náročná díla. Jsem hrdý na to, že umím udělat drahé, ale i relativně levné věci. Jsem pyšný na to, že umím vyrýt jméno tak rychle, jako kdybych psal. Mojí ambicí je rehabilitovat ryté sklo tak, aby uspělo v konkurenci pískování, ale i novějších technologií.

Jiří Endler