Jaká jste byla jako dítě?

Byla jsem úplně normální dítě, ale v deseti letech mě poznamenalo náhlé úmrtí táty. Byla to životní rána, která mě dostala a proměnila. Odevzdaná osudu jsem byla docela úspěšná, vyhrávala jsem výtvarné soutěže. Bavila mě výtvarka, hudebka a dílny s panem učitelem Mánkem z Frýdštejna... a hlavně přestávky. Kokonínská škola byla skvělá.

Co rozhodlo, že jste si vybrala sklářskou školu?

Byla to zase ta stejná a všímavá učitelka Hana Palkovičová, která za mnou přišla a navrhla mi, ať zkusím uměleckou průmyslovku. Do té doby jsem ani netušila, že něco jiného kromě ekonomky a gymplu existuje. Dodnes jsem jí za to velmi vděčná, a když jsme se po letech potkaly, řekla jsem jí to. Po úspěšném absolvování talentovek jsem se opravdu našla. Ten, kdo zná umělecké a kreativní prostředí sklandy, pedagogický sbor složený ze skvělých výtvarných osobností a majestátní budovu s těmi zdmi, ze kterých na vás dýchají umělečtí velikáni, mi dá za pravdu, že v celé Evropě nemá svou kvalitou, zaměřením a atmosférou obdoby.

Čemu jste se během studia věnovala?

Už během studia na sklandě i na designu jsem se věnovala převážně sklu. Fascinovala mě práce s tímto materiálem. Zadání klauzurních prací v rámci ateliérové výuky přinášelo nové výzvy a věřím, že i neotřelá řešení. Své návrhy jsme realizovali ve fabrikách, na huti, v brusírnách, malírnách… Bylo to vzrušení i stres, aby nám sklo procesem nepopraskalo a bylo co obhajovat.

Jak jste se dostala k práci se dřevem?

S tímto materiálem je naopak práce v těžké pohodě. O prázdninách jsme se spolužáky v rámci praxe zapojovali do různých aktivit při realizaci dětských hřišť a ZOO zahrady... Dostali jsme pro naše návrhy požadované kusy dřeva, nářadí – dláta a palice, brusky, řetězové pily, jídlo a pití a tvořili jsme. Hodně nás naučil náš vedoucí atelieru, akademický sochař Pavel Mizera, jemu jsem vděčná, v ničem nás neomezoval, pouze vše jemnocitně korigoval svou obrovskou zkušeností.

Čemu se při své tvorbě věnujete?

Tvořím interiéry, baví mě načíst potřeby klientů-uživatelů prostoru, a když se mi podaří dostat náboj a příběh do celkového řešení, jsem spokojená. Ergonomicky funkční prostor ráda doplňuji svými originálními solitéry ze dřeva či kovu. Je to tvůrčí hra v prostoru. Alchymie s ingrediencemi materiálů, barev, tvarů, se strukturou a texturou, všeho musí být tak akorát. Cílem je vytvořit harmonický prostor a cítit se tam pak dobře.

Velkou část své energie věnuji návrhům a metodickým plánům výrobků/předmětů, které tematicky a designem motivují žáky k práci ve školních dílnách. Vsadila jsem na atraktivitu designu. Věci, které nabízíme žákům k realizaci v dílnách, jednoduše musí mít, a tohle jim je největší motivací pro samotnou a dost náročnou práci.

Co vás vedlo k otevření vlastní dřevodílny?

Zpočátku, pro realizaci vlastní tvorby mi stačil holý prostor s jednou starou hoblicí, materiál a nářadí. Později jsme po větší rekonstrukci tento prostor ve stodole – Dřevodílnu poskytli i s naším programem rychnovské základní škole, ta musela svou vlastní dílnu přetransformovat na učebnu, tak jako mnoho jiných základních škol.

Komu je dílna určena?

Všem, kdo chtějí se dřevem tvořit, naučit se základní techniky, vyrobit si svůj vlastní jedinečný výrobek či něco opravit. Kromě programů pro školy nabízíme kroužky, víkendové workshopy, tematicky zaměřené měsíční DřevoKurzy a o prázdninách příměstské tábory DřevoSochání s designéry ve spolupráci s DDM Vikýř. Vládní restrikce nám bohužel již rok tyto činnosti pozastavily.

Máte projekt se školami, co je jeho smyslem?

Ano, realizujeme úspěšný a pro děti velmi oblíbený projekt Dny s vůní dřeva. Naši lektoři Dřevodílny přijedou s nářadím a materiálem do školních dílen, do těch základních škol, které nás osloví, a v rámci výuky dle dohodnutých pravidel si žáci vytvoří svůj výrobek. Naučí se pracovat s nářadím, osvojí si základní techniky opracování dřeva, vyšší ročníky pak získají prostorovou představivost ze čtení 2D výkresů, těm svěříme také dlátka a palice a tvarují z ruky. Mohou tak získat pro život tolik důležitou základní dovednost, kterou je obyčejná, ale v této přetechnizované době tak vzácná manuální zručnost. Věříme, že naše programy pomůžou také někoho nasměrovat k budoucímu vzdělávání v řemeslných oborech. Ve spolupráci s Mistrovskou školou řemesel a umění usilujeme znovuobnovit tvořivé kvalitní dílny ve školách.

Čím se nyní zabýváte, když jsou školy zavřené?

Pomohli jsme s projektem v nové přístavbě Vzorové dílny v ZŠ Kokonín a v současné době realizujeme dílnu pro děti v Mateřské škole na Rádle. Po těchto zkušenostech se nyní zaměříme na přípravu a samotné prostory školních dílen a jejich vybavenost. Víme, jak má dílna vypadat, umíme ji připravit od projektové dokumentace – 3Dvizualizace, po vybavení kvalitním nářadím, vše tzv. na klíč. Školy k tomuto účelu mohou využít podpory jabloneckého magistrátu či jiných aktuálních dotačních výzev poskytovaných Ministerstvem školství. V okamžiku znovuotevření škol tak mohou mít žáci skvělé podmínky k tvořivé práci a neomezené dny s vůní dřeva.

Jiří Endler