Jablonecká radnice slaví 80 let (6)

Radniční kino bylo a je na špici zařízení svého druhu. Možná i díky faktu, že vždycky mělo štěstí na šéfy – počínaje tím prvním, Gustavem Fingerem, který dohlédl na jeho technické vybavení, a konče dvěma posledními - Otto Vejnarem a Naďou Hetešovou.

Postupem času prošlo kino změnami. Zmizely lóže i středová ulička z hlediště, balkon už není členěný, svou velkorysost ztratil vstupní vestibul, zmizel elegantní sedací nábytek. Poslední větší stavební úpravy změnily kino v 70. letech minulého století, v roce 2005 se znovu pozměnil interiér. „Co je platná veškerá dokonalá zvuková a obrazová technika, když divák v kině nemá ke sledování svého oblíbeného filmu potřebné pohodlí,“ zamyslel se tehdy Otto Vejnar a dva měsíce se opravovalo. V přízemí vzniklo zcela nové sociální zařízení pro imobilní diváky. V hledišti, na chodbách i schodišti bylo položené nové linoleum, všude se vymalovalo. Barevnost se tak změnila na kombinaci hnědé s modrou. Z této doby jsou i modrá kvalitní čalouněná sedadla. Modrá je také koženka na zadní stěně hlediště.

Další změny jsou spojené s kvalitou technickou a s Naďou Hetešovou. Horkou novinkou v prosinci 2008 byly přenosy z Metropolitní opery v New Yorku. „Zvuk je přenášen v prostorovém provedení a oko kamery se během přenosu dostane daleko blíže k dění na jevišti než oko diváka sedícího na těch nejlepších místech přímo v Metropolitní opeře. Diváci přenosů si tak v kině mohou vychutnávat úžasné detailní záběry, které by v samotné MET nikdy neviděli,“ řekla tehdy Naďa Hetešová. O rok později se k přenosům z MET, které byly vždy beznadějně vyprodané, připojily i přenosy z londýnských divadel.

V témže roce bylo jablonecké kino na šestém místě v žebříčku návštěvnosti. Pokud si toto postavení a dobrou konkurenceschopnost s multiplexy chtělo udržet, byl nevyhnutelný další krok – digitalizace. Za téměř pět milionů korun získalo kino nové technologie – projekční, pro přehrávání a správu digitálního obsahu, pro přehrávání 3D obsahu a AV technologii.

Své úspěšné tažení kino Radnice zatím dokončilo v roce 2010 tím, že získalo členství v síti evropských kin Europa Cinemas.

(jn)

Zajímavosti z historie

• Kinosál v radnici patřil ve své době k největším a nejkvalitněji vybaveným v Čechách. Měl více jak tisíc míst k sezení, pořádaly se tu i koncerty, varietní programy apod. Na technickém zařízení kina od začátku spolupracoval jeho první nájemce ing. Gustav Finger. V promítací kabině byla nejmodernější technika – dva promítací přístroje Mechau, které mohly promítat bez přerušení, a zvuková aparatura Europa Klang film.
• Původně návštěvník prošel předsíní do vstupní haly s pokladnami a velkou výlohou proti vchodu, vitrínami a sedacím nábytkem, výrazná kulatá stropní světla doplňovala menší světelná rampa.
• Balkon měl hlavní část s třinácti řadami sedadel a dvě menší postranní. V přízemní prostorné hale byly šatny, bufet a odpočinková místa se sedacím nábytkem. Odtud vedly vchody do deseti lóží i do střední uličky hlediště s dvaceti řadami, kam se vcházelo ještě z postranních chodeb.
• Důmyslnému osvětlení kinosálu vládlo středové, dvanáct metrů dlouhé a téměř dva metry široké zaoblené těleso se 166 žárovkami. V rampě při okraji stropu bylo 234 červených, zelených a modrých žárovek. V zadní části stropu byla ještě rampa s nepřímým bílým světlem. Světelné pásy ze 100 žárovek probíhaly na vnějším a vnitřním rámu promítacího plátna. Portál jeviště osvětlovalo dalších šest řad světel s 250 žárovkami. Celkem kino osvětlovalo 1300 žárovek s příkonem 56 400 wattů.
• Kino vytápělo parní topení kombinované s teplovzdušným. Přívod vzduchu a odvětrání se řídilo centrálně. Čerstvý vzduch přicházel otvory pod balkony, vydýchaný odváděly kanály vedle osvětlovací rampy.
• Dveře, zařízení šaten a pokladen bylo z tmavého dubového a ořechového dřeva. Tmavá sedadla byla potažená červeným sametem, stejně jako část stěn. V chodbách převažovala australská bříza.
• Výmalba byla pestrá. Pokladny byly vymalované zelenožlutě, spojující schodiště červenofialově, velká promenáda byla šedomodrá a strop kinosálu ve žlutooranžové kombinaci. Tóny jasných barev se střídaly s pruhy metalických odstínů mědi, bronzu a stříbra.

Zdroj: Jablonecká radnice 1931–1933 – Příběh stavby architekta Karla Wintera: J. Strnad, Z. Lukeš, J. Křížek, J. Jaros.