Starosta se ale musel podělit o kompetence při správě města s vojenskou radou. Jablonec se tak stal organizačním centrem demobilizovaných vojáků.

Hospodářská situace se jevila jako velmi špatná. Vše bylo dosud podřízeno válečnému hospodářství a vydávalo se na lístky. Veškeré materiální toky, hlavně potraviny byly směřovány na frontu. Jablonecko navíc nebývalo ani dříve potravinářsky soběstačné. Záviselo zcela na Turnovsku. Veškeré zásoby se tedy ocitly najednou v rukách Čechů. Vyvstala otázka, zda proti nim nezakročit. Jablonecké samosprávě se ale podařilo situaci zklidnit a zdržet radikály násilných akcí. Dne 2. listopadu uvolnil válečný obilný ústav v Praze pro Jablonec tři a půl vagonu mouky, což situaci na chvíli zlepšilo. Pro vedení města však zůstala otázka, jak se v nepřehledné době zachovat.

Dne 8. listopadu proběhlo mimořádné zasedání městské rady, která se usnesla, že Jablonci nezbývá, než se přihlásit ke svým německým kořenům jako součást provincie Deutschböhmen a tím k nově ustavenému německému Rakousku. Bylo též rozhodnuto, že s ohledem na přerušené spojení s Vídní a hrozící akutní nedostatek oběživa v bankách i v obchodním styku vydá město pro jistotu vlastní nouzové peníze.
Jablonecké bankovky v hodnotách 10, 20 a 100 korun s omezenou platností do konce roku 1918 byly následně skutečně vytištěny. Jestli se však opravdu dostaly do oběhu, to je otázka.

Mezitím byla na Ještědském hřebeni až po Kopaninu a Malou Skálu vytvořena českým vojskem tzv. ještědská fronta. Ta oddělovala české vnitrozemí od provincie Deutschböhmen a byla postupně posilována. Také provincie Deutschböhmen vytvořila z navrátilců vlastní ozbrojený sbor Volkswehr.

Úvahy o připojení Deutschböhmen k Německé říši byly ale utopií. Sasko i Slezsko měly dost vlastních starostí, neboť bouře vojenských navrátilců tam byly mnohem silnější, a osud Němců v Čechách byl Berlínu vzdálený.

Kolem 10. 12. bylo již české vojsko v oblasti dost silné, takže byl vydán povel k postupu. V noci z 10. na 11. 12. 1918 přijelo vojsko o síle asi 300 mužů vlakem do Rychnova a následně rychlým pochodem došlo do Jablonce. Vojáci obsadili budovu dnešní základní školy v ulici 5. května, kde sídlil jejich štáb, pak i policejní služebnu ve staré radnici, a nakonec i celé město. Volkswehr byl odzbrojen, městská rada rozpuštěna.

Starosta Fischer se českému vojsku podvolil. Téhož dne odpoledne byla sepsána dohoda o poměrném zastoupení Čechů v městských orgánech v poměru 7 : 4 až do nových voleb. To znamenalo obnovení dodávek potravin z Turnovska a konec nejtěžšího období pro obyvatele.

V následujících dnech byla obsazena další města po celé délce fronty: Hrádek nad Nisou, Jablonné v Podještědí, Rokytnice nad Jizerou a 16. 12. i hlavní cíl operace - Liberec a Frýdlant. Do konce roku bylo obsazeno i Českolipsko. Další upevňování československé státní moci proběhlo na jaře následujícího roku, kdy byla provedena měnová odluka. Bylo ale ještě třeba se vypořádat se snahou českých Němců o účast v celorakouských volbách.

Úvahy o odtržení zdejší oblasti od Československé republiky a připojení k Rakousku či Německé říši vzaly pro tuto chvíli za své.

O obsazení Jablonce legionáři vznikla později městská legenda. Prý se vyprávělo, že legionáři tenkrát ukradli Metznerově soše Rüdigera meč, o nějž se opíral. Socha byla ve skutečnosti přivezena do Jablonce až v roce 1923 a meč má položený na sepnutých pažích dodnes. Stála nejprve na Anenském náměstí, v letech 1933 až 1945 na Horním náměstí a dnes je v německém Kaufbeurenu.

Lukáš Pleticha