K přestavbě a obnově jablonecké fary přistupoval architekt i trochu z osobního hlediska. Ačkoliv se s Josefem V. Scheybalem neznal důvěrně, přesto měl architekt při práci na mysli právě jeho. „Ve 4. ročníku na fakultě architektury jsem jel na svůj první odborný kongres do Poličky. Jmenoval se Vesnický dům severovýchodních Čech 16. - 17. století a jedním z účastníků byl i pan Scheybal. Na škole jsem byl celkem zdatný kreslíř, a tak jsem v Poličce váhal, zda mu mám svoje ilustrace ukázat. Nakonec jsem to neudělal a další setkání už nepřišlo. Když mě pak pan Strnad přivedl k faře, napadlo mě, že teď pro něj mohu něco udělat, s pietou a pokorou. Rekonstrukce je výsledkem mnoha kompromisů. Do její podoby zasáhla v průběhu realizace stavby i dispoziční změna projektu, ale mám dobrý pocit, že vznikl zajímavý dům.“

Velmi diskutovaná byla zvolená barva fasády. „Jsem si vědom, že je předmětem mnoha diskuzí a polemik. Ale nic jsme si nevymysleli, vše je výsledkem seriózní badatelské práce. Ve 2. polovině 19. století měly fasády domů poměrně často monochromními nátěry v odstínech šedé, modré, zelené. Říkalo se jim erární, neboť napodobovaly barvy, kterými se natíraly státní objekty. Ve zbytcích fasádních vrstev fary jsme našli i nerozmíchané fragmenty tmavě modré barvy. Barokní člověk měl barvy rád, až 19. století přestává být vícebarevné, fasády jsou v jednom odstínu, takzvané monochromní.“

Podle architekta kouzlo jablonecké fary spočívá právě v postupném vývoji jednoduchého barokního objektu z 18. století, zásadně změněného klasicistní přestavbou v první polovině 19. století a na jeho konci „zmodernizovaného“ neorenesanční fasádou. „Ale už tehdy se šetřilo, a tak byla ta neorenesanční „paráda“ provedená jen na hlavním průčelí orientovaném směrem do Kostelní ulice,“ usmívá se Libor Sommer.

Použití odstínu holubičí šeď schválili zastupitelé na svém zasedání 22. září 2011.