Daniel Honzig - Chci být druhým Čechem na ZOH v jízdě v boulích

Daniel Honzig se narodil v roce 1992 v Jablonci nad Nisou. Po základní škole absolvoval v Liberci Střední školu gastronomie a služeb. Nyní druhým rokem studuje na Technické univerzitě v Liberci. Od tří let lyžuje a od 5 let se věnuje jízdě v boulích. Největších úspěchů dosáhl na jaře roku 2015, kdy byl 33. na mistrovství světa, desátý na světové univerziádě ve Španělsku a mistr České republiky. V současné době je jednička v reprezentačním týmu mužů.

Kdo vás přivedl k lyžování?

Taťka lyžoval a k lyžování přivedl sestru, která je o čtyři roky starší. Ta začala s jízdou v boulích a tím byla předurčena i moje sportovní dráha. Poprvé mě rodiče postavili na lyže ve dvou letech, ale jezdit jsem začal o rok později na Severáku. Později jsem přešel do lyžařského oddílu TJ Bižuterie.

Zalíbilo se vám to?

Chytlo mě to, bylo to něco jiného, než co dělala většina kluků. Je to různorodý sport. Není to jen jízda po sjezdovce. Při jízdě v boulích je nutné být stále ve střehu, neboť nikdy dopředu nevíte, co se může stát, kdy vás boule kopne a jak si najedete na skok. Člověk se pořád posouvá, jezdí lépe, hledá hezčí styl a provádí těžší skoky.

Liší se nějak tratě?

Nyní prakticky ne. Dříve se jezdilo na přírodních boulích, dnes jsou strojově upravovány a liší se jen v drobnostech. Někdy jsou víc uzavřené, jiné boule jsou před můstky, na ně se pak různě najíždí, je nutné dopředu vědět, kde najít ideální stopu, kde můstek začíná a kde končí. Tedy alespoň v mém případě.

Skoky patří mezi náročné prvky, jak je trénujete?

Jsou to gymnastické prvky, jedny z nejdůležitějších bodů mé jízdy. Trénuji je především na trampolínách pod vedením Miroslava Patrmana v Liberci. Na trampolíně provádím simulaci jízdy v boulích a poté skok. Když se skok naučím, snažím se jej přenést do vody a poté na lyže a sníh. Když provedení není ideální, opětovně vše ladíme na trampolínách s Mírou.

Jdete z trampolíny rovnou na sníh, nebo skok trénujete také do vody? Jak vypadá takový trénink do vody?

Je nutné se naučit skákat s lyžemi. V létě trénuji v Akrobat parku Aleše Valenty v Šumperku. Je to jiné než na trampolíně a učím se rychlost zvýšit nebo snížit, piluji salta a ostatní skoky s kompletním lyžařským vybavením s dopadem do vody.

Kolik lidí tvoří váš tým?

Jsem zatím sám v reprezentaci. Sám sobě jsem managerem a někdy i trenérem.

Znamená to, že si na činnost musíte sehnat prostředky?

Většinu peněz ano. Od svazu mám pokrytu malou část přípravy, což nestačí. Abych měl optimální přípravu, musím sehnat nejméně sto třicet tisíc. V této částce jsou zahrnuty náklady na letní přípravu v Akrobat parku Aleše Valenty i veškerá soustřední na sněhu. Kdybych jezdil na závody světového poháru, které jsou v letošním roce převážně v zámoří, potřeboval bych o 150–200 tisíc korun více. Peníze se shánějí těžko. I proto jsem se spojil s jabloneckým Stanislavem Němečkem a spolu s ním vstoupil do projektu www.sportstarter.cz, kde mě mohou lidé podpořit a obdrží ode mě službu či dar.

Znamená to, že se neúčastníte závodů SP?

V letošní sezoně jsem zavítal na první závod světového poháru do finské Ruky. Ale bohužel tento závod byl jediným pro mě dostupným závodem ze seriálu světového poháru. Další světový pohár na evropském kontinentě se jede pouze v Moskvě, což je finále celého seriálu, a tam může pouze třicet nejlepších. Ostatní závody SP se konají v Kanadě, USA a v Asii. To jsou pro mě aktuálně nemožné destinace, a proto jsem nucen startovat pouze v evropském poháru. Nyní plánuji závody ve Francii a Švýcarsku. Beru to jako zkušební sezonu. Do své sestavy jsem zařadil nový skok, a tím, že nejsou vrcholné akce MS ani univerziáda, jsem si to mohl dovolit a skok vypilovat na předolympijskou sezonu.

Popište váš nový skok?

Je to skok o 720 stupňů mimo osu těla. Pokusím se ho popsat. Vyskočím, dostanu se do vodorovné polohy, ve které se otočím dvakrát dokola, poté se vrátím do svislé polohy na dopad.

Jak takový nový skok vzniká?

Většina skoků je již vymyšlená. Ten můj zařadil do sestavy v roce 2002 Johny Moseley a pojmenoval ho Dinnerroll. Jeho zařazením prolomil hranici nových skoků v jízdě v boulích. Postupně byl vylepšován až do dnešní podoby, ve kterého ho provádím já. Dlouho jsem si to plánoval, chvíli trvá, než se ho člověk naučí.

Kde v zimě nejčastěji trénujete?

Na Tanvaldském Špičáku. Postavil jsem si skok s pomocí místních vlekařů, má parametry mezinárodní federace FIS a brzy nám vyroste i normální trať. Jinak jezdím na ledovec do Švýcarska a Rakouska.

V čem je vaše disciplína nejnáročnější?

Jde o fyzickou sílu i techniku jízdy. Je těžké udržet průměrně 25 vteřin nohy u sebe, předvést bezchybnou jízdu v optimální stabilní poloze a u skoku se včas a dobře odrazit, provést skok technicky správně a následně dopadnout. Dopad se započítává do techniky skoku.

Jaké máte cíle?

První cíl se týká letošní sezony. Chtěl bych se v konečném hodnocení evropského poháru umístit v první desítce. Za dva roky je zimní olympiáda a účast na ní je sen každého sportovce. Rád bych se na ni kvalifikoval. Nominační kritéria vyhlásí nadcházející sezonu a já je musím splnit. I proto beru letošní rok jako předpřípravu na sezonu předolympijskou. Byl bych rád druhým Čechem na ZOH v jízdě v boulích.

Jiří Endler