Jan Lukáš - Nechávám vyniknout fantazii
V letech 1970 až 1990 se věnoval výtvarné činnosti ve svobodném povolání. Od roku 1990 působil jako odborný pedagog na SUPŠ. V roce 1995 spolu s tehdejším ředitelem školy, výtvarníkem a medailérem Jiřím Dostálem založili Vyšší odbornou školu obor Ražená medaile a mince. V současné době je členem výtvarné komise pro tvorbu pamětních medailí ČNB. Na svém kontě má nespočet uměleckých děl, plastik, medailí. Je i autorem architektonického řešení památníku v Rýnovicích.
Kdo vás nasměroval na dráhu umělce?
Jako asi většinu lidí – rodiče, u mě přesněji otec. Pracoval jako archivář a v roce 1948 byl poslán do Liberce, aby zde uspořádal německý archiv, o dva roky později byl přemístěn do Jablonce. Měl hodně známých mimo jiné i výtvarníka Viktora Vorlíčka a tehdejšího profesora umělecké školy Viktora Kirchnera. Často s nimi hovořil a usoudil, že by pro mě bylo studium na umělecké škole vhodné.
Absolvoval jste uměleckou školu, kam dál mířily vaše kroky?
Po maturitě jsem dostal umístěnku do medailérské dílny uměleckých řemesel v Praze, kde jsem působil půl roku a poté půl roku ve Znaku Malá Skála, kde jsem získal své medailérské základy. Po vojně jsem začal spolupracovat a Vráťou Novákem, který chodil na stejnou vysokou školu, pouze o rok výše. Měl v Jablonci pronajatou kovářskou dílnu ve Mšeně. Když se začalo stavět sídliště, o kovárnu jsme přišli. V Rýnovicích jsme získali starý teletník, který jsme přebudovali na kovářskou dílnu, kterou jsme nestačili dokončit, neboť se začalo stavět další sídliště Janovská. To nás odradilo od další společné kovářské činnosti, i proto jsme se rozhodli jít vlastní cestou.
Co jste společně vytvářeli?
Dělali jsme různé věci do architektury, plastiky, pamětní desky, medaile, okrasné mříže. Záběr byl velký, museli jsme se nějak živit. Společně jsme vytvořili tehdejší obřadní síň na jablonecké radnici a v Nové Pace. V pozdějších letech jsem vytvořil například plastiku červené kostky před Jabloní, která nyní byla odstraněna nebo mříže do muzea. Také jsem tvořil pro muzeum v České Lípě, které se nalézá v bývalém klášteře. Vytvářel jsem dřevěné reliéfy, betonové plastiky. Jedna z nich je před libereckým bazénem, na ní jsem se podílel s Oldřichem Plívou. Dělal jsem různé orientační systémy do budov, označení dveří například pro Českou tiskovou kancelář či pro Československou obchodní banku v Liberci a další.
V roce 1990 jste začal učit na umělecké škole, jak k tomu došlo?
Zdeněk Linka, můj bývalý učitel, který na škole tehdy učil, mě lákal už dříve, ale já vždy s díky odmítal. Ve školním roce 1989/90 za mnou přišel s tím, že jeden učitel onemocněl a potřeboval by na půl roku vypomoci. Kývnul jsem a nakonec jsem zůstal dalších dvacet let. V roce 1993 po rozdělení republiky vznikla mincovna v Jablonci, a to byl impulz otevřít zde vyšší odbornou školu, kterou jsme v roce 1995 založili spolu s Jiřím Dostálem.
Pro mincovnu jste navrhnul řadu medailí, které z nich máte nejraději?
To je těžké rozhodnout, je jich více a za každou stojí mnoho práce. Z těch posledních mě těší medaile, která byla vydána k výročí úmrtí a narození Franze hraběte Clam-Gallase, bývalého majitele liberecko-frýdlantského panství, jehož rod vymřel po meči. Zajímavostí je, že měl sedm dcer a jedna z nich byla babička Karla Schwarzenberga.
Jaké medaile pro mincovnu nyní navrhujete?
Dělám především repliky starých mincí, což je mimo jiné hlavně dřina. Dostanu starou minci, fotku a podle toho je vytvářím. Tvorba repliky je velmi složitá. Ale myslím, že vznikly krásné série, například tolary ze šestnáctého století jsou krásné.
Jste členem výtvarné komise při ČNB, co tato práce obnáší?
Scházíme se desetkrát do roka a vyhodnocujeme anonymní návrhy v soutěžích, které ČNB vypsala. Z nich vybereme tři nejlepší a ty v určeném pořadí doporučíme bankovní radě. Ta má poslední slovo, může a nemusí dát na naše doporučení, což se v minulosti několikrát stalo.
Účastní se soutěží i vaši bývalí studenti?
Ano a musím říci, že jsem za to velmi rád. Máme několik absolventů, ale i studentů, kteří se soutěží účastní, a řada z nich již má za sebou i realizace svých návrhů. Myslím, že se velmi uplatňují na trhu, což je dobrá vizitka jablonecké školy.
Pracujete v současné době i na něčem jiném než na replikách pro mincovnu?
Občas si vytvářím vlastní medaile, je to tzv. volná tvorba. Existuje mezinárodní medailérská organizace, jež pořádá jednou za dva roky velkou celosvětovou výstavu. Té se pravidelně účastním s vlastní tvorbou, kterou si odlévám z bronzu, cínu apod. Naposledy si vyhlédl jednu medaili kurátor britského muzea v Londýně, oslovil mě a já jim své dílo věnoval.
Jedná se o unikáty?
Lze to tak říci, vydávám si to v počtu jednoho max. dvou kusů. Nechávám vyniknout fantazii, jsou to rozmanité i abstraktní věci, některé jsou také například ve sbírkách muzeí ve Wroclavi a Jablonci.
Vystavujete někde své medaile?
Samostatně ne, většinou jsou společné výstavy několika autorů. Dělají se tzv. medailérské salony, kterých se pravidelně účastním. Mezinárodní federace FIDEM pořádá jednou za dva roky velké mezinárodní výstavy, jednou za deset let se koná velká výstava v Praze. V minulosti to bylo například na Pražském hradě či v Národním muzeu a nyní by se měla konat v Národním technickém muzeu.
Jiří Endler
